Kterak jsem NEBĚŽELA Štěpánský běh Porubou

Tak co - kachnička se zelíčkem nebo běh?

Vánočka nebo závod?

V prosinci jsem měla v plánu zaběhnout si Vánoční kros v Bělském lese, Štěpánský běh Porubou a nakonec Silvestrovský běh Hrabovou. Zatímco Vánoční kros mám úspěšně za sebou a do Silvestra ještě daleko, Štěpán se mi moc nevyvedl...
V pátek večer jsem si nachystala oblečení, boty, startovné, vymyslela plán hlídání Markétky s Anetkou, taky „plán svozu“ z bytu na závod a ze závodu na rodinnou návštěvu a spokojena sama se sebou jsem se svalila na křesla. A začalo to – tu jeden kousek cukroví, tady další kousek cukroví, pak nějaké masíčko z ledničky, to se muselo zajíst bramborovým salátem, na cestu z kuchyně zpět do obývacího pokoje kousek vánočky...zkrátím to – nacpala jsem se k prasknutí, zcela neplánovaně. Ale bez výčitek, protože jsem to všechno měla v plánu vyběhat na sobotním 13,5 km dlouhém závodě!
Dneska ráno po probuzení mi bylo jasné, že závodit se nebude. Jak já úpěla, jak mi bylo zle, úplně jako tomu zlému psovi z pohádky, který snědl dort pejskovi a kočičce :-) . A těch předsevzetí, co jsem si dala: už se nikdy nepřejím, ode dneška pouze lehce a zdravě, žádné sladkosti, žádná majonéza...
Tak potupné-odřeknout závod kvůli „obžerství“. Ale jednou v roce, na Vánoce, snad se tolik nestalo!

P.S. Zaběhat jsem si nakonec šla. Ale jen 8 km v Bělském lese.