Brno 3.5.2008 - fotodokumentace

Brněnský půlmaraton

Tak mám za sebou parádní den...3.5.2008 v Brně. Pro brněnský půlmaraton budu mít asi doživotní slabost a to hned ze dvou důvodů.Jednak jsem v Brně deset let žila a jednak loni v květnu jsem zde běžela svůj první běžecký závod v životě. Právě půlmaraton a tehdy s časem 1:59:52.
Letos jsem si dala za cíl osobáček.Jooo, kdyby to tak bylo pod 1:50...říkala jsem si ještě ve 14:29:59, tedy vteřinu před startem.
Samotná trasa oproti loňsku pro mě byla překvapením, letos se totiž běžely pouze dva okruhy. No a narozdíl od loňského roku nás po cestě čekaly dva kopce.Počasí bylo všelijaké.Chvilku horko a slunečno, chvilku zataženo a větrno. Po prvním okruhu se zdálo, že běžím tak na výsledný čas 1:50:00. Cca na 12-tém kilometru mi vytuhly nohy a trvalo to do okamžiku, kdy jsem uviděla ceduli 15 km. Najednou ze mně únava totálně spadla a začala jsem se smát. Na hodinkách jsem totiž měla mezičas 1:16, což byl o 3 minuty lepší čas než ten, který jsem měla před dvěmi týdny na crosu v Rybniku. No a pak už nevím nic. Běžela jsem s cílem dát to pod 1:50. Posledních 5 km jsem neběžela sama, ale s mi neznámým běžcem, který mě morálně velmi podpořil zejména tím, že mi řekl, že běžím celkem rychle a že mu tím pomůžu udělat lepší čas.
Start a cíl závodu byl na Masarykově náměstí. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale cca poseledních 200 metrů jsem sprintovala (ó díky za úseky) .Hnalo mě, že čas vypadal velmi slibně.No v cíli jsem se málem vysílením pozvracela – omlouvám se za ta slova- ale čas se mi MOC líbil 1:48:56.
P.S: Nakonec jsem byla v ženách celkově 11. a v rámci žen veteránek 3!!!!

No ale aby to nevyznělo tak přepozitivně. V rámci půlmaratonu bylo zahrnuto i pár doprovodných programů. Např. Bylo možno si u stánku VZP nechat změřit procenta tuku v těle. 20,3 % mi naměřili. Nežeru :-)

Okolo Dunaje se běhá samo

Tento týden mě služební cesta zavedla do Bratislavy, konkrétně do Šamorína-Čilistova. Vzhledem k tomu, že se nezadržitelně blíží sobota 3.5.2008 a s ní i Brněnský půlmaraton, zajímala jsem se pochopitelně o běžecké trasy v okolí. A byla jsem hodně mile překvapena. Hotel Kormorán, ve kterém jsem celý týden ubytovaná leží totiž přímo na cyklostezce Vídeň-Bratislava-Budapešť. V průběhu týdne jsem zvládla 3 tréninky, od dalších jsem se musela doslova přemlouvat, aby mi zbyly nějaké síly na sobotu.

Počasí se po celý týden předvádělo v ideálním světle (vzduch cca 20C, chvíli slunečno, chvíli oblačno, do toho mírný větřík). Trasa k běhání byla také vydařená, celá vedla podél Dunaje, kolem jen samá zeleň, žádné domy, žádná auta. Umím si tady představit i nějaký maraton.

Praha z výšky

Tak mám za sebou týden v Praze. Ani jednou se mi ale nepodařilo najít čas na účast na některém ze závodů. Jedním z důvodů byla např. skutečnost, že jsem měla možnost strávit odpoledne ve vrtulníku nad Prahou a okolím. Přináším obrazové zpravodajství.


Tak tímhle vrtulníkem to bylo


Už sedím vevnitř, zatím pevně na zemi


Sluchátka na usích a už je odstartováno


Karlštějn poprvé z výšky


A Praha stověžatá

Obrazový komentář k Rybniku

Lenkačlenka a Libor Homer Svozil svěží a před závodem

Start plný optimistů

Jsme oba grogy, ale už jsme doběhli (ten PAPARAZZI je už všude)

15 těžkých kilometrů v Rybniku

moje nejmilejší fanynka Anetka

No tak sláva, v neděli 20.4. se mi po dlouhé době podařilo účastnit se běžeckého závodu. Jednalo se o 15. km běh v Rybniku zařazeného do letošního poháru RYBOST a nutno podotknout, že se jednalo o běh poměrně těžký. Na start jsem i přes deštivé a chladné počasí nastupovala s nadšením a optimismem. Přešlo mě to cca po 2. kilometru...Trasa totiž byla sice moc hezká, vedla po celou dobu lesem, ale byla hodně náročná. Kross, kopec nahoru, kopec dolu, všude samé blátíčko.
Co se mi ale moc líbilo je skutečnost, že každý kilometr byl značený, takže jsem už cca od 5-tého kilometru tušila, že by mohl přijít osobáček. 15 km jsem totiž běžela teprve potřetí. Poprvé to bylo v září 2007 v Oswiecimi, tehdy jsem s časem 1h.22min zaběhla trasu, která vedla celá po rovince. Pak jsem v listopadu 2007 běžela náročnou Hrouzovku, s časem kolem 1h24m.
No zkrátím to – do cíle jsem doběhla s časem 1h:19min:32s. Paráda, jsem absolutně spokojená. A jako vždycky po doběhnutí, začala jsem se už těšit na další závod.
Musím opětovně pochválit organizátory běhu, že kromě závodu v parádním terénu pro nás nachystali hodinu plavání v bazénu a pak moc dobrý oběd. Bohužel jsem se už s ohledem naskutečnost, že jsem spěchala na služební cestu, nemohla zúčastnit závěrečného vyhlášení výsledků závosu, takže jsem se až od svého klubového parťáka Libora dozvěděla, že jsem v ženách skončila 3!

Takže moji milí kluboví kolegové-až se vrátím v červnu ze služební cesty, čakají vás 3 pizzy-za osobák, za 3. místo a za doufám šťastný návrat :-)

Utok na vychod

Tak me dnesni den sluzebni cesta zavedla z Berlina ponekud dale na vychod. Jsem v Polsku, cca 600 km od Ostravy v mestecku Szczytno. Cesta byla ponekud umorna, vzhledem k takrka neexistujici dalnicni siti naseho severniho souseda. Ale jinak se mi zde od kolegu dostalo mileho uvitani a ujisteni, ze u hotelu se nachazi nejen bazen, ale i vyborne bezecke trasy, zejmena v lesnim terenu. Muj trenink na Brnensky pulmaraton neni tedy ohrozen.