Čtyřikrát a dost !!!

Ačkoliv nejsem žádná hééérečka J,  pokračuji  v účasti na letních premiérách. Tak například v sobotu jsem se účastnila 1. ročníku Lysohorského čtyřlístku. Nechci psát, že jsem BĚŽELA  Lysohorský čtyřlístek,  běh tvořil tak čtvrtinu mého pohybu, zbytek byla nejprve svižná chůze a poté chůze v rozumném tempu (rozuměj relativně pomalá)

Ještě nejsem schopná se o závodě souvisle vyjádřit. Ještě vstřebávám dojmy. To bylo něco tak úžasného!!!

Tak například už samotná prezence. Proběhla v pátek v penzionu Beskyd na Visalajích. Dostali jsem čip, startovní číslo, poukázky na pasta party a pivo v pátek, na guláš a pivo v sobotu. Potěšilo mě, že pořadatel zná mou přezdívku a tak jsem startovala s číslem 131 a  pod jménem Lenkačlenka. Poté stačil letmý pohled na tričko a už se mi závod líbil. Konečně jsem totiž dostala tričko ve své velikosti a dámského střihu!!! Krásná zelenkavá barva s názvem závodu. Tak tohle tričko budu hrdě nosit, neskončí na dně skříně J.  Páteční ubytování jsem nevyužila a tak jsme se hned po prezenci vrátili do Ostravy.

Sobotní start byl stanoven na 7:00, ale už od 6:30 hodin probíhala povinná rozprava před tratí. Ta mě hodně pobavila. Pořadatel Luděk nám vysvětloval trasu. Absolutně jsem nevěděla, o čem mluví, má hlava se ztratila hned u první popisované odbočky.  Rozhodla jsem se spoléhat na mapu a hlavně na Ivu, se kterou jsem v podstatě celou trasu odšlapala.

Už z názvu závodu je zjevné, že smyslem je vylézt na Lysou horu ze čtyř stran. Abychom byli zařazeni do výsledkové listiny, bylo nutné zvládnout  minimálně 2 okruhy. Já jsem si stanovila dát okruhy 3, protože limit 14 hodin na všechny čtyři lístky v celkové délce 69 kilometrů mi při mé výkonnosti připadal neuskutečnitelný. Víceméně jsem se domluvila s Ivou , že půjdeme závod spolu, na pohodu, tréninkově  a  s cílem zvládnout 3 lístky.

I když jsem cca prvních 10 kilometrů běžely, zvládly jsem u toho konverzovat, sbírat borůvky a jahody. Cca na 9-tém kilometru mě postihl menší úraz.  Při seběhu  jsem spadla. Doslova jsem ramenem, ňádrem a kolenem ryla asfalt. Naštěstí jsem odhodila hole a tak si nijak zásadně neublížila. Pád prý vypadal dost ošklivě, ale zlomeného ani vykloubeného jsem neměla nic, bolest po určité době ustoupila a volně odtékající krev jsem nechávala zaschnout. Aby se vytvořil strup chránící mě před případnými bacily J

První lístek  měřil cca 18 km a představoval trasu Visalaje-Bílý kříž-Gruň-ústí Poledňany-Kobylanka-Lysá hora. Daly jsem ho s Ivou za necelé 3 hodiny. . Na vrcholu Lysé hory  byla poměrně  zima, ale čekala nás výborná občerstvovací stanice - kola, ionty, voda, koláče, slané pečivo, sýr, banány, melouny, pomeranče, energetické tyčinky, chleba ze sádlem, chleba se škvarkovou pomazánkou. Nejvíc mi bodnul ten meloun a chleby .  Celkem dost jsem se najedla, napila, udělaly jsem si s Ivou fotku a běžely dolů.

Druhý lístek vedl přes Malchor na Kykulku-Kyčeru sedlo-Krásnou pod Žorem-Krásnou most-Malchor a Lysou Horu. Dohromady něco kolem 17 kilometrů, potřebovaly jsme na něj cca 3,5 hodiny. Problém mi dělalo klesání. Já na těch kamenech zkrátka rychle běhat neumím, bojím se o kotníky. Tudíž co získám cestou nahoru, cestou dolů stoprocentně ztratím. U Ivančeny jsme s Ivou zastavily. Nejprve za účelem pořízení spousty fotek, potom jsem potkaly její kamarády. A tak jsme zastavily a povídaly si, kolem nás běželi naši konkurenti a nás to nijak nerozhodilo.  Možná jsmeztratily tak 20 minut. Ale ta POHODA J J J !!!

Třetí lístek byl z mého pohledu nejnáročnější, trval nám opět něco kolem 3,5 hodiny. Vedl přes Lukšinec-Butořanku-Mazák-Ostravici hráz Šance-Kobylanku na Lysou horu. Těsně před hrází jsem narazili na cyklistu Milana. Milan tam byl za pořadatele. Měl nás pozvednout na duchu. Celkem se mu to dařilo. Byl hodně vtipný. Takový Jára Cimrman. Chtěla jsem ho něčím trumfnout. A tak jsem odrecitovala jednu báseň z Písní kosmických. Možná to bylo málo. Přidala jsem proto "Die Lorelei" od Heinricha Heineho. V originále. Byl udiven. Přesto jsem toužila po většín obdivu. Vzpoměla jsem si na staroslověnštinu a první ročník gymnázia: Hospodine pomiluj ny. Jezukriste pomiluj ny. Ty spase všeho mira, spasiš ny i uslyšiš. Hospodine hlasy naše. Daj nam všem Hospodine žizň a mir v zemi. Krleš, krleš, krleš :-) A toto by už udolalo každého :-) Milan měl štěstí, měla jsem totiž v zásobě ještě logopedické básničky ....

Srandičky stranou. Na hrázi přehrady  jsem si řekla, že vzhledem k tomu, že se mi stále tak dobře šlape, pokud stihnu časovou bránu na Lysé v 17:00 hodin, půjdu i čtvrtý lístek. Počasí bylo jako na objednávku. Svítilo sluníčko, bylo teplo, moc nefoukalo.  Kochala jsem se krajinou. To ti zkrátka žádný asfalťácký závod nedá. No nakonec jsem byla na vrcholu v 17:07. O sedm minut jsem to nestihla. Osud zkrátka rozhodl za mě. I když si myslím, že kdyby mě pořadatelé pustili do čtvrtého lístku, v limitu bych ho stihla. Vedl totiž z Malenovic kolem Veličky, což je má oblíbená štace.  Nicméně nebyl důvod ke smutku. Cíl jsem si splnila!!! Na Lysé jsem se potřetí pořádně nabaštila a pak už mi zbývalo do cíle na Visalajích nějakých 9 kilometrů. Čtvrtý lístek zůstal tedy výzvou do roku 2014 J

Nakonec jsem v nohách měla celkově něco kolem 59-ti kilometrů. Za celou dobu mě nezastihla ani jedna krize. Cítila jsem se dobře fyzicky i psychicky.  Ověřila jsem si, že Iva je na hory bezva parťák a věřím, že se nám B7 půjde hodně dobře.  Získala jsem i sebevědomí do srpnového Slezského maratonu.

Ze soboty na neděli jsem už v Beskydu přespala. Těšila jsem se totiž na pozávodní pařbu. Byla to dobrá volba. Vyhlašování probíhalo ve veselé atmosféře. Tleskám těm, co byli na bedně za neuvěřitelné scifi časy. Následovala tombola. Vyhrála jsem lahev červeného vína. Rozveselil mě organizátor Luděk, který sdělil, že ho musím rychle vypít, nejpozději do týdne, neb není určeno k archivaci. Ještě jsem ho nevypila, plánuji to na víkend. Zbytek večera jsem strávila s vodními záchranáři. Je to veselá kopa. Chvílemi jsem z historek vztahující se na členy jejich klubu brečela smíchy. Např. kterak si jeden jejich člen z běžně přístupných součástek sestrojil EKG....Pokud každá minuta smíchu prodlužuje život, jsem po sobotě nesmrtelná!!!! 

Mám teorii, proč vzniknul Lysohorský čtyřlístek. Lysacupisti zkrátka nevěděli, co v létě dělat. Protože sebekvalitnější silniční závod vám zkrátka Beskydy a Lysou horu  nenahradí.  Navíc – proč chodit na Lysou jen tak, když na ni můžete chodit – borci běhat –se startovním číslem.

Musím nakonec dát za pravdu pořadatelům. Je dobře, že byl pro dokončení závodu  stanoven limit 14 hodin. Celá trasa se tak dala projít za světla, čímž se eliminovalo nebezpečí různých zranění a případné bloudění. A alespoň se na závod přihlásí lidé, kteří mají něco v nohách nachozeno a nezkolabují tak při prvním stoupání. U počet účastníků – 150 – byl stanoven optimálně. No dobře, tak možná můžete ještě přidat na celkový počet 200. Ale jinak prosím do příštího ročníku NIC NEMĚŇTE J J J

Jo a organizátoři závodu jsou borci. První ročník a přesto měli vše skvěle zajištěné, nevím, co vytknout. I když on se  určitě zase nějaký brblala najde.  9 a ¾ cuketek z deseti. Protože kdyby v cíli byl řízek s bramborových salátem, bylo by deset z deseti  J J J  A taky proto, aby jste do příštího ročníku nezpychli J J J.

Úplně speciální pochvalu udílím těm bezva holkám, co stály na občerstvovací stanici na vrcholku Lysé hory. Povzbuzovaly, usmívaly se, dobré slovo s námi prohodily, i když je mi jasné, že být tolik hodin na nohách není vůbec žádná sranda.  Holky speciálně pro vás deset  cuketek z deseti (i proto, že holky musí držet pospolu).

Rezervuji si startovní číslo do 2. ročníku…. NO NE ASI!!!!!!

Repechy Run 22 km poprvé a já u toho byla :-) !!!

Už několikrát se mi podařilo stát na startu úplně prvního ročníku závodu , například i já jsem byla mezi těmi, kdo „odstartovali“ nyní už tolik oblíbený  Olomoucký ½ maraton. S potěšením sleduji, jak  rok od roku nabírá na popularitě. Takže když jsem se úplně náhodou dozvěděla, že mi neznámý běžecký oddíl Maratonský klub Prostějov  pořádá  13.7.2013 první ročník amatérského „nezávodního“ J běhu Repechy Run 22km, neotálela jsem a přihlásila sebe i manžela. A to i přes to, že závod koliduje s jiným závodem – Karvinskou desítkou, jejíž pravidelnou účastnicí jinak bývám.

Repechy Run mě zaujal ze dvou důvodů. Jednak je to dlouhý běh a dlouhé běhy potřebuji do svého tréninku-netréninku na Slezský maraton zapojovat, jednak pořadatelé avizovali běh krásnou přírodou a stoupání na posledních 8-mi kilometrech. To je něco pro mě, asfaltu už bylo dost a kopečky před Lysohorským čtyřlístkem a B7 nutně potřebuji!

V sobotu se nás nakonec na startu v Prostějove sešlo celých 72 běžců, což překvapilo i samotné pořadatele Martina a Andreu Plaché z MK Prostějov. Nebývalým zájmem  se nedali zaskočit, pro každého účastníka měli připravené startovní číslo, které bylo současně i účastnickým listem. Běhu určitě přálo i krásné počasí, které na Hané vládlo – sluníčko a teplo. Kolem deváté hodiny bylo odstartováno. Běželi jsme s Robertem nezávodním tempem, šlo mi o to naběhat hlavně objem kilometrů.  Cestou jsem i žertovala.  Kdykoliv jsem na trase narazila na dobrovolníky-spolupořadatele závodu, kteří stáli na různých křižovatkách, abychom nebloudili, ptala jsem se jich, zda už jsem v cíli, příp. zda vyhrávám. Někteří to vzali vážně a s jistým smutkem v očích mi odpovídali, že mám před sebou ještě hoooooooodně kilometrů, příp. že se nacházím spíše na zadní pozici.  Robert měl strach, aby se nezavařil a tak jsem během běhu i několikrát zpomalili, nicméně jsme se pořád drželi na příjemné průměrné rychlosti cca 6minut na kilometr.

22 kilometrů je dlouhá doba a jak se zabavit? Nejlépe nezávaznou konverzací a kocháním se přírodou. Probrali jsme samá stylová témata jako například – B7, Vassův běh, Horskou výzvu. No a kochání se přírodou? Musím moc a moc pochválit pořadatele za zvolenou trasu. Běželo se nejprve nějakým lesoparkem, pak kolem Plumlovské přehrady, míjeli jsme Plumlovský zámek  a pak vojenských prostorem - repešským žlebem.

Po cestě byly připraveny 2 občerstvovací stanice s  vodou, ionťákem, banány, piškoty, rozinkami, sojovými suky (mňam, za to tleskám obzvláště nahlas). Stejně vybavená občerstvovačka nás čekala i v cíli. Kromě toho jsme každý dostali medaili.

Cíl byl u penzionu Lada a co bylo v tom horko obzvlášť fajn je to, že v penzionu jsme měli k dispozici i sprchu. No a kdo  chtěl, mohl si s pořadateli zamluvit předem odvoz zpět do Prostějova (my jsme toho využili). Toto  vše za lidové startovné startovné 100,--.

Uděluji  Repechy 22 km Runu devět a půl cuketky z deseti. Ta zbývající půlka chybí, aby pořadatelé nezpychli a stejně pěkně se snažili i za rok. A možná by v cíli bodnul řízek s bramborovým salátkem.

Závod, čí spíše běh pro radost, se mi vážně líbil. Pohodová, téměř rodinná atmosféra, běžela jsem tréninkově. Posledních 8 km táhlé stoupání, to se právě běželo oním repešských žlebem. Nádhera - les, potok, stín. Běžím a říkám si - "hmmm, psali že to má být stoupání. No ale já nevidím žádný kopec. No běží se mi trochu hůř, to je asi únavou". Pak jsem začala potkávat cyklisty v protisměru, kteří vůbec nešlapali a přesto svištěli. Jeli z kopce, že...já funěla do kopce, v ten okamžik mi to konečně došlo, že BĚŽÍM KURŇA DO KOPCE, NO NE ASI!!! 

Jak už jsem několikrát zmínila, běžela jsem s manželem. A výhledově dostane "ceres" Celých 21 km se ode mě nechal hecovat, povzbuzovat a vést. A pak najednou frnk a půl km před cílem mi utekl, má tudíž lepší čas. "Pacholek jeden“ J , vůbec se na oplátku nepokoušel mě do posledních metrů povzbudit a vyhecovat!!!! To se nedělá. Neporadíte mi nějakou sankci J ????

Nakonec jsem tedy doběhla za cca 2:24, Robert za necelých 2:23. Vítězná žena Marie Delingerová  doběhla za 1:47, nejlepší muž Ondřej Horák za 1:27. Veselé je, že se jedná o partnerskou dvojici, přičemž na stupně vítězů se postavili i s úplně malým miminkem, tipuji, že mělo maximálně 2 měsíce, což zvyšuje hodnotu Majčina výkonu.