LENKYČLENKY: Sáblíková by mi šla...

Bolí mě celý člověk....

Jsem zas jednou měla bezdůvodné sebevědomí!

Kromě přípravky v Klimkovicích jsem začala chodit do posilovny, abych si natrénovala ocelácké disciplíny a zapracovala na svalech, které jsou nezbytné pro kvalitní běžecké výkony.To ve mě vyvolalo optimismus, že už musím mít spoustu síly a viditelné bicepsy.

A tak jsem si na 4. oceláckou přípravku v sobotu 3.3. oblékla nátělník, aby v něm ty „bicály“byly pěkně vidět...“Trenér“ Libor avizoval, že cvičení nebude tentokrát takový „záhul“, aby ho v pohodě zvládli i nováčci. Prý si jen tak budeme hrát na Čecha, Sáblíkovou, Rakoncaje...Bláhově jsem tomu uvěřila a očekávala zábavné hopsání.

No tak „rychlobruslařské“ poskoky á la Martina mi šly. Při cviku „Petr Čech“ jsem si také věřila – jako správný gólman jsem seděla na zemi, pokrčené nohy lehce zdvižené nad podložkou a v ruce medicimbálek, který jsem elegantně přenášela a pokládala ze strany na stranu.

Pohroma nastala u horolezce Rakoncaje. Tato cvičební lahůdka spočívala v tom, že na ribstolu byly uvázané expandery, do kterých jsme zavěsili nohy. Tělo jsme zdvihli na zem a ruce jako by do kliku. A v této poloze jsme měli simulovat výstup na kopec. Boha jeho. To se ani nedá popsat tento cvik, natož pak zacvičit. Nejprve jsem měla problém své tělo umístit do správné výchozí polohy. Dalším oříškem se ukázalo správné provedení cviku – nějak mi ty nohy ujížděly do stran, jako nějakému kašpárkovi. Potila jsem krev... Následoval vis – NEUDRŽELA JSEM SE 30 vteřin vkuse ani jednou!!! Ruce se mi na ribstolu rozevíraly, třásly se a já se bála, že spadnu. Na kochání se bicepsy nezbyla síla.

Vzácnou chvilku relativního odpočinku mi tak poskytly pouze kliky a sedy-lehy. Běžecké ruce se tentokrát necvičili ve stoji na místě, ale v poklusu na místě. Celkem těch stanovišť bylo zase 15, celý trénink jsme opakovali dvakrát. Bavilo mě to a moc. Ale vůbec mi to tentokrát nešlo...

Přemýšlím, čím to bylo? Že by nějaká lehká tréninková krize? Ba ne, spíše únava a asi „rýmečka“. Od středy mám nemocnou celou rodinku – chřipka je sviňa! Za ty tři dny jsem dohromady naspala asi tak 15 hodin. A to už se ve výkonu musí odrazit.

Následoval tradiční výklus kolem lázní. Ten mě postavil na nohy. Libor nás nabídl i výběhy kopečků a nějaké úseky, ale do toho jsem nešla. Zvolila jsem tuky spalující konverzační tempo a celý ten výklus proklábosila s Janou Bublinou. Hlavní téma rozhovoru: jak se dobře „vystajlovat“ na běhání aneb i když běháš blbě, musíš u toho dobře vypadat.

A bazén na závěr všechnu únavu rozehnal a smyl a tak už se těším na trénink 17. 3. Má být v „army“ stylu. Hahaha – netušíte někdo, kde se dá sehnat maskáčové spodní prádlo J ?

P.S. Jo a ten Dvořka zase nepřišel...