


Mám to za sebou – letošní, již 3. ročník 1/4 maratonu Lenkyčlenky. Ještě teď mnou cloumají endorfiny, jsem nadšená, jsem nadšená, jsem nadšená.
Od rána jsem byla nervozní, aby vše klaplo a zároveň jsem hrozně těšila. Už na startu mě šokoval počet přihlášených běžců. Čekala jsem maximálně 60 lidí a ono se jich sešlo 110!!!!! A kdyby jen to – přihlásilo se neobvykle hodně žen, 30 nás bylo. Velké účasti přispělo hned několik okolností – závod je zařazen do Moravskoslezského běžeckého poháru, dále do polsko – českého poháru Rybost a navíc touto dobou byla už celkem volná termínovka. Určitě svou trochou do mlýna přispělo i počasí – nepršelo a zas tak moc nefoukalo.
Ještě že existují babičky – manžel nebyl v Ostravě, hlídat tedy nemohl a vzhledem k povrchu i délce trati bych závod s kočárkem běžet nezvládla. Proto jsem na startu Markétku předala tchyni a vyběhla vstříc dobrodružství, protože od porodu jsem ještě 10, 5 km nezaběhla.
Celý závod jsem profuněla, tepovka mi vylétla bůhví kam. Každý kilometr mě bolel a připadal mi nekonečný, protože jsem se nechtěla zbytečně loudat. Loni tohle dobou to byl pro mě lehký závod – výklus, po kterém jsem skončila na 3. místě. Dnes pěkný „záhul“na chvostu běžeckého peletonu. Co bylo zajímavé je skutečnost, že celý závod jsem náhodně běžela s běžkyní Ivanou, která se do závodu přihlásila na poslední chvíli a také se jí před třemi měsíci narodilo mimčo. Jak jsme si navíc zvládly během 10,5 km sdělit, před těhotenstvím jsem „desítku“ běhávaly cca za 49 minut -byly jsme na tom tedy výkonostně přibližně stejně.
Strašně jsem chtěla zaběhnout pod hodinu, hlídala jsem si každý kilometr. Ale nevyšlo to o 15 vteřin – v cíli mi naměřili 1:00:15. Nejdříve jsem byla zklamaná. Ale teď už ne – jsem totiž pořádně nakopnutá a namotivovaná do dalších tréninků a závodů. Jak já se těším, až začnu naplno trénovat – nejen objemy, které mě baví, ale i ty tolik neoblíbené úseky....
Celý závod se mi moc líbil - setkání se známými, trať, medaile, občerstvení v cíli, počet závodníků. Klapla organizace, všechno odsýpalo, od doběhnutí závodu až po vyhlášení výsledků jsem nezaznamenala žádné prostoje. Při předávání cen vítězům došlo k malé změně – dort, který jsem v pátek napodruhé upekla, nezískal absolutní vítěz závodu (no stejně no byl jako každý rok Aleš Miko), ale nejrychlejší žena Lenka Jiříčková z AHA Vyškov. Tak jsme se my organizátoři na místě operativně domluvili. Když máme tu rovnoprávnost...
Od rána jsem byla nervozní, aby vše klaplo a zároveň jsem hrozně těšila. Už na startu mě šokoval počet přihlášených běžců. Čekala jsem maximálně 60 lidí a ono se jich sešlo 110!!!!! A kdyby jen to – přihlásilo se neobvykle hodně žen, 30 nás bylo. Velké účasti přispělo hned několik okolností – závod je zařazen do Moravskoslezského běžeckého poháru, dále do polsko – českého poháru Rybost a navíc touto dobou byla už celkem volná termínovka. Určitě svou trochou do mlýna přispělo i počasí – nepršelo a zas tak moc nefoukalo.
Ještě že existují babičky – manžel nebyl v Ostravě, hlídat tedy nemohl a vzhledem k povrchu i délce trati bych závod s kočárkem běžet nezvládla. Proto jsem na startu Markétku předala tchyni a vyběhla vstříc dobrodružství, protože od porodu jsem ještě 10, 5 km nezaběhla.
Celý závod jsem profuněla, tepovka mi vylétla bůhví kam. Každý kilometr mě bolel a připadal mi nekonečný, protože jsem se nechtěla zbytečně loudat. Loni tohle dobou to byl pro mě lehký závod – výklus, po kterém jsem skončila na 3. místě. Dnes pěkný „záhul“na chvostu běžeckého peletonu. Co bylo zajímavé je skutečnost, že celý závod jsem náhodně běžela s běžkyní Ivanou, která se do závodu přihlásila na poslední chvíli a také se jí před třemi měsíci narodilo mimčo. Jak jsme si navíc zvládly během 10,5 km sdělit, před těhotenstvím jsem „desítku“ běhávaly cca za 49 minut -byly jsme na tom tedy výkonostně přibližně stejně.
Strašně jsem chtěla zaběhnout pod hodinu, hlídala jsem si každý kilometr. Ale nevyšlo to o 15 vteřin – v cíli mi naměřili 1:00:15. Nejdříve jsem byla zklamaná. Ale teď už ne – jsem totiž pořádně nakopnutá a namotivovaná do dalších tréninků a závodů. Jak já se těším, až začnu naplno trénovat – nejen objemy, které mě baví, ale i ty tolik neoblíbené úseky....
Celý závod se mi moc líbil - setkání se známými, trať, medaile, občerstvení v cíli, počet závodníků. Klapla organizace, všechno odsýpalo, od doběhnutí závodu až po vyhlášení výsledků jsem nezaznamenala žádné prostoje. Při předávání cen vítězům došlo k malé změně – dort, který jsem v pátek napodruhé upekla, nezískal absolutní vítěz závodu (no stejně no byl jako každý rok Aleš Miko), ale nejrychlejší žena Lenka Jiříčková z AHA Vyškov. Tak jsme se my organizátoři na místě operativně domluvili. Když máme tu rovnoprávnost...
P.S.: Další postřehy ze závodu a výsledky na www.mkseitl.blogspot.com. Já už nejsem schopná dát dohromady kloudnou větu