Třeba ze mně někdy bude ocelačka...

     Je mi 39 let. Uběhla jsem 8 maratonů, stylem prsa uplavu na jeden zátah 2,5 km, z Ostravy jsem na kole dojela na Lysou horu a zpět (110 km), běhám na běžkách, v zimě bruslím, ráda chodím po horách.

     Chodím do práce, mám dvě malé děti. Sport je pro mě volnočasová aktivita, na kterou bohužel nemám tolik času, kolik bych chtěla. Přesto se považuji za trénovaného jedince,  který strčí  do kapsy většinu ženské populace.

     Na druhou stranu – než jsem v roce 2007 začala věnovat výhradně běhání, zvládla jsem udělat 50 kliků (chlapských) a 80 sedů – lehů za 2 minuty. Dnes těch kliků dám maximálně  30  a ještě k tomu jen ženských.Po 20-ti sedo-lezích se kácím.

     To pořád není tak špatné – mohla jsem si říct. Také jsem mohla začít více cvičit doma. Stejně každé ráno po probuzení dělám rozvičku, tak proč nepřitvrdit?

     Pak je ještě jedna možnost. Dát si do těla zcela novým způsobem, pod dohledem člověka, který tomu rozumí, ve společnosti dalších lidí  a silový trénink spojit s parádní relaxací v lázeňském bazénu (to je oficiální zdůvodnění mé dnešní účasti).

     A tak jsem se v sobotu ráno ocitla  v tělocvičně areálu lázní Klimkovice.  Libor Pavelka  pod mottem Ocelácká přípravka rozběhl trénik  na sérii závodů Ocelový muž – Ocelová žena, komplexního testu fyzických silových i vytrvalostních schopností pomocí 5-ti sportovních disciplín na veřejném celorepublikovém závodu (vice o závodě na www.ocelovymuz.cz) .

     Trochu zabrouzdám do nedávné minulosti. Je léto roku 2011 a já při pravidelném běhu v Bělském lese potkala běžeckého kamaráda, který právě dva ocelácké závody absolvoval. Vykládal mi o slavnostním vyhlášení výsledků na zámečku v Bartošovicíh, o všem dobrotách a laskominách, které se podávaly. Pak popisoval, jak všichni ti závodníci mají vypracovné bicepsy a na břiše vánočku.”To by se ti Leni určitě líbilo” a jako bonus mi ještě téhož večera poslal mailem pár fotek,které obojí jeho tvrzení dokazovaly.  Kombinace dobrého jídla a pohledu na vypracované svaly nemohou žádnou ženskou nechat chladnou (to je to neoficiální zdůvodnění účasti)!!!

     Zkrátka a dobře jsem na první sobotní přípravku hodně těšila. Co bych neuděla pro vidinu zdravého posilování a estetického cvičebního prostředí. Hlavou se mi míhaly představy kombinace všech těch dobře vypadajících Změlíků, Šeberlů, Dvořáků, které v Klimkovicích potkám – protože jak jinak může takový ECHTocelák vypadat? Navíc jsem vytrénovaná, no to je jasné, že budu všechno zvládat levou zadní a určitě budu téměř nejlepší…

                        Skorošebrledvořákzmělík a já před tréninkem.

     Tak za prvé. Šebrleho, Dvořáka ani Změlíka jsem nepotkala. Zato jsem se seznámila s 18-ti člennou skupinkou sympatických sportovců a zejména sportovkyň. Ano-mám pocit, že jsme byli takový trošku babinec.

    Za druhé. Byla jsem s přehledem nejhorší J, vážně!!!V rámci avizovaného  kruhového tréninku jsme na cca 10 ti stanovištích  postupně prováděli sedy-lehy, zkracovačky, kliky, výpady, skákali přes švihadlo, hopsali panáka, cvičili s expandery, posilovali záda, skákali přes švihadlo, dřepovali na bosu. Každý cvik jsme prováděli 30 vteřin, pak se přesunuli na další stanoviště. A já zjistila, že jako jediná například nedokážu skákat přes švihadlo bez meziskoku. Vůbec jsem nezvládla cvičení na spodní zádové svalstvo (opět jako jediná). Sedy-lehy  jsem odcvičila jedině se zapřenými nohami. Kliky mě bolely. “Jsem ochablá snad úplně všude”, problesklo mi hlavou. Nejvíce mi šlo asi to panákové hopsání. Jóóó blbinky-to je moje.

     Nevadí – “všem to natřu při běhu, na to jsem dobrá, to je moje parketa” J Chicht-chicht. Ještě, že se jednalo o takový regenerační běh na pohodu. Nebylo tolik  znát, že běžím mezi posledními…Ale těch 5 kilometrů bylo stejně parádních. Pod nohama křupal nějaký ten sníh, vysvitlo sluníčko, krásné okolí a na dohled předhůří  Beskyd dotvořilo BEZVA  běžeckou idylku.

     Třetí část byla odměna. Hodinový relax v lázeňském bazénu vyhřátém na 31C. Chvíli jsme plavali, chvíli se protahovali, chvíli jsme se nechali masírovat podvodními tryskami. Do toho nám jedna účastnice – doktorka Jitka, vysvětlila zásady první pomoci při vdechnutí cizího tělesa. Ne, nedělám si srandu. Součástí ocelácké přípravy budou i základy první pomoci. Doufám, že to nikdy nebudu potřebovat, poslouchala jsem však pozorně, protože jeden nikdy neví…    

     Najednou bylo půl dvanácté a já se cítila “bohovsky dobre”. Já do toho za 14 dní půjdu zase. Protože nejen během živ je člověk. A v mezičase si do svých ranních rozcviček zařadím nějaké to další posilování. Budu mít v pohodě záda, zpevním si břicho, posílím ruce (joj, to jsou příjemné perspektivy).

     Jako bonus mám po dnešním dni pár nových tipů na rodinné výlety. Okolí Klimkovic i v zimě  láká k procházkám. V  zimě běžky, v létě kolo. Každý takový výlet se navíc dá spojit s bazénem a zakončit třeba v lázeňské cukrárně, protože I na tu dnes došlo a můžu vřele doporučit.

     Vyzkúšajtě J!