Vybavena na běh v -10 C Fuer den Lauf bin ich richtig gekleidet
Neosvětlená část mé dnešní běžecké trasy Es dunkelt - meine Strecke
A trasa osvětlená...to je rozdíl -co? Und die beleuchtete Strecke
Nesnáším: zimu, mráz, sníh, tmu a policejní statistiky týkající se násilné trestné činnosti v Bělském lese. Ale! Jsme závislá na běhání v kteroukoli roční dobu, v kteroukoli denní dobu, téměř za všech podmínek. A opravdu, ale opravdu lehce se nechám vyhecovat.
Takže když jsem už třetí den četla články na téma: běhání v zimě a kterak naši hoši z domovského běžeckého klubu MK Seitl Ostrava polykají kilometry, nenechajíce se odradit mrazem, který přišel ze Sibiře, řekla jsem si: „Lenko, musíš“.
Toto zásadní rozhodnutí přišlo dnešního dne v 16:48. Rozhodla jsem se ignorovat regionální zpravodajství, internet a vlastně i Radiožurnál , který od rána hlásil, že na Ostravsku je zase 10x překročen limit prachu, na Ostravsku že je nejhorší ovzduší v Evropě a mrazy budou zesilovat, takže kdo nemusí, nemá vůbec vystrkovat nos z domu a už vůbec „na čerstvém vzduchu“ vzduchu sportovat.
Protože dosud nevlastním běžeckou kuklu, obalila jsem si hlavu do čepice a kapuce, přes krk a ústa omotala šálu, na nožky narvala dvoje ponožky, na ručky dvoje rukavice a na zbývající část těla oblékla, co šlo. Teploměr ukazoval -10, venku se už stmívalo a já vyběhla.
Můj vkusný obleček nejprve rozesmál sousedku, se kterou jsem se srazila ve dveřích. Mile mi poradila, že než běhat jen tak, je lepší doběhnout si do hospody a vůbec-ať neblbnu. To mé odhodlání zlomit nemohlo. Ne poté, co jsem si přečetla, kterak Rosťa Paparazzi lehce vyklusal v neděli při -12 C 16 kilometrů.
V Bělském lese v tom dnešním mraze a inverzi nebyl téměř nikdo. Z toho jsem si odvodila, že Bělský les není Central Park, dneska se žádná trestná činnost páchat nebude, protože i násilníci jsou jenom lidé a v takové slotě a tmě sedí doma, případně v nějakém restauračním zařízení. Statečně jsem tedy zabočila na neosvětlenou stezku. Nejprve jsem se kochala – přes cestu mi přeběhlo několik srnek, mezi stromy byl vzduch kupodivu dýchatelný, i bez čelovky jsem dobře viděla a běželo se mi lehce, protože jsem si jen tak vyklusávala, kilometry ubíhaly. Pak zaštěkal pes. Pak zaštěkal další, poněkud blíže a znovu aznovu. A pak jsem dostala strach. Chápejte – kdo někdy četl a viděl Psa Baskervillského...Můj výklus se rázem změnil ve sprint, směr nejbližší osvětlený chodník. Ani jsem se nestihla zadýchat.
Zbývající kilometry jsem už potupně absolvovala v té „civilizovanější“ , osvětlené a vyasfaltované části lesa. Přesto jsem potkala pouze jednoho běžce, jednoho cyklistu a tři pejskaře. Jóóó holt někteří lidé – běžci závisláci mezi ně nepatří – mají rozum. Pro další dny jsem si tedy Rosťo, Sašo, Nikosi, Sokolíku, JR a další jistá, že vezmu zavděk krytým bazénem, domácím elipticalem a až v pátek ZA DENNÍHO SVĚTLA a nikoli sama plánuji delší trénink...snad na 17 – 18 km, pokud počasí, inverze a polétavý prach v ovzduší dovolí :-)
Takže když jsem už třetí den četla články na téma: běhání v zimě a kterak naši hoši z domovského běžeckého klubu MK Seitl Ostrava polykají kilometry, nenechajíce se odradit mrazem, který přišel ze Sibiře, řekla jsem si: „Lenko, musíš“.
Toto zásadní rozhodnutí přišlo dnešního dne v 16:48. Rozhodla jsem se ignorovat regionální zpravodajství, internet a vlastně i Radiožurnál , který od rána hlásil, že na Ostravsku je zase 10x překročen limit prachu, na Ostravsku že je nejhorší ovzduší v Evropě a mrazy budou zesilovat, takže kdo nemusí, nemá vůbec vystrkovat nos z domu a už vůbec „na čerstvém vzduchu“ vzduchu sportovat.
Protože dosud nevlastním běžeckou kuklu, obalila jsem si hlavu do čepice a kapuce, přes krk a ústa omotala šálu, na nožky narvala dvoje ponožky, na ručky dvoje rukavice a na zbývající část těla oblékla, co šlo. Teploměr ukazoval -10, venku se už stmívalo a já vyběhla.
Můj vkusný obleček nejprve rozesmál sousedku, se kterou jsem se srazila ve dveřích. Mile mi poradila, že než běhat jen tak, je lepší doběhnout si do hospody a vůbec-ať neblbnu. To mé odhodlání zlomit nemohlo. Ne poté, co jsem si přečetla, kterak Rosťa Paparazzi lehce vyklusal v neděli při -12 C 16 kilometrů.
V Bělském lese v tom dnešním mraze a inverzi nebyl téměř nikdo. Z toho jsem si odvodila, že Bělský les není Central Park, dneska se žádná trestná činnost páchat nebude, protože i násilníci jsou jenom lidé a v takové slotě a tmě sedí doma, případně v nějakém restauračním zařízení. Statečně jsem tedy zabočila na neosvětlenou stezku. Nejprve jsem se kochala – přes cestu mi přeběhlo několik srnek, mezi stromy byl vzduch kupodivu dýchatelný, i bez čelovky jsem dobře viděla a běželo se mi lehce, protože jsem si jen tak vyklusávala, kilometry ubíhaly. Pak zaštěkal pes. Pak zaštěkal další, poněkud blíže a znovu aznovu. A pak jsem dostala strach. Chápejte – kdo někdy četl a viděl Psa Baskervillského...Můj výklus se rázem změnil ve sprint, směr nejbližší osvětlený chodník. Ani jsem se nestihla zadýchat.
Zbývající kilometry jsem už potupně absolvovala v té „civilizovanější“ , osvětlené a vyasfaltované části lesa. Přesto jsem potkala pouze jednoho běžce, jednoho cyklistu a tři pejskaře. Jóóó holt někteří lidé – běžci závisláci mezi ně nepatří – mají rozum. Pro další dny jsem si tedy Rosťo, Sašo, Nikosi, Sokolíku, JR a další jistá, že vezmu zavděk krytým bazénem, domácím elipticalem a až v pátek ZA DENNÍHO SVĚTLA a nikoli sama plánuji delší trénink...snad na 17 – 18 km, pokud počasí, inverze a polétavý prach v ovzduší dovolí :-)
Eine kurze Meldung fuer MEPA –Sportsverein:
Als ich euch schon geschrieben habe, ich bin schon im Training. Bis Halbmarathon in Prag bleiben nur 2 Monate. Auch heute habe ich mich fuer den Training entschieden, obwohl die Lufttemperatur – 10 C war, auch Smog in der Luft und es ist dunkel geworden....
.jpg)
6 komentářů:
Leni jsi dobrá co dobrá skvělá. Ovzduší je opravdu hnusné. Od středy se to snad zlepší. Já s Tebou bohužel v pátek nevyběnu, hlídám syna a pak odjíždím na víkendovou firemní akci na Ostravici, v sobotu dopoledne je ještě volný program, a tak si možná poprvé v životě zkusím Lysacup Visalaje-Lysá ... možná.
LENKO, JSI ODVÁŽNÁ BĚHAT V BĚLÁKU ZA TMY. OSVĚTLENO JE POUZE U ROD. DOMKŮ A HL. CESTY.ALE ASI JE TO ADRENALIN. JA KDYŽ BĚŽÍM A NIKDO NIKDE, TAK SI ŘÍKAM JESTLI BYCH BYLA SCHOPNÁ UTÉCT NĚJAKÉMU TOMU ÚCHYLOVI.LEPŠÍ JE BĚHAT S OCHRANKOU. JA BĚHÁVÁM VENCOVI P.ZA ZADKEM.ALESPOŇ NA MĚ NEFOUKÁ .PAPARAZZI NEMUSÍ OBÍHAT SCHOPPINK PARK ,ALE MŮŽE DOBĚHNOUT DO BĚLÁKU A MÁŠ SPARINGA.AHOJ PETRA
Petro, "prdlačky" jsem odvážná, však jsem to napsala - pár zaštěkání a už jsem upalovala na opačnou-osvětlenou část lesa. Ale jinak tam sama za tmy neběhám, to byla vyjímka způsobená vyhecováním :-)
Ty zas teda vypadáš, potkat tě v Běláku, tak zdrhám :-)
Jó a drť to děvče, drť :-)
Rosťo, to je můj tzv."asexuální outfit" :-)
Co Ty Lenko víš, na co chlapi letí. Úchylům se většinou líbí netradiční vzhled a praktiky. Hlavně nezapomeň, když Tě někdo napadne řvát huráááá. To je prý nejlepší zbraň. Saša N.
Okomentovat