pondělí 25. ledna 2010

Mráz přichází ze Sibiře - kterak jsem se nechala vyhecovat Der Frost kommt aus Sibirien

Vybavena na běh v -10 C Fuer den Lauf bin ich richtig gekleidet
Neosvětlená část mé dnešní běžecké trasy Es dunkelt - meine Strecke


A trasa osvětlená...to je rozdíl -co? Und die beleuchtete Strecke


Nesnáším: zimu, mráz, sníh, tmu a policejní statistiky týkající se násilné trestné činnosti v Bělském lese. Ale! Jsme závislá na běhání v kteroukoli roční dobu, v kteroukoli denní dobu, téměř za všech podmínek. A opravdu, ale opravdu lehce se nechám vyhecovat.
Takže když jsem už třetí den četla články na téma: běhání v zimě a kterak naši hoši z domovského běžeckého klubu MK Seitl Ostrava polykají kilometry, nenechajíce se odradit mrazem, který přišel ze Sibiře, řekla jsem si: „Lenko, musíš“.
Toto zásadní rozhodnutí přišlo dnešního dne v 16:48. Rozhodla jsem se ignorovat regionální zpravodajství, internet a vlastně i Radiožurnál , který od rána hlásil, že na Ostravsku je zase 10x překročen limit prachu, na Ostravsku že je nejhorší ovzduší v Evropě a mrazy budou zesilovat, takže kdo nemusí, nemá vůbec vystrkovat nos z domu a už vůbec „na čerstvém vzduchu“ vzduchu sportovat.
Protože dosud nevlastním běžeckou kuklu, obalila jsem si hlavu do čepice a kapuce, přes krk a ústa omotala šálu, na nožky narvala dvoje ponožky, na ručky dvoje rukavice a na zbývající část těla oblékla, co šlo. Teploměr ukazoval -10, venku se už stmívalo a já vyběhla.
Můj vkusný obleček nejprve rozesmál sousedku, se kterou jsem se srazila ve dveřích. Mile mi poradila, že než běhat jen tak, je lepší doběhnout si do hospody a vůbec-ať neblbnu. To mé odhodlání zlomit nemohlo. Ne poté, co jsem si přečetla, kterak Rosťa Paparazzi lehce vyklusal v neděli při -12 C 16 kilometrů.
V Bělském lese v tom dnešním mraze a inverzi nebyl téměř nikdo. Z toho jsem si odvodila, že Bělský les není Central Park, dneska se žádná trestná činnost páchat nebude, protože i násilníci jsou jenom lidé a v takové slotě a tmě sedí doma, případně v nějakém restauračním zařízení. Statečně jsem tedy zabočila na neosvětlenou stezku. Nejprve jsem se kochala – přes cestu mi přeběhlo několik srnek, mezi stromy byl vzduch kupodivu dýchatelný, i bez čelovky jsem dobře viděla a běželo se mi lehce, protože jsem si jen tak vyklusávala, kilometry ubíhaly. Pak zaštěkal pes. Pak zaštěkal další, poněkud blíže a znovu aznovu. A pak jsem dostala strach. Chápejte – kdo někdy četl a viděl Psa Baskervillského...Můj výklus se rázem změnil ve sprint, směr nejbližší osvětlený chodník. Ani jsem se nestihla zadýchat.
Zbývající kilometry jsem už potupně absolvovala v té „civilizovanější“ , osvětlené a vyasfaltované části lesa. Přesto jsem potkala pouze jednoho běžce, jednoho cyklistu a tři pejskaře. Jóóó holt někteří lidé – běžci závisláci mezi ně nepatří – mají rozum. Pro další dny jsem si tedy Rosťo, Sašo, Nikosi, Sokolíku, JR a další jistá, že vezmu zavděk krytým bazénem, domácím elipticalem a až v pátek ZA DENNÍHO SVĚTLA a nikoli sama plánuji delší trénink...snad na 17 – 18 km, pokud počasí, inverze a polétavý prach v ovzduší dovolí :-)
Eine kurze Meldung fuer MEPA –Sportsverein:

Als ich euch schon geschrieben habe, ich bin schon im Training. Bis Halbmarathon in Prag bleiben nur 2 Monate. Auch heute habe ich mich fuer den Training entschieden, obwohl die Lufttemperatur – 10 C war, auch Smog in der Luft und es ist dunkel geworden....

sobota 16. ledna 2010

Zimní a zasněžený trénink - Wintertraining

Takovou parádní trasu jsem si dneska vybrala - Strecke, die ich heute gelaufen bin


15 kilometrů, čas 1:38:48, tepová frekvence 141 za minutu. Tak to je můj dnešní trénink v zasněženém Bělském lese. Od porodu je to zatím nejdelší trasa, kterou jsem uběhla. Po dlouhé době se mi podařilo vyběhnout už dopoledne, počasí mi přálo, teplota se pohybovala kolem -1C, vítr nefoukal a náledí se nekonalo. Chvílemi dokonce vykouklo sluníčko.
V Bělském lese jsem si zvolila nový 7,5 km dlouhý okruh a zaběhla si ho 2x. Všechny cesty a cestičky byly pořádně zasněžené, ale jinak povrch tvoří asfalt, štěrk anebo vyšlapané a zpevněné lesní stezky. Běžce jsem nepotkala žádné, zato běžkařů spoustu, o stopu jsme se ale hádat nemuseli .
Měla jsem v plánu běžet zvolna, držet si po celý trénink přibližně stejnou rychlost na kilometr a hlídat si tepovou frekvenci. Beze zbytku se mi to podařilo. Možná i proto jsem po uběhnutých 15-ti kilometrech cítila ještě nějakou energii. Příští víkend si tedy zkusím uběhnout kilometrů 18.

Eine Meldung fuer MEPA Sportsverein:

Erstmals nach dem Geburt bin ich heute 15 Kilometr gelaufen. Es hat sich um Training gehandelt. Fuer die Strecke habe ich Zeit 1:38:48 gebracht, Puls 141/Minute. Ich habe zwei Rund im Wald gemacht.Ganze Strecke habe ich die staendige Geschwindigkeit gehaltet. Am Ende war ich nicht muede , darum ich naechste Wochenende 18 Km laufen moechte!

neděle 3. ledna 2010

Do nového roku s Ostravským zimním 1/4maratonem

Metalowy pies po roce
Před startem probírám s Lacem Marasem Vassův běh


Jak je vidno - v patách máme psy a vlky...., neradno se loudat

Aj diplom, aj medaila, aj ceny


Ale tohle jsou ty pravé dvě výhry!


V sobotu 2. ledna 2010 jsem si poprvé zkusila, jaké to je zaběhnout si ¼ maraton ve sněhu, blátě a zimě, přes Bělský les po cestách i necestách. Rozhodla jsem se pro můj první závod v roce 2010 - ¼ maraton, který byl součástí Ostravského novoročního zimního maratonu. A byl to závod náročný.
Organizoval ho Roman Baláž alias Baláž EXTREME-TEAM Ostrava. Na startu se nás sešlo cca 52, byl to takový mišmaš závodníků, protože kromě Ostravského novoročního zimního maratonu se běžel ½ maraton, ¼ maraton a canicross 10,550 km.
Start na pilinové dráze v Bělském lese byl poněkud akční. V prvních řadách běžci rodu homo sapiens a za nimi psi. Teoreticky nás jejich štěkot mohl popohánět celou trať, nicméně rozumnější bylo hned po startu „dát jim náskok“ a pustit je před sebe.
Trasa závodu vedla po Bělském lese. Ale jenom část po regulérních cestách určených pro rodinné vycházky a špacíry. Větší část vedla tak nějak skrz...Vyhnula jsem se jenom prní kaluži a blátíčku, pak už mi bylo všechno jedno.
Dala jsem si za cíl zaběhnout po 1 hodinu, proto jsem si průběhu závodu kontrolovala průměrnou rychlost na kilometr. Současně jsem se musela dívat pod nohy, abych si nevyvrtla kotník a taky na stromy, abych nepřehlédla fáborky značící trasu. Přesto jsem málem 2X zabloudila. Poprvé si za to můžu sama, protože jsemse „zasnila“. No a na podruhé nás málem zabloudilo více kvůli strženému značení.
Přesto jsem do cíle dorazila s časem 57:47, což s ohledem na trať není špatné. Jsem spokojená-28.11.2009 jsem ¼ maraton v Třebovicích ( na suchém podkladu a po rovince) běžela s časem 1:00:15. Takže se to lepší!!!!
Ve své kategorii jsem nakonec skončila druhá. Vyhlášení závodu proběhlo v restauraci u Bohuše ve Výškovicích. Dobré výsledky si vyběhali i další kolegové z MK Seitl Ostrava: Laďa Dvorský na půlmaratonu a Libor Homr Svozil, Tomáš Andy Mrajca a Laďa Peřina na trati maratonu. Vyhlášení výsledků se účastnila i moje rodinka, tak mě konečně zase viděli s medailí na krku :-)

Kompetní výsledky a asi i fotky budou k nalezení zde: http://www.ostravskymaraton.estranky.cz/

pátek 1. ledna 2010

Silvestrovský běh Hrabovou - "já su taková šťastná..."

Krátce po startu běžím ještě s kolegyní Věrkou - Kurz nach dem Start laufe ich noch mit meiner Kollegin aus dem Marathonklub
Chytám druhý dech, ve sluchátkách hrají Kabáti - Gute Musik in MP3 und ich habe den toten Punkt ueberwunden

V cíli zadýchaná, ale totálně spokojená - Im Ziel, mit der Zeit zufrieden

Dva roky vím o tom, že se poslední prosincový den běhá v Hrabové 9,5 km dlouhý závod.Dva roky jsem se bohužel nemohla účastnit, protože jsem v práci nedostala dovolenou. Letos jsem si už závod ujít nenechala, hodně jsem se na něj těšila.
Ráno jsem v poklusu předala Markétku babičce č. 2 a vyrazila do Hrabové. Byla jsem překvapená, kolik se na startu sešlo závodníků, odhadovala bych to tak na stovku. Měla jsem jednoduchý cíl: doběhnout a pokud to poběží dobře, dostat se na čas pod 55 minut.
Ještě před startem jsem v šatně v přátelském duchu žertovala s klubovu kolegyní Věrkou Božovou, že tentokrát mě asi ještě předběhne, ale v roce 2010 jí už nade mnou vyhrát nenechám.
Startem ze mě nervozita spadla a sotva se kolem mě přehnala vlna těch rychlejších, ustálila jsem své tempo na cca 5:10 min. na kilometr. Asi tak čtyři kilometry jsem běžela s Věrkou, byla jsem překvapená, že jí stačím a dost mě to motivovalo. Pak se stal zázrak – předběhla jsem ji!!! A poté dalšího běžce a dalšího běžce...no to byla nádhera....běželo se mi tak lehce a pohodově.
Kolem 6-tého kilometru přišla menší krize, kterou jsem ale zahnala hudbou-v MP3 přehrávači mi zrovna zněla Malá dáma od Kabátů,to mě vždycky nastartuje. Současně mě se startovním číslem 62 doběhl Vašek Pavelka. Hodně mi pomohl, nenechal mě zpomalit a do cíle mě v podstatě dovedl. VAŠKU DÍKY!!!!!
No a v tom cíli na mě čekalo hodně milé překvapení – čas 48:26!!!!! V ženách jsem nakonec skončila na 7-mém místě (z celkového počtu 13) Byla jsem nadšená, endorfiny mnou lomcovaly a ta skvělá nálada se mě drží vlastně až do dneška.

P.S: 2. ledna jsem se přihlásila na 1/4maraton, který se jako přidružený závod Zimního ostravského maratonu běží v Bělském lese. Jsem zvědavá, zda poměrně slušný čas na Silvestrovském běhu byla jen náhoda anebo se už začínají dostavovat první výsledky mého tréninku. Pokud to čas a moje dvě holky dovolí, snažím se naběhat týdně cca 35 - 40 km. Kromě toho téměř každý den "běhám" 30 minut na elipticalu a snažím se poctivě provádět strečink. Na čtenáře mého blogu mám dotaz: "Máte s elipticalem zkušenosti? Může nahradit alespoň částěčně běžecký trénink?" Díky za odpovědi.

Eine Meldung fuer MEPA Sportsverein

Am Donnerstag 31. Dezember bin ich einem 9,5 Km Wettkampf gelaufen. Ich habe mich sehr gefreut. Und ich habe auch einen Wunch gehabt – mit der Zeit unter 55 Minuten laufen. Die ganze Strecke bin ich sehr leicht und mit Freude gelaufen. Im Ziel war ich sehr ueberrascht – Zeit 48:26!!!!