Lenkačlenka a Libor před startem - vor dem Start
V cíli hlady netrpíme - Im Ziel haben wir kein Hunger
Pivo v cíli alias Bier im ZielMaraton v Rybniku jsem běžela podruhé v životě. Dle názoru zkušenějších běžců se jedná o náročnou trať-asfalt, šotolina, lesní stezky, běží se celkem 14 3-kilometrových okruhů a trať má atest. Ale zase na druhou stranu se všechny běhy v Rybniku vyznačují milou a přátelskou atmosférou, skoro všichni běžci se už mezi sebou známe a člověk se cítí jako doma.
Ještě v pátek jsem si ale říkala, že by nebylo špatné, kdyby se maraton nekonal. Prostě se mi tak nějak nechtělo. Navíc mě pobolívalo lýtko, nešlo to rozmasírovat, ani rozběhat. V sobotu ráno bylo všechno jinak. Sotva jsem si totiž po probuzení pustila rádio, slyším: „Kateřina Emmons má zlatou olympijskou medaili za střelbu ze vzduchovky…“ No- když Kateřina Emmons zlatou, tak Lenkačlenka osobák v Polsku. Po příjezdu do Rybniku to vypadalo všelijak. Pršelo, všude bláto, lýtko bolelo a už se mi zase nechtělo.Jenže náš předseda Otík nedal nikomu šanci se z maratonu vykroutit .A dobře udělal. Už prvních pár kilometrů po startu jsem věděla, že „dneska by to šlo…“. Běželo se mi dobře a ani občasný déšť mi nevadil. Vzhledem k tomu, že jsem poprvé běžela se sportestrem , hlídala jsem si čas na každém 3-kilometrovém okruhu, v průměru mi každý okruh vycházel na cca 17:45 minut. Musím říct, že mi to hodně pomohlo, i díky tomu, že jsem v podstatě celý závod držela stejné tempo, necítila jsem se tak moc unavená. Až na poslední 14-té kolo. To už mě opravdu bolelo a jako jediné jsem ho běžela nad 18 minut. Ale to nevadí, v cíli jsem byla MOC spokojená. Vždyť jsem si v porovnání s loňským rokem zlepšila čas o 26 minut (oproti Ostravskému maratonu v září) a o 41 minut (oproti prvnímu maratonu v životě v srpnu 2007 v Rybniku)!!! Ještě jednou - za 4:07:25!!!
Po doběhu v cíli nastala ta příjemnější část závodu – pivo, grilované klobásky, rozhovory s kolegy, pochvalné poklepávání na ramena, vyhlášení výsledků, medaile…Ačkoliv jsem letos v porovnání s loňským rokem měla o dost lepší čas, stačilo mi to v kategorii ženy pouze na bramborovou medaili. Ale i tak jsem stála na bedně, v Rybniku totiž mají speciální stupně vítězů…A nejen kvůli té bedny se doufám za rok na maraton do Rybniku vrátím (a možná už poběžím pod 4 hodiny).
Marathon im Rybnik (Polen) bin ich nach zweitenmal gelaufen. Es handelt sich um eine anspruchsvolle Strecke (Cross - Lauf), es muss 14 Runden laufen, jede Runde 3 Kilometr lang ist). Die Strecke hat das Attest. Alle Wetkaempfe im Rybnik haben freundliche Atmosphere, ich kenne fast alle Laeufer und ich fuehle mich wie „zu Hause“.
Noch am Freitag habe ich aber gedacht, dass es nicht schlimm waere, den Wettkampf aufzuheben. Ich war sehr faul, muede und dazu habe ich Wadenkraempfe gehabt. Aber am Samstag morgens war alles ganz anders. Nach dem Erwachen habe ich das Radio eingeschalten und ich habe gehoert: „Kateřina Emmons hat erste goldene olympische Medaile fuer die Tschechischen Republik gewonnen…“. Fuer mich hat es bedeutet: „wenn Kateřina Emmons goldene Medaile hat, dann Lenkačlenka muss Personalrekord machen.
Im Rybnik war ich nicht so optimistisch. Es hat geregnet und ich habe wieder Wadenkraempfe gehabt. Nach dem Start habe ich aber gut und ohne Problemem gelaufen und es hat mir Spass gehabt. Ich bin mit Pulsemeter gelaufen und ich habe meine Zeit nach jede Runde kontoliert-es was fast immer etwa 17:45. Ganzem Wettkampf bin ich in dasselben Tempo gelaufen und war nicht so viel muede. Nur letzte Runde- Schmerzen, Muedigkeit, Zeit mehr als 18 Minuten. Egal…Im Ziel war ich mit der Zeit : 4:07:25 sehr zufrieden(Ralf -im Oktober unten 4 Stunden :-) ).
Der mehr angenehme Teil des Marathons hat fuer uns im Ziel gewartet. Bier, gegrillte Bratwuersten, Medailen. Im Kategorie „Damen“ habe ich 4. Platzt gewonnen.
Ještě v pátek jsem si ale říkala, že by nebylo špatné, kdyby se maraton nekonal. Prostě se mi tak nějak nechtělo. Navíc mě pobolívalo lýtko, nešlo to rozmasírovat, ani rozběhat. V sobotu ráno bylo všechno jinak. Sotva jsem si totiž po probuzení pustila rádio, slyším: „Kateřina Emmons má zlatou olympijskou medaili za střelbu ze vzduchovky…“ No- když Kateřina Emmons zlatou, tak Lenkačlenka osobák v Polsku. Po příjezdu do Rybniku to vypadalo všelijak. Pršelo, všude bláto, lýtko bolelo a už se mi zase nechtělo.Jenže náš předseda Otík nedal nikomu šanci se z maratonu vykroutit .A dobře udělal. Už prvních pár kilometrů po startu jsem věděla, že „dneska by to šlo…“. Běželo se mi dobře a ani občasný déšť mi nevadil. Vzhledem k tomu, že jsem poprvé běžela se sportestrem , hlídala jsem si čas na každém 3-kilometrovém okruhu, v průměru mi každý okruh vycházel na cca 17:45 minut. Musím říct, že mi to hodně pomohlo, i díky tomu, že jsem v podstatě celý závod držela stejné tempo, necítila jsem se tak moc unavená. Až na poslední 14-té kolo. To už mě opravdu bolelo a jako jediné jsem ho běžela nad 18 minut. Ale to nevadí, v cíli jsem byla MOC spokojená. Vždyť jsem si v porovnání s loňským rokem zlepšila čas o 26 minut (oproti Ostravskému maratonu v září) a o 41 minut (oproti prvnímu maratonu v životě v srpnu 2007 v Rybniku)!!! Ještě jednou - za 4:07:25!!!
Po doběhu v cíli nastala ta příjemnější část závodu – pivo, grilované klobásky, rozhovory s kolegy, pochvalné poklepávání na ramena, vyhlášení výsledků, medaile…Ačkoliv jsem letos v porovnání s loňským rokem měla o dost lepší čas, stačilo mi to v kategorii ženy pouze na bramborovou medaili. Ale i tak jsem stála na bedně, v Rybniku totiž mají speciální stupně vítězů…A nejen kvůli té bedny se doufám za rok na maraton do Rybniku vrátím (a možná už poběžím pod 4 hodiny).
Marathon im Rybnik (Polen) bin ich nach zweitenmal gelaufen. Es handelt sich um eine anspruchsvolle Strecke (Cross - Lauf), es muss 14 Runden laufen, jede Runde 3 Kilometr lang ist). Die Strecke hat das Attest. Alle Wetkaempfe im Rybnik haben freundliche Atmosphere, ich kenne fast alle Laeufer und ich fuehle mich wie „zu Hause“.
Noch am Freitag habe ich aber gedacht, dass es nicht schlimm waere, den Wettkampf aufzuheben. Ich war sehr faul, muede und dazu habe ich Wadenkraempfe gehabt. Aber am Samstag morgens war alles ganz anders. Nach dem Erwachen habe ich das Radio eingeschalten und ich habe gehoert: „Kateřina Emmons hat erste goldene olympische Medaile fuer die Tschechischen Republik gewonnen…“. Fuer mich hat es bedeutet: „wenn Kateřina Emmons goldene Medaile hat, dann Lenkačlenka muss Personalrekord machen.
Im Rybnik war ich nicht so optimistisch. Es hat geregnet und ich habe wieder Wadenkraempfe gehabt. Nach dem Start habe ich aber gut und ohne Problemem gelaufen und es hat mir Spass gehabt. Ich bin mit Pulsemeter gelaufen und ich habe meine Zeit nach jede Runde kontoliert-es was fast immer etwa 17:45. Ganzem Wettkampf bin ich in dasselben Tempo gelaufen und war nicht so viel muede. Nur letzte Runde- Schmerzen, Muedigkeit, Zeit mehr als 18 Minuten. Egal…Im Ziel war ich mit der Zeit : 4:07:25 sehr zufrieden(Ralf -im Oktober unten 4 Stunden :-) ).
Der mehr angenehme Teil des Marathons hat fuer uns im Ziel gewartet. Bier, gegrillte Bratwuersten, Medailen. Im Kategorie „Damen“ habe ich 4. Platzt gewonnen.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat