Já se snad ukudluji. Zase osobák. Silvestrovský běh v Hrabové.

     Ten čas začíná tak hezky. 47:59. Silvestrovský běh Hrabovou. 9,5 km. Poslední závod v roce. Mám  osobák.Druhý v tomto týdnu. Bez tréninku, po měsíci neběhání. Vůbec tomu nerozumím. Ale mám ohromnou  radost. Vždyť já dnes i stála na bedně. Jako 3. Žena v kategorii na 35 let. Vedle Danuš a Lenky H.  Hezčí konec roku jsem si nemohla přát. Zalila mě energie a radost z běhání. Nakopnutí, které jsem potřebovala.

     Dlouho jsem se přitom rozmýšlela, zda závod poběžím. Moc se mi nechtělo. Předpověď počasí vypadala na sněžení a zimu. Brrr. Chvíli jsem si říkala, zda nebude lepší jít si jen tak zaklusat do Bělského lesa. Jenomže v Běláku bych určitě určitě nepotkala nikoho známého a určitě bych se zdravě nevyhecovala.

      Já jsem se dnes hned na startu rozhodla, že se budu držet Rosti Rejži.  Na Štěpánském běhu mi jeho tempo velice vyhovovala a hlavně mě dokázal přinutit v posledních kilometrech zrychlit. A tak jsme si první kilometry povídali. Zdálo se mi, že běžím hodně pomalu, že spíš jen tak vyklusávám. Ale můj sportestr hlásil něco kolem 5:15 na kilometr. Dost mě to překvapilo. Pocitově totiž bylo prvních 5 kilometrů na pohodu. Druhé kolo jsem cítila, že mám ještě dost síly. Rejžě něco přidal a já mu stačila. Dokonce jsem začali předbíhat běžce před námi.

     Od sedmého kilometru jsme zase o něco zvýšili naše tempo, to už jsem začala pohekávat. Myslím si, že hekám v basu, žádný upištěný tenor, tak jsem snad nikoho neznervózňovala.  Hekání totiž jako metodu pro psychické deptání soupeřů rozhodně nepoužívám. Dost mi ale pomáhá. I Rejža heká! Hekáme v duu. Někdo bere bobule, my jsme zvukoví.

     Asi tak kilometru před cílem jsem se rozhodla dát do toho běhu všechno. Rejža povzbuzoval a já se rozhodla vyšťavit. Vůbec jsem netušila, jaký mám čas. Až po doběhu...47:59. To je jako sen...Pro mě. Rosťo díky!!!

      Kdoví, co je toho příčinou...včera večer-totiž po 21. hodině jsem vydatně pojedla. 2 smažené sýry, hromadu hranolek a tatarku. Že by snad tohle byl ten tajný recept? Před Štěpánem jsem totiž s chutí povečeřela kachnu, knedlíky a zelí...No jo, ale kde jsou uhlohydráty? To snad jsou pochutiny plné tuků. V jídle tedy ono tajemství nevězí.

     Že by mi pomohla má neběhací pauza? Tělo si pořádně odpočinulo, nikam jsem se nehonila...

     Možná jsem odkoukala nějaké nové pohybové fígle v divadle Antonína Dvořáka. Byla jsem ve čtvrtek na Čajskovského Louskáčkovi. Tak třeba mi nějaké baletní pozice zůstaly v hlavě J

     Anebo je oním zázračným urychlovačem hudba? Sice běhám nějakou dobu bez MP3 (někde jsem ji zašantročila a stále nevím kde), včera mě však kamarádi napájeli bezvadnou muzikou : http://youtu.be/Fbx5lIG9Ir4 :-)

     Už to  mám! Dobrá nálada je ten recept. Mám za sebou letos moc hezké a pohodové Vánoce.

     Já jsem byla po doběhu úplně mimo. Tak mimo, že jsem až doma zjistila, kolik věcí jsem zapoměla v šatně. Tričko, mikinu-šatečky záplatované, ale čisté. Kosmetickou taštičku s obsahem. To by mohl být problém, od určitého věku nemůžete jít mezi lidi jen tak...se svým reálným obličejem...Naštěstí v Hrabové setrvávalo ještě pár běžeckých nadšenců, kteří na sebe rádi vzali funkci doručovatele a rychlé spojky.

      A dnes už mě čekají jen samé báječné povinnosti. Oslava konce roku. S rodinkou a kamarády. Ve víru zábavy, hudby, růžového sektu a možná i tanečky budou.

 

     Závody teď na nějakou dobu vynechám. Určtě až do Rohálovské desítky. Je třeba nabírat objemy. O víkendu třebas  jezdit s rodinkou na hory a na výlety. Přečíst hodně knížek. Vidět hodně filmů. Natřásat se na plesech. Zkrátka nejen závodit...i žít je třeba.

      V roce 2012 si přeji jediné. Hodně hodně hodně zdraví. I vám všem ostatním.