Proprděný noční 1/2 maraton v polském Rybniku

Noční běh a závodění mají nesporně několik výhod. Většinou je chladno. Nepraží slunce. Není tolik vidět, jak blbě vypadáte, když jste uřícení. Ze závodu můžete rovnou do hajan. Jsou zde ale i určitě negativa. Tak předně se vám můžou vzbouřit biorytmy-je přirozené v noci spát a ne někde pobíhat. Za celý den jste unavení a proč se ještě dorážet  závodem. A v mém případě je tu ještě jeden problém-občas bývám večer přejezená k prasknutí.

Jako tuto sobotu. Dopoledne jsem strávila s Markétkou na pískovišti. Pak jsem ji během procházky v lese uspávala. Doma jsem páchala domáci práce-vaření, žehlení, uklízení -zkrátka jsem si od rána nesedla...A abych se dorazila, odpoledne a navečer jsme celá rodinka  na zahradě grilovali. Zase jsem propadla obžerství-jednohubky, dort, klobásky, víno a ...fazolový sálát!!! Právě tato pochutina se později ukázala jako stěžejní.

Večer jsem totiž s puboškou Danuš, Laďou, Ivou a Jirkou vyrazila směr polský Rybnik, kde jsme chtěli běžet 2. ročník nočního půlmaratonu. Start závodu byl až ve 22.00 hodin, takže jsem se naivně domnívala, že když v 17:00 přestanu pojídat, do závodu vše strávím a do cíle doběhnu hladová. Hahaha. Fazole jsou takové nepředvídatelné...

Už krátce před výstřelem startovní pistole jsem pocítila jakousi těžkost v krajině břišní. První dva kilometry ještě šly, soustředila jsem se totiž na to, abych nešlápla na nohy nějakému běžci přede mnou. Sotva se však běžecký peleton na třetím kilometru roztrhal, začlo mé malé drama. Prd, prd,prd. Hrozně jsem se styděla, ale tělu vždy neporučíš. 4-tý kilometr prrrrrrrrrrrrrrd, prrrrrrrrrrrrrd. No, nikdo vedle mě, tak mi to už tolik nevadilo. Navíc mi toto permanetní upouštění bioplynu ulovilo od přetlaku na žaludku. 5-tý kilometr a skupinka běžců kolem mě.Prd, prd, prd. Pro jistotu jsem si přidala hlasitost ve svém mp3 přehrávači, abych ty flatulační zvuky tolik nevnímala. Prrrrrd, prrrd, nás se ale Lenko nezbavíš, jsme tady s tebou, prd, prd, prd. Sedmý kilometr, sláva, přestávka u občerstvovací stanice. A co mi provedl ionťák? Dodal mi energii a nejen mi, i mým věrným pronásledovatelům,prrrrrrrrrrrd, prrrrrrrrrrrrrrd, prrrrrrrrrrrrrrrrd. No a co, taková zapálená cigareta přece otravuje vzduch daleko víc, než mé tělesné pochody. No a co třeba takový Mittal Steel, ty jedy, co vypouští do ovzduší. Prd, prd, prd. No vida, mám za sebou druhý okruh. Prd, prd, prd, Lenko, mi ti pomůžeme, mi tě nakopneme. A skutečně. Nevím přesně, jak funguje dvoutaktní motor prdícího trabantu, ale já jsem ve třetím kole dost přidala na rychlosti. Prd, prd, prd, popožeňte mě. Prrrrrrrrrrrrd popoženeme, je tu dvacátý kilometr a najednou cíl. Někdo mi sundává čip z nohy, věší mi na krk medali a já jsem najednou opět za dáma. Sotva jsem totiž zastavila, doprděla jsem. Doprděla jsem na čase 1:55:04. No dobrý, pod dvě hodiny. Pro radost z pohybu.

V šatně zařvu: „Danuuuuuuuuuuuuš, jsi tu? Jseeeeeeeeeem!“ A vezu se v pozávodní euforii. Vyměňuji si s puboškou dojmy ze závodu, nejsme nadšené ze svých časů, ale je nám hrozně fajn, smějeme se, štěbetáme, hodnotíme si své „špeky“,  přidává se i Iva. Sprcha spláchne únavu. Mám chuť na pivo, které však nikde není k dostání. Nevadí, jdeme se už i s Laďou a Jirkou najíst a pak už jen čekáme na vyhlášení výsledů. Holky jsou na bedně, já ne, čert to vem,  nakonec  zjišťuji, že jsem ve své věkové kategorii doběhla 14.-tá.

Zpáteční cesta autem se nedá popsat a obsah naší  konverzace v autě nelze  zveřejnit. Celých 40 kilometrů z Rybniku do Ostravy vtipkujeme, smíchy někdy až brečím, vůbec necítím únavu, nohy mě přestaly bolet, nejradši bych zase honem někde běžela...A na ty prdy prdím J

P.S. Závod byl BEZVABEZVABEZVA. Poláci zkrátka běhání fandí. Běželo cca 400 běžců. Trať vedla centrem města, převážně po asfaltu a převážně po rovině, běželi jsme třikrát sedmikilometrový okruh. Každý jsme při prezentaci, která velmi rychle odsýpala,  dostali tričko. Po doběhu krááásnou medaili. Pití a občerstvení na trati v podobě vody, ionťáků, rozinek, banánů a čokolády. Po doběhu teplá polévka. Šatny se nacházely v objektu krytého bazénu v Rybniku, takže i sprch bylo dostatek a dokonce i tekla teplá voda. Vyhlašování výsledků proběhlo ve velmi příjemné atmosféře. Bude-li mi za rok sloužit zdraví a budu-li mít čas, určitě se moc ráda zúčastním i třetího ročníku.

                                               Naše během zdrogované trio při vyhlašování.

                                                           Medaile se vážně povedla

Proběhnětě se na Elbě. Je to BEZVA

No neběhejte kolem, když je tu tak krásně...Přístav v Marina di Campo

Monte Capanne, 1018 m.n.m. jsem nevyběhla, ale vylezla. Nádhera!

Itálii mám už celkem projetou-sever, jih, pobřeží, vnitrozemí, moře i hory. Vždy jsem se vracela nadšená. Líbí se mi italština, chutná mi italská kuchyně, chutná mi Prosecco a Frizzante, ujíždím na zmrzlině. Líbí se mi italský temperament, způsob života, líbí se mi uniformy carabinierů. A teď, se dvěmi malými caparty, hodně oceňuji, že Italové milují děti. Není problém vzít je sebou kamkoli v kteroukoli denní či noční hodinu.

Letos mě dovolená zavedla na italský ostrov Elba. Elba je ostrov sportovcům zaslíbená. Můžete ji celou přejet na kole, můžete si ji celou oběhnout, můžete se tady potápět, plavat v tyrkysově modrém moři a také si odskočit do hor spáchat nějakou tu turistiku. 

My jsme s rodinkou zakotvili v městečku Marina di Campo.  Odtud jsme podnikali výlety do dalších měst na pobřeží, navštívili i vesničky v horách. Vylezli jsme na nejvyšší horu ostrova  Monte Capanne vysokou 1018 m.n.m. A hlavně se každý den koupali, každý den na jiné pláži. Zkrátka parádně aktivní dovolená. Jenomže já si na ostrov přijela i zaběhat...

Můj první běh na Elbě byl poněkud chaotický. Vyběhla jsem  před sedmou hodinou ranní,  kdy slunce ještě tolik nepražilo, ale nevěděla jsem,kudy se vydat. Rozhodla jsem  vyběhnout z Marina di Campo  do nějaké jiné vesnice či městečka a pak se vrátit. Běžela jsem po silnici a ačkoliv jsem nebyla jediný běžec a okolní krajina byla moc hezká, uhýbat projíždějícím autům mě moc  nebavilo. Svých plánovaných deset kilometrů  jsem si sice odkroutila, ale nebylo to úplně to „pravé ořechové“.

Následující ranní výběhy už byly o něčem jiném. Našla jsem si okruh o pěti kilometrech, který vedl z kempu přes městečko až do přístavu v  Marina di Campo.  Trasa se chvíli klikatila kolem hotelů, chvíli vedla parkem a z velké části kopírovala pláž.

Na ostrov jezdí hodně německých a rakouských turistů. To se odrazilo i na „skladbě“  a počtu běžců.  Běhalo nás zkrátka hodně. Chvíleme jsem si připadala jako člen běžecké skupiny z filmu Forest Gump. Běhají všechny věkové kategorie, běhá hodně žen. Co mi bylo moc sympatické je to, že jsem se se všemi míjejícími běžci zdravila- slovně, úsměvem, mávnutím ruky. To  se mi doma bohužel moc často nestává.

Celkem se mi podařilo vyběhnout pětkrát  a tak jsem si z Elby po deseti  dnech vezu naběhaných 50 kilometrů. Jasně, že jsem chtěla běhat denně.  Ale takový průkopnický návrh mi v rodině bohužel neprošel, i manžel měl přeci dovolenou a tak jedno ráno jsem si já běhala a on se staral o holky, abychom  si následující ráno naše role prohodili. I když, aby bylo jasno- manžel neběhal, manžel raději spal...:-))

Z čistě ženského hlediska přidám ještě jedne postřeh – nevím, zda ti vypracovaní, sympatičtí, vysocí, usmívající se běžci jsou na Elbě pravidlem, nebo zda jsem měla jen mimořádné štěstí a ocitla jsem se v pravý čas na pravém místě. Každopádně bylo na co koukat!!!

P.S. Další postřehy na www.bezvabeh.cz

Bezva běh na bezva týmovém maratonu v Karviné

Euforie, že jsme spolu a zase něco poběžíme.


To je onen výraz nazvaný naší Danuš "kapr"


Zlomek našeho týmu.

Co dělat v neděli dopoledne? Venku horko, nohy nechtějí odpočívat, týmový duch si žádá společnost a zvědavost velí zkoušet nové věci? ... ZABĚHNOUT si 1. ročník EKIDEN PENTLA maratonu v Karviné.

Co je to za zvláštní název??? Ekiden je štafetový běh, který má původ v Japonsku. Místo klasického kolíku si závodníci předávají látkovou šerpu. Ta se v místním nářečí nazývá "pentlou". Trasa běhu propojuje dva nádherné karvinské parky, vede kolem historických a lázeňských budov Karviné a klikatí se právě jako "pentla".

Celá trasa měří 42 195 m , vznikl tak 1. maraton smíšených družstev v ČR. Kromě této jedinečnosti bylo stanoveno, že v družstvu první a poslední úsek povinně poběží ženy, úseky 2,3,4,5 muži. Jednotlivé úseky měří bez 10 m rovných 7 km a poslední úsek vyměřené tratě, který vyšel na 265 m (195+7x10) poběží hned na začátku patron. Patron je vylosovaná osoba známá z veřejného života Karviné. Závodu se zúčastnilo celkem 10 týmů.

Já jsem byla součástí družstva „BEZVA BĚH“. Tým reprezentovali kromě mě „puboška“ Danuš, „rejža“ Rosťa, Raduz, Jindra. Kapitánem byl nám Sokolík. Povedlo se mi ukecat Danuš a vyběhla jsem jako první. Měla jsem do běhání chuť a enegii a tak ačkoliv už od startu v 10:00 hodin vládlo v Karviné tradiční horko a dusno, běželo se mi celkem dobře. Konečně jsem si totiž zakoupila a nainstalovala baterii do mého foot podu a mohla jsem si tak kontrolovat průměrný čas na kilometr. Ten se po počáteční euforii 4:28 min. na km ustálil na rozumných a mým současným možnostem odpovídajících 5 minutách a cca 10 vteřinách na 1 km.
I když jsem se chtěla hlavně bavit, nechtěla jsem BezvaBěh týmu zkazit šanci na případné umístění do třetího místa. Ceny vypadaly lákavě, cinkaly, ale vydávaly i jiné příjemné zvuky. Fakt jsem makala a poslední dva kilometry funěla jako lokomotiva. Po 7-mi kilometrech jsem štafetovou „pentli“ předávala s časem 36:20 a našemu týmu to rozběhla na 5-té místo.
Byla jsem celkem „vyšťavená“, nebyla schopná mluvit a jen jsem tak prapodivně špulila pusu. To u pubošky Danuš vzbudilo záchvat smíchu, neboť jsem jí údajně připomínala kapra.
Moc se mi líbilo, že se všichni účastníci vzájemně povzbuzovali, na místě předávky panovala bezva nálada, rozjuchanost podporovala i dobrá hudební kulisa (DJ se velmi snažil).
Ačkoliv pěhám za párek a pivo, vůbec mi nevadilo, že se jako občerstvení podával guláš. Byl totiž VÝTEČNÝ, všichni si nechali naložit plný talíř a pak spokojeně pomlaskávali. Hovězí maso je pro běžce zdravé. Je plné bílkovin a uvaří li se guláš z kližky, šlachy v ní obsažené dodají běžcovým kloubům tolik potřebný kolagen :-). Pivo obsahuje vitamíny, minerály, ionty! Více jsem už v neděli pro své zdraví udělat nemohla.
Ačkoli se celý BezvaBěh snažil, nakonec naše úsilí stačilo pouze na šesté místo s maratonským časem 3:20:46. Za tolik asi maraton v životě nezaběhnu... Jaké bylo mé překvapení, když ceny dostávaly týmy od 6.-tého místa. Naše cena necinkala. Je velmi praktická. Budu ji nosit stálle při sobě, zejména při nočních bězích. Vyhráli jsme totiž kapesní svítilnu na ruční pohon. Made in China! Baterií netřeba!
Neděle se zkrátka vydařila. Organizátoři – BK SAK Karviná se zkrátka vytáhli a patří jim obrovský dík a pochvala :-)