Dvacet kilometrů v kopcovitém terénu, mrazu, sněhu, větru a náledí – tak se dá stručně charakterizovat včerejší Koběřická 2O, jinak první závod do Moravskoslezského běžeckého poháru 2010, kterého se zúčastnilo 84 běžců.
Ze závodu jsem už byla hodně dlouho nervozní. Věděla jsem, že ho chci běžet, že 20 kilometrů bych měla určitě uběhnout, ale nechtěla jsem skončit poslední a také jsem si moc přála čas pod dvě hodiny. Není divu, od porodu jsem 20 kilometrů ještě neběžela a na půlmaraton jsem v říjnu 2008 měla čas něco kolem 1:48, jinak jsem neměla možnost srovnání.
V neděli ráno mě počasí dost otrávilo – nasněžilo a dost se ochladilo. Takže se nedá říci, že bych na startu vybíhala s úsměvem. Chtěla jsem prvních deset kilometrů běžet kolem 6 min/km a druhou polovinu zrychlit tak na 5:50/km, ale vzhledem k tomu, že jsem Kobeřickou 20 ještě nikdy neběžela, vůbec jsem netušila, co je reálné.
Moc mi pomohl kolega z oddílu Libor Homer Svozil.Původně chtěl totiž běžet na osobák, ale na náledí si to rozmyslel, takže celou trasu odběhl se mnou, což mi psychicky moc pomohlo. Povzbuzoval mě, že pod dvě hodiny to dám celkem v pohodě a dopředu mě upozorňoval, co nás čeká za nejbližším kopcem, za nejbližší zatáčkou.
Nakonec se stal zázrak. Druhou polovinu závodu jsme s Liborem běželi o dost rychleji. A v cíli jsem měla vysloveně radost – čas 1:52:25. Já vím – nic moc, ale do začátku dobrý!!!
A jen tak nakonec – znovu jsem si potvrdila, že mi vyhovují kopce. Nějak v nich dokážu zrachlit a předbíhat.
Pořadatelům závodu velké díky, časově vše pěkně odsýpalo, nikde se dlouho nečekalo, v cíli pivo, oplatek a párek a ve sprchách teplá voda. Jen bych chtěla pro příští rok poprosit o trochu vody nebo teplého čaje na 10-tém kilometru.
Fuer MEPA – Sportsverein:
Ze závodu jsem už byla hodně dlouho nervozní. Věděla jsem, že ho chci běžet, že 20 kilometrů bych měla určitě uběhnout, ale nechtěla jsem skončit poslední a také jsem si moc přála čas pod dvě hodiny. Není divu, od porodu jsem 20 kilometrů ještě neběžela a na půlmaraton jsem v říjnu 2008 měla čas něco kolem 1:48, jinak jsem neměla možnost srovnání.
V neděli ráno mě počasí dost otrávilo – nasněžilo a dost se ochladilo. Takže se nedá říci, že bych na startu vybíhala s úsměvem. Chtěla jsem prvních deset kilometrů běžet kolem 6 min/km a druhou polovinu zrychlit tak na 5:50/km, ale vzhledem k tomu, že jsem Kobeřickou 20 ještě nikdy neběžela, vůbec jsem netušila, co je reálné.
Moc mi pomohl kolega z oddílu Libor Homer Svozil.Původně chtěl totiž běžet na osobák, ale na náledí si to rozmyslel, takže celou trasu odběhl se mnou, což mi psychicky moc pomohlo. Povzbuzoval mě, že pod dvě hodiny to dám celkem v pohodě a dopředu mě upozorňoval, co nás čeká za nejbližším kopcem, za nejbližší zatáčkou.
Nakonec se stal zázrak. Druhou polovinu závodu jsme s Liborem běželi o dost rychleji. A v cíli jsem měla vysloveně radost – čas 1:52:25. Já vím – nic moc, ale do začátku dobrý!!!
A jen tak nakonec – znovu jsem si potvrdila, že mi vyhovují kopce. Nějak v nich dokážu zrachlit a předbíhat.
Pořadatelům závodu velké díky, časově vše pěkně odsýpalo, nikde se dlouho nečekalo, v cíli pivo, oplatek a párek a ve sprchách teplá voda. Jen bych chtěla pro příští rok poprosit o trochu vody nebo teplého čaje na 10-tém kilometru.
Fuer MEPA – Sportsverein:
20 Kilometer in Schnee, Wind, Frost und Glatteis – so kann ich kurz charakterisieren den Wettkmapf, der ich gestern geluafen bin. Nach dem Geburt bin ich 20 Kilometer noch nicht gelufen, deshalb ich ein bisschen nervoes war. Die Strecke war nicht einfach – sie war hueglich. Ich habe einen Wunsch gehabt – nicht die letzte sein und die Zeit unter 2 Stunden. Die ganze Strescke bin ich mit meinem Kollege gelaufen und das hat mir sehr geholfen – im Ziel war ich mit der Zeit 1:52:25!
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat