Metalowy pies v cíli
Poprvé na bedně - tzv. regulérně 
Podruhé na bedně - tzv. omylem
Jak jsem již uvedla v předchozím příspěvku, i na výborně zorganizovaný Ostravský půlmaraton se vloudila drobná chybička. Součástí závodu je totiž kromě obyvyklých kategoríí i soutěž 3-členných družstev. Nu což - rozhodli jsme se tedy s Liborem Homerem Svozilem a Tomášem Andy Mrajcem, že vytvoříme družstvo "Metalowy pies", vzhledem ke konkureci ovšem s pramalou nadějí na úspěch.
Po doběhu půlmaratonu jsme se o výsledek našeho mužstva nijak nestarali, kluci dokonce ani nečekali na vyhlášení výsledků, protože spěchali na nějaký pochopitelně metalový koncert do Polska.
Nejprve jsem celá šťastná vyskočila na bednu převzít pohár a cenu za 3. místo v kategorii ženy nad 35 let (tedy tzv. juniorky). Když jsem se poté kochala cenou, slyším najednou vyhlašovat družstvo Metalowy pies jako bronzové. Zcela překvapená, přesto však rozveselená jsem na bednu hopsal znovu, převzala hodnotnou cenu (samé dobroty-víno, štangle salámu a spoustu dalších pochutin), zakřenila se za účelem fotky a seskočila z bedny. V tom se na mě "vrhla" organizátorka Jarka naše Marathonka se slovy "Lenko promiň, my to popletli, vy jste skončili 4." a zástupce skutečného 3-tího družstva a dožadovali se předání ceny. Podrobena tomuto psychicko-fyzickému nátlaku jsem zamáčkla slzu, polkla slinu (zejména toho salámu je škoda) a vrátila to, co mi patřilo sice morálně, nikoliv však dle výsledků. Ale to hlavní - fotku na bedně - mi vzít nikdo nemůže, chicht!!!
Po doběhu půlmaratonu jsme se o výsledek našeho mužstva nijak nestarali, kluci dokonce ani nečekali na vyhlášení výsledků, protože spěchali na nějaký pochopitelně metalový koncert do Polska.
Nejprve jsem celá šťastná vyskočila na bednu převzít pohár a cenu za 3. místo v kategorii ženy nad 35 let (tedy tzv. juniorky). Když jsem se poté kochala cenou, slyším najednou vyhlašovat družstvo Metalowy pies jako bronzové. Zcela překvapená, přesto však rozveselená jsem na bednu hopsal znovu, převzala hodnotnou cenu (samé dobroty-víno, štangle salámu a spoustu dalších pochutin), zakřenila se za účelem fotky a seskočila z bedny. V tom se na mě "vrhla" organizátorka Jarka naše Marathonka se slovy "Lenko promiň, my to popletli, vy jste skončili 4." a zástupce skutečného 3-tího družstva a dožadovali se předání ceny. Podrobena tomuto psychicko-fyzickému nátlaku jsem zamáčkla slzu, polkla slinu (zejména toho salámu je škoda) a vrátila to, co mi patřilo sice morálně, nikoliv však dle výsledků. Ale to hlavní - fotku na bedně - mi vzít nikdo nemůže, chicht!!!
.jpg)
3 komentáře:
Hele Lenko, tu fotku by jsi mohla vydražit na Seitlpárty v únoru. Je to vlastně rarita, tak jako známky s chybou tisku. Ty jsou nejdražší.
:-) Pak to zapijem.
Rosťo, som za. A co na to říká tisk? Co když se ta jedinečná fotka ukáže např. v bulvárním plátku Ostravská radnice - stoupne jeho hodnota?
Neúrekom :-)
Okomentovat