MÁM TO ZA SEBOU!

No řekněte mi – proč já si pořád musím vytvářet nové a nové stresové situace...Jako by té honičky nebylo i tak v mém životě až až. Tak třeba dnes. 5. ročník ¼ maratonu Lenkyčlenky. Pátý a přitom úplně první.

První ročník vznikl jen tak z hecu, jako přílepek dvoumaratonu pořádaného MK Seitl. I další ročníky se nesly víceméně v režii mého domovského oddílu. A hlavně – běžely se v Ostravě – Třebovicích. Tamní trasa se mi ale moc nelíbila, chyběl mi v ní různorodý povrch a hlavně lesní prostředí.

A tak jsem letos v lednu pojala ideu uspořádat závod zcela ve své režii, na svou odpovědnost a hlavně v dosahu mého bydliště, v Bělském lese.  O podporu jsem požádala starostu Městského obvodu Ostrava – jih a tak jsem mohla počítat s kvalitním zázemím – šatnami a sprchami ve Vodním areálu. Městský obvod poskytl i drobné dárečky pro vítěze dětských běhů a udělal závodu propagaci v Jižních listech.

Pořád ale zbývalo vymyslet trať, připravit propozice, zajistit rozhodčí, nakoupit dárky do tomboly a pro vítěze, zajistit restauraci s občerstvením, označit trať, sehnat medaile, startovní čísla, vytisknout přihlášky, upést dvě perníková srdce...Uvědomila jsem si, že já sama závod běžet nemůžu, protože se jako organizátor musím postarat o hladký průběh úplně všeho.

Asi tři týdny  před startovním výstřelem se zdálo, že je vše nachystáno. Chyba lávky! Ještě to chtělo několik povolení od různých úřadů...

To všechno způsobilo, že jsem začala propadat panice. V noci jsem se budila lehce orosená. Jednou jsem dokonce ve dvě ráno šla psát oznámení hasičům, kdyby náhodou nezapršelo a nějaký závodník si během běhu škrtal sirkou J Mí  kamarádi začali o půlnoci dostávat hysterické sms. Neustále jsem u sebe nosila zápisník, do kterého jsem si zapisovala další a další nezbytnosti, které bude nutné před závodem provést. Blázinec.

Trochu mě uklidnilo, když jsem párkrát proběhla závdoní trať, zdála se mi moc hezká a různorodá. V předvečer závodu jsem si s Danuš, Laďou, Raduzem, Andym a Zdeňkem značila fáborkami a šipkami. A dnes ráno jsem ji vyběhla zkontrolovat. Vše bylo nachystáno.

No jo, ale kolik lidí asi tak přijde? Kolik objednat klobásek a piv. Co když jich bude moc – to pak budu doma měsíc vařit buřtguláš? Vždyť předem se přihlásilo asi jen 20 závodníků. A co když jich naopak bude málo a hladoví běžce mě za svůj vlčí hlad utlučou svými propocenými ponožkami?

Asi jsem něco přivolala, protože  komplikace se objevila už před zahájením prezentace. Šatny byly sice zajištěny, ale v úplně jiné-vzdálené části Vodního areálu. Nakonec jsme to vyřešili. Ale v průběhu hledání onoho řešení jsem musela lézt přes plot...Já, totální nemehlo. Pohled pro bohy.

Samotná prezentace byla fičák. Jinak to nelze popsat. Přicházeli stále noví a noví běžci, vypadalo to, že hodina bude málo. Skutečně jsem přidružené dětské závody startovala se zpožděním, stejně jako hlavní běh. Přiznávám bez mučení, že když byl konečně odstartován hlavní závod, šla jsem na ferneta-dát nervy „do pucu“.

Nakonec ale DOBRÝ!!! Tak předně mi vyšlo počasí. Někdo „tam nahoře“ mě má asi rád, protože svítilo sluníčko, moc nefoukal vítr a dokonce i inverze částečně ustoupila, takže rozptylové podmínky byly vcelku dobré.

Za druhé se mi moc líbily běhy dětí. Ti malí caparti běželi jako o život. Předškoláci byly možná trošku zmatení, cože to jejich rodiče po nich vlastně chtějí. Ale nakonec bojovali až do cíle. Ti starší už běželi jako profíci.

Za třetí – nikdo se nezranil, nic se nerozbilo, zabloudili jste prý jen dva a jen krátce. Hodně jsem se vás závodníci po doběhu ptala na postřehy a většinou jste byli spokojení. To mě povzbudilo a vlastně i uklidnilo. Místo mě běžel hlavní závod manžel a obě moje holky si střihly dětské kategorie. Díky profesionální práci rozhodčích byly už ve 13 hodin přesně podle plánu známí hlavní vítězové závodu, vítězové kategorií a také dva nejpomalejší běžci. Tombola už byla třešnička na dortu.

Tak to mám za sebou, ten pátý ročník. Teď už vážně nastává období pozávodního klidu a požírání vepřového. Už může nasněžit, už může mrznout.

Děkuji. Děkuji-Honzovi, že vymyslel trať. Všem rozhodčím- byli jste na svém místě. Danuš, Ivaně, Andymu , Jorgosovi, Rosťovi, Laďovi, Zdeňkovi, Otíkovi. Laďovi a Rosťovi. Raduzovi a Zdeňkovi. Broni, Hance a Jardovi. Sandokanovi. Ivovi. Peťovi. Za všemožnou pomoc. Bez vás by to nešlo.

A vám běžcům děkuji za nečekaně velkou účast. Ještě vás chci požádat, aby jste do komentářů napsali, co se nepovedlo a čeho se příští rok vyvarovat. Jo – čtete správně. Za rok jdu do toho zase. Závodit je totiž BEZVA J a komu není rady, tomu není pomoci

P.S.: Výsledky a fotky ze závodu budou. Později, posléze. Strpeníčko-jdu sebou plácnout na kanape.