čtvrtek 21. března 2013

Aprílový Osek


Jsem běžecký turista. Ráda cestuji a ráda běhám závody, které jsem ještě nikdy neběžela. Čím delší – tím lepší. Takže bylo nad slunce jasné, že 16. března dostal ½ maraton v Oseku nad Bečvou jasnou přednost před Mořkovským zajícem.

16. březen se ukázal být aprílovým. Ne že by mě potkávaly nějaké veselé a neočekávané příhody. I když skupina Rejža, Danuš, Andy a já obvykle něco hodně povedeného zažije. Aprílové bylo počasí. Během cesty z Ostravy nás přepadlo: hustá chumelenice, vichr z hor, slunečno, opalovačka, bezvětří, sníh s deštěm. Takové počasí se pak opakovalo i v průběhu celého závodu, jen bouřka a zemětřesení chybělo.

 Možná to bylo počasí, které způsobilo, že se nás na startu závodu sešlo jen asi 80 běžců. Hodně nás přitom bylo z Ostravy, protože kromě naší silné MK Seitl skupiny se účastnil i výkvět Vodních záchranářů. Trasa vedla po cyklostezce kolem řeky Bečva a jednalo se převážně o asfalt. Běžely se dva okruhy.  Pro většinu  závodníků  taková trasa představuje ideální podmínky pro osobák. Já mezi ně nepatřím, já potřebuji ty kopečky J

                                          I tudy se běželo

Start byl v rozumných 10.30 hodin. Od samého počátku jsem si nastavila tempo a v tom jsem doběhla až do konce. Nenastala žádná krize. Jen ten poslední kilometr jsem tahala snad z paty, ten mi dal vážně zabrat.

Překvapivě běžel Rejža. Opustil ho moribundus a válečná zranění, měl formu a tak druhé kolo výrazně zrychlil. Andy si zase zaběhl osobák. Puboška Danuš si málem zaběhla osobák… NO NE ASI J J J. Já jsem přicupitala do cíle za 1:53:42. to je asi o 5 minut lepší čas, než v lednu v Tuřanech, ale stále o 5 minut horší čas, než můj osobák.



Co se mi  na závodě líbilo? Téměř rodinná atmosféra. Trasa podél řeky. Značené kilometry. Výborná občerstvovačka na 10,5 km – zejména tleskám za čokoládu a  hroznové víno. Báječně mě osvědčilo a dodalo mi rychlý cukr do krve. Guláš v cíli, koláčky v cíli, pivo v cíli. Zázemí restaurace U Splavu. To vše za lidové startovné 100 korun.

                                      Ujíždíme na pivku a brambůrkách

Puboška Danuš byla na bedně. V kategorii ženy nad 45 let byla totiž jediná. Ale čas měla hodně dobrý, něco kolem 1:37. Vyhrála též zvláštní cenu coby nejstarší účastnice J. To ji hodně potěšilo, má tak šanci s přibývajícím věkem získávat stále nové a nové ocenění. NO NE ASI!!!

Na příští rok mám slíbeno na Osek jarní počasí a po závodě relax v aquaparku v Hranicích. Tak to se asi zúčastním, tomu nelze odolat J J J.

středa 13. března 2013

Kobeřice FURT a VÍCE


To jsem si v neděli pěkně zaběhala. Na tradiční Kobeřické dvacítce. Dlouho očekávaný první březnový závodní běh. Letos nesněžilo, vítr nefoukal a teploměr ukazoval příjemných pár stupínků nad nulou.
            Nastupovala jsem bez ambicí. No ne, že bych vůbec neběhala. NO NE ASI J Ale to je pořád takové pobíhání kolem 10 km, žádný dlouhý vytrvalostní běh…Vlastně jen na Nový rok jsem si v Tuřanech dala 21 km.   Tudíž  mi bylo jedno, s jakým časem budu v cíli. Jen jsem se těšila….
            Ona už samotná cesta na závod začala pěkně zvesela. Nejeli jsem Danuščiným tankem, ale zvolili jsme jistotu transportéru řízeného rozvážným Jindrou. Jen s tím časem odjezdu to Jindra trochu přepískl, jsa ranní ptáče. Velitelský odjezdový čas byl totiž už v 7:00 hod. Je proto jasné, že v Kobeřicích jsme byli tuuuuuze brzo, už před osmou. Start až v devět. Naštěstí jsme tento neběžecký mezičas vyplnili nesportovní, naštěstí však umírněnou koštovačkou Jindrovy slivovice a Andyho meruňkovice.  Aby nás neskolil zákeřný bacil.
                                         Předstartovní strečink krasavic inteligentních

            Na startu jsem se tradičně s kýmsi zakecala a tak mě startovní výstřel lehce vylekal. No a potom jsem nasadila své tempo a toho jsem držela prakticky až do konce celého závodu. Běželo se mi dobře NO NE ASI J, stoupání jsem nevnímala a z kopečků jsem se snažila běžet rychleji. I když na prudším kopci těsně před 10-tým kilometrem jsem se poněkud zadýchala. A právě v tomto okamžiku se ozval pozitivní vliv několika etap Lysacupu. Nejde o fyzičku, ale o pozitivní myšlení. Protože já si v ten okamžik řekla – nefuň, to není Lysá. Nestěžuj si, není tu žádný sníh, led , mlha a ani tu nefouká. Tato mantra zjevně zabrala, protože se mi právě tady podařilo předběhnout 2 – 3 borce.
            A ještě jedno psychické nakopnutí se konalo. Běžím, běžím a na 15-tém kilometru před sebou v dálce vidím jakousi černovlasou dlouhovlasou dívčinu.  Přiblížím se trochu blíže a  ejhle,  ona Švarcovic Petra. Má soupeřka, která mě vždy o kus porazí. Tak jsem trošku přidala a šlapala ji na paty. Zrychlila i ona a společně jsem doběhli Lídu Šokalovou. Ty brďo, Lídu!!!!!! Nakonec jsem ale doběhla za 1:46:19, Lída za 1:46:18 a Petra ještě lépe! S Lídou to tedy bylo „o prsa vietnamské ženy“  Ale za rok holky už vás DÁM ….NO NE ASI J

          
       
            Jinak Danuš tradičně osobák, Andy osobák, Ultralibor osobák, Rejže rýmečka, takže neběžel. Jak říkám – tradice a nud nuda šeď šeď J.
            Vyhlášení závodu jsem nestihla. Ani puboška Danuš ho nestihla a vlastně téměř žádná běžkyně ho nestihla, protože jsme „klajdaly“ v šatně, neb jsme se dlouze neviděly. Lída nás obdarovala velikonočními perníčky, což  bylo BEZVA, je to Liduš z tvé strany taková hodně hezká tradice J.

                                          Pozávodní bublinky krasavic inteligentních 

            A pak šup do cukrárny Jařabová v Kravařích. Za sebe hlásím velkého větrníka a jakýsi karamelový řez, taky hodně velký. K tomu balíček rodince. A ani zbytek naší běžecké výpravy se nikterak nežinýroval, takže směle mohu prohlásit, že jsem přispěli na rozvoj obce.
            Za rok teda zase NO NE ASI J

P.S. Nezbláznila jsem se. Myslím, že někteří hlášku „NO NE ASI“ určitě pochopí.