No úplně blbě to cvičíte...

      A je to. Mám za sebou druhý díl Ocelácké přípravky. Jsem zase plná dojmů a plná nadšení.

     Pár nových tváří a začátek posuntý už na 8:15, abychom toho více stihli. Libor si pro nás připravil plno novinek.

     Tak samotná rozvička – běh, běžecká abeceda a jako třešinka na dortu vybíjená. Pane jo, kdy jsem naposledy hrála vybíjenou? No to už bude asi tak 26 let v tělocviku na základní škole.Bože, ten čas tak letí...

     Po rozvičce následoval kruhový trénink. Moc jsem se těšila. Celý dva předchozí týdny jsem trénovala kliky a sedy lehy a tak jsem „na značky“ nastupovala s nadějí, že to tentokrát všechno bude lehčí. No nebylo. S výjimkou kliků a sedů-lehů zbývajících 13 stanovišť představovalo jiné cviky než minule. Tak například – vis. Ano, dobrovolně jsem 40 vteřin visela na ribstolu. Příprava na jednu z oceláckých kategorií. Prvních 10 vteřin pohoda, další pomalu utíkající vteřiny třes v rukách a okousané rty.  V hlavě „musíš, musíš“. Ale celých 40 vteřin jsem nevydržela-potřebovala jsem krátkou přestávku. Shyby budou asi mou nejslabší stránkou.

      Ale on i takový vzpor na na boku, kdy se o podlahu opíráte pouze rukou a patou není žádná legrace. Levý bok, pravý bok a třásla jsem se jako osika. Bicepsy dobrý – cvičili jsem s expandery a to by mi celkem šlo. Také trénink „běžeckých rukou“ jsem si užívala. Dnes v kruhovém tréninku chyběly skoky přes švihadlo, což mi teda vůbec nevadilo.

       Jelikož jsme každé z patnácti stanovišť měli absolvovat ve dvojici , vybrala jsem si Raduze, neboť jsem si vyhodnotila, že on jako ocelák ví, do čeho jde a poradí mi, když něco zacvičím špatně. Chyba lávky! Na jednom ze stanovišť jsme měli posilovat zádové svalstvo. Libor tento cvik nazval „Superman“-pamatujete, jak létal vzduchem? Takže my jsem měli ležet na břiše a souběžně u toho kmitat rukama a nohama. Ležím a koukám na Raduze-zvedne levou ruku, pravou nohu. Buch s nimi na zem. Zvedne pravou ruku, levou nohu. Buch s nimi na zem. A tak si tak zvedeáme a říkáme se při tom „Jé , to je lehký cvik, takový odpočinkový, to je fajn“- Sotva jsem se podělili o své dojmy, zahlédl nás Libor: „Néééé, úplně blbě to cvičíte, žádná končetina nesmá být na zemi. A kmitejte, kmitejte...“ Rázem bylo po povalování a my jsme se pěkně zapotili J

      Řada přišla i na posilování nohou, třeba dřepy na jedné noze. Hodina a ¼ utekla jako voda. Opět jsem si uvědomila, jak mám po letech strávených výlučně běháním ochablé svalstvo. Ale je fakt, že se mi dnes ruce neklepou, 14 dní kliků přineslo první ovoce.

      I v Klimkovicích dnes panovaly třeskuté mrazy a tak jsme dnes vyběhli jen já, Raduz a větrem ošlehaná triatlonistka Renča. Ostatní zůstali na další kola kruhového tréninku v teple tělocvičny. Ale i my běžci jsem se šetřili. Hodně teple jsme se oblékli, přes ústa a nos nasadili šálu, aby nám do průdušek neproudil ledový vzduch.Lehounce jsem vyklusali 5 kilometrů, vážně v pohodovém tempu.

      Poslední hodinku z ocelácké přípravky jsme se rochnili v 30C teplém bazénu. Dobře jsem si zaplavala, zrelaxovala svaly. Pak mě ale pořádně „střeplo“ – Raduz nám totiž vykládal, že jeden z oceláků dnes absolvuje závod – 700 metrů plavání ve Vltavě. Ta představa člověka plavajícího mezi krami se mi uhnízdila v hlavě a náhle se mi ani voda v bazénu nezdála dost teplá...

      A protože také žít je třeba, celý dnešní trénink jsme zakončili v lázeňské cukrárně. Dobili jsme energii a natěšili se na další trénink 18.2.

P.S. Jo a ten Roman Šebrle zase nedorazil. Mám slíbeného Tomáše Dvořáka, protože slibem nezarmoutíš...