pondělí 24. prosince 2012
4 startovní čísla v Bělském lese
Vánoční kros v Bělském lese
je tradice. A letos už 25-ročník. Kdo může, chodívá si 23. prosince zazávodit
na 6 km dlouhou trasu, ale hlavně se setkat se svými běžeckými kamarády a popřát
si hezké Vánoce.
Takže i když mě v neděli ráno
ještě poněkud pobolívaly nohy po nočním Lysacupu, zamířila jsem s celou rodinkou
na start. Letos poprvé jsem si pro startovní číslo došla nejen já, ale i
Robert, Anetka a prďolka Markétka.
Děti startovaly v 10:00
hodin, jejich závodní okruh měřil něco kolem kilometru. Markétka se držela za
ruku Anetky, vyběhly spolu, ale pak ji přece jenom rychlejší Anetka utekla
(krásně u toho běhu zvedala nohy, narozdíl ode mě má styl J ).
Anetka má styl
Takže jsem jí jako parťák zůstala já. Nejprve plakala, že chce Anetku. Pak se rozhodla běžet. Po nějaké chvíli prohlásila, že jí bolí nožičky a chce nést. Pak zase chtěla chodit, hned na to běžet. Střídala jeden styl za druhým. Hlavně ale soustavně mluvila...nakonec to „dala“ za 10 minut a něco. Potlesk v cíli se jí každopádně moc líbil.
Markétka svůj styl teprve hledá :-)
Anetka má styl
Takže jsem jí jako parťák zůstala já. Nejprve plakala, že chce Anetku. Pak se rozhodla běžet. Po nějaké chvíli prohlásila, že jí bolí nožičky a chce nést. Pak zase chtěla chodit, hned na to běžet. Střídala jeden styl za druhým. Hlavně ale soustavně mluvila...nakonec to „dala“ za 10 minut a něco. Potlesk v cíli se jí každopádně moc líbil.
Markétka svůj styl teprve hledá :-)
V 10.30 startoval hlavní
závod na 6 km. Myslela jsem si, že to bude na pohodu. Že si to s Robertem odklušeme
a ještě stihneme konverzovat. Nakonec nás strhnul dav a já běžela na krev.
Alespoň jsem měla takový pocit. I když plíce zvládaly, nohám se nechtělo...to
ta Lysá...Bojovala jsem tedy hlavou, všechno je to o hlavě a silné vůli. Navíc
mě povzbuzovaly holky i s babičkou J
Na cca 4,5-tém kilometru bylo
jasné, že Robert bude rychlejší. Měl ještě plno energie. A skutečně mě poprvé v životě
„dal“. Nakonec ani já jsem z času 29:47 nebyla zklamaná. Není na téhle
trati sice můj nejlepší, ale ani nejhorší.
Robertova rychlejší "padesátosmička"
Robertova rychlejší "padesátosmička"
V cíli nastala vánoční
pohoda. S ostatními běžci jsme si navzájem ochutnávali cukroví, pili
svařák, fotili se...Bylo to moc fajn.
Oceláci v cíli
Oceláci v cíli
Na závěrečné vyhlášení U Bohuše
jsme sice s rodinkou dorazili o něco později, ale i tak Anetka s Markétkou
dostaly diplom s čokoládou, což je snad povzbudilo do dalšího závodění . Od
pubošky Danuš jsem se dozvěděla, že si zaběhla o necelé dvě minuty a hlavně S ROZVÁZANOU
TKANIČKOU osobák. Jestli chcete, zeptejte se jí na detaily. V sobotu tuto
historku vykládala asi 30x a tudíž ji má vypilovanou k dokonalosti JJJ.
Na chvíli jsme ještě u Bohuša společně
poseděli. Pořád ještě nemám umytá ta okna..ale jak řekla Danuš: „z Bělského
lesa jsem se ještě v běžeckém stavila pro pár věcí v obchodě. Tam jsem
viděla ty utahané a uhoněné ženské s plnýma
taškama, jak valily domů – vařit a vypulírovat bytečky, aby pak na Štedrý den
vyčerpaně padly do křesla...No a my máme ten běh, endorfiny a spoustu energie“
sobota 22. prosince 2012
Kašlete na okna...běhejte LYSACUP :-)
Letos zažívám tak pohodovou
předvánoční atmosféru, jako už dlouho ne.Všechno tak krásně plyne...cukroví
napečeno, dárky zabalené, kapr naporcován, dokonce i adventní věnce a svícny
jsem vyrobila. No okna teda umytá nemám, ale to je mi vážně šumafuk...
Existuje ještě něco, čím vánoční
atmosféru ještě umocnit? Nějaký prožiteček v podobě endorfinů? Po dnešku
vím, že existuje. Říká se tomu Lysacup a
jeho noční etapa z Ostravice v délce 6,8 km s převýšením 879 metrů.
Dlouho vypadalo, že se na start
postavím sama, jen s kolegou z práce, kterého přezdívám Rychlonožka. Pak
mi asi hodinu před odjezdem zavolala věčná puboška Danuš, že by teda jela a s ní
i náš aktuálně hladce oholený LD. Páni, jakou já měla obrovskou radost a tak
když mě Danuš po 15-té hodině nabírala svým „tankem“, vesele jsem hlaholila.
Ve Frýdku jsme naložili
Rychlonožku a byli jsme komplet. Start této etapy byl v 16.30 od
železničního přejezdu v Ostravici, což nám poskytlo příjemný komfort v podobě
zázemí v hotelu Freud-mohli jsme vyčkávat v teple.
Trochu odbočím. Ukecala jsem letos Ježíška, aby mi na dnešní etapu
zapůjčil čelovku Mammut, kterou mi oficiálně nadělí až v pondělí. A jak
byl tak v dobrém rozmaru, zapůjčil mi i své trekové hole. To abych mu v pořádku
doťapkala domů.
Start se opozdil jen o pár
minut.To bylo něco – cca 300 lidí a spoustu světýlek z čelovek a odlesků z reflexních
prvků na oblečení. Zamávala jsem Pubošce, která zvolila tradiční metodu start –
cíl, LD jsem v jeho rychlosti ani nepostřehla a cca počáteční
jedenapůlkilometr jsem běžela s Rychlonožkou. Někde za transformátorem mi
utekl, ale dá se říci, že asi tak do 3-kilometru jsem lehce klusala. Poté, co
mě právě na onom 3-tím kilometru předběhl Dědek Beskydský (kterému už údajně
srostla žebra), přešla jsem do rychlé chůze. Musím přiznat, že s hůlkami se
šlape lépe.
Byla to nádhera,kousek pod Lukšincem se šlo takovou zasněženou plání.
Čelovky osvětlovaly sníh, který se třpytil jako tisíce malých drahokamů. Poprvé
jsem zahlédla vysílač na Lysé Hoře. Vzduch tak nádherně voněl, po ostravské
inverzi ani stopa. Záměrně jsem si nebrala MP3 přehrávač, takže jsem vnímala i
všechny zvuky. Chvílemi padaly drobné sněhové vločky. Ježíš na tom světě je tak
krásně...
Rychlá chůze mi sedla. Zdálo se
mi, že mi Garminy pípají jeden kilometr za druhým. Za tmy cesta skutečně utíká
daleko rychleji. Vůbec jsem nepociťovala únavu. Přede mnou jsem viděla
světýlka, za mnou světýlka. Chvilkami jsem se zastavila, abych se pokochala tou
krásnou kolem mě. Inverzní počasí způsobilo,že vrcholky okolních kopců
vystupovaly z mlhy.A jak krásně se mi dýchalo...
Cca 2 kilometry pod vrcholkem se
začaly objevovat úseky, které značně podkluzovaly. Cestou nahoru jsem ale
dokázala případným pádům zabránit. A pak
jsem najednou byla nahoře.Minula jsem dvojici namakaných kluků, kteří poté, co
mě minuli, pronesli „Ty jo, voni ještě někteří běží?“Odpověď druhého „Nee, to
jsou už jen túúúúristi“ J
To mě pobavilo. Asi jsem vypadala velmi pohodová. Tak jsem poslední desítku
metrů doběhla, abych se vzápětí při odevzdání čipu dozvěděla, že se nemusím
bát, že určitě nejsem poslední.
No tak jo,ten mobil zas tak bohovsky dobře nefotí. Ale fakt jsem to já....
Na vrcholu Lysé Hory panovala
téměř bezvětří. Okolojdoucí turista mi na mou prosbu udělat foto alespoň
mobilem, zahlásila jsem se textovkou manželovi, že jsem to za 1.20 hod. dala a rozběhla
se dolů. No cesta dolů mi už dala zabrat. Asi tak pětkrát jsem spadla, z toho
jednou hodně bolestivě a na kamenech si narazila loket, zápěstí, prdelu a
koleno. Chvílemi jsem běžela úplně sama. Musím pochválit Mammuta. Svítil hodně
kvalitně, i na turistickou červenou značku.I tak jsem dvakrát pro jistotu
zastavila a počkala na docházející skupinku Lysacupistů, abych se neztratila.
Po 19-té hodině jsem dorazila do Freuda,
kde už čekali Puboška, LD a vzápětí i
Rychlonožka. Endorfiny námi cloumaly,
mám pocit, že jsem dnes večer prožila pohádku. A pravou adventní atmosféru...i
s neumytými okny. Endorfiny jsme patrně nakazily i paní servírku, která si
se zaujetím vyslechla naši krátkou reklamní vsuvku na téma bezvabeh.cz
Prý jsme si s Danuš podobné...no alespoň prdlé jsme tak nějak stejně
A pak už jen rychlá cesta domů.
Markétce jsem stihla před usnutím odvykládat Červenou karkulku (šla Karkulka
někdy Lysacup?), zazpívat 4 ukolébavky a poté i ona pod návalem mých endorfinů
lehce usnula. A endorfiny patrně zapůsobily i na brambory, které jsem dala
vařit na bramborový salát. Uvařily se nečekaně rychle, dalo by se říci, že v osobáku
J.
Někdy nám ta Ostrava dává
zahulit...zvýšený obsah popílku v ovzduší...kriminalita...nezaměstnanost...Zato
ale máme coby kamenem dohodil Beskydy. A tam Lysou horu...Lysacup...BEZVA BĚH J
neděle 9. prosince 2012
Bezva Rybnik...a bohužel i smog
Tento víkend byl na běžecké
události opravdu bohatý. V sobotu se běželo na Pustevny a dnes další z etap
Lysacupu. Anebo pohodový běh kolem „rybníku v Rybniku“. Zvolila jsem
pohodu. V Rybniku jsem už totiž neběžela více než rok. A v Polsku závody dělat umí, i dnešní
11,5 km dlouhý „Bieg wokol zalewu“ to potvrdil.
Jen to počasí...Příroda nám nadělila mrazivo a Mittal Steel společně s lokálními
znečišťovateli vzduchu – alias domkaři topícími si snad starými pneumatikami –
smogovou situaci. Naštěstí téměř celých
11,5 km v Rybniku vede lesem, kde
už bylo „dýchatelno“. Vlastně jen první
kilometr nebyl schovaný pod stromy. O to více byl zajímavý pro fanoušky techniky,
neboť běžcům bylo umožněno běžet skrz areál rybnické elektrárny...
Taktika pro dnešní den byla
jednoduchá. Běžet tempem mého manžela. Chtěli jsme si totiž před koncem roku ještě
jednou zazávodit. S obdobnou myšlenkou nastoupili na start “Černí jezdci“, tedy Viktor s manželkou Kamilou z konkurenčního
PK SAK Karviná. Viktor vracel Kamile její podporu během etap Lysacupu. Naše
skupina si báječně sedla nejen tempem,ale i poctivým dodržováním Gallowayeových
chodeckých přestávek a vhodně zvolenými konverzačními tématy J.
Veliký kus cesty s námi běžel Dědek Beskydský. Dědek je drak. Už asi měsíc
má zlomená žebra,ale závislost na běhu u něj vítězí nad bolestí . A tak své
polámané tělo nastartoval k pohybu i dnes. Běžíte-li s Dědkem, máte o
zábavu VŽDY vystaráno. Zásoboval nás veselými historkami ze života a prokládal
to vtipy. Asi tak na desátém kilometru jsme Dědkovi trošku odběhli, což se možná mohlo jevit poněkud nekolegiální,
nicméně už nám začínaly zimou poněkud tuhnout nohy a bylo třeba je rozbíhat.
Do cíle naše čtyřčlenná skupinka doběhla s úsměvem
na rtech a ruku v ruce. Myslím, že jsem se ani nezadýchali, což koneckonců
v tom nepříznivém počasí bylo jedině dobře.
Co se mi na Rybniku
moooooooooooooooooooooc líbí, je
občerstvení v cíli. Čajíček, káva, voda, sušenky...ale hlavně BIGOS. Je to
mé nejoblíbenější polské jídlo. Mám ho tak ráda, že se mi i zdálo, že jsem ho
dostala málo...klidně bych snědla i pět regulérních porcí...taková je to
dobrota.
Nedílnou součástí vyhlášení
závodu je pokaždé i tombola. Dnes se obzvláště vydařila. Vyhrála jsem karton
plnotučných mlík. Tím jsem se předzásobila asi tak na 5 dní dopředu, moje mladší
dcera Markétka je mlékosajka obecná.
Robert vyhrál menší termotašku. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že se do
ní vleze přesně 6 vychlazených piv. Čili ideální na letní turistiku J. Kamila vyhrála
plyšovou hračku. Co s ní potomka
zatím nemajíce? Darovala ho mé Markétce (Ó to bylo posléze doma radosti...tedy
až do doby, než se o hračku porvala se starší Anetkou).
Nicméně vrcholem tomboly byl malý vánoční
stromeček, který jsem vyhrála na závěr. Báječně se bude hodit holkám a křečkovi
do pokojíčku.
Ráda si v Rybniku zase něco
zaběhnu. Protože mě dnešní den naladil správnou předvánoční pohodou. A protože
(jak už jsem psala na začátku) v Polsku zkrátka závody umí J
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)