LENKYČLENKY: Kdyby byly po cestě obchody s oblečením...EKIDEN Pentla maraton 2.6.2012

Takový BEZVA závod to je. Týmový štafetový maraton v Karviné, pořádaný BEZVA Černými jezdci BK SAK Karviná. Takový BEZVA tým s BEZVA názvem jsme postavili : „Blondýny a spol.“ Takové BEZVA občerstvení v cíli jsme měli slíbené…A tak BLBĚ to všechno dopadlo…

Barva naší „pentle“ byla bílomodrá a v týmu jsme si ji předávali s Danuš, Sylvou, Radkou, Švarcíkem a Andym. Počasí oproti loňskému roku dostalo rozum, takže místo vedra se ručička teploměru vyšplhala k nějakým 20C, svítilo sluníčko, pofukoval vítr. Na startu nechyběl DJ, který vyhrával jednu pecku za druhou. Ani jsem se nemusela moc rozklusávat a protahovat, zahřála jsem se tancem a zpěvem.

Předstartovní vyčkávání

Štafetu jsem přebírala jako druhá po Danuš a hned od startu jsem se snažila běžet pod pět minut na kilometru a současně si nechávat krapet síly v záloze na šestý a sedmý kilometr. Běželo se mi moc dobře. Na chodníku byly značené každé uběhnuté kilometry. Viděla jsem značku s km 1, km 2, km 3 a km 4. Před sebou jsem měla neustále na dohled Petru běžící za konkurenční tým. Po čtvrtém kilometru jsem už ale žádné značení na cestě neviděla. Vběhla jsem na „kruháč“ v lázeňském parku, běžela po směru šipky a najednou vidím, že se šipka se směrem ukazujícím dále po chodníku sbíhá se šipkou ukazující směr zpátky na „kruháč“. Matně jsem si v té chvíli uvědomila, že přesně na tomto místě jsem loni trochu zazmatkovala. Ale pak jsem si jakékoli úvahy vymazala z hlavy s tím, že přeci pořadatel mohl trasu závodu trochu změnit a při závodu musím koukat na značení.

Celý svůj úsek jsem běžela stále v průměrném tempu 4:52 na kilometr a cítila jsem, že budu mít ještě dost síly na finiš v cíli. Měla jsem. Podezřelé mi ale bylo, že po doběhu můj sportester ukazoval, že jsem uběhla jen nějakých 5,5 km místo kilometrů sedmi. Podobnou vzdálenost uběhla i Petra a mě v ten moment došlo, že jsem běžela blbě a trasu si tak nechtěně zkrátila. A tak jsem šla za Černými jezdci Jirkou a Mirkem s tím, že mě budou asi muset diskvalifikovat. Nakonec se diskvalifikace nekonala, ale nám všem zbloudilým se k cílovému času připočetlo 7,5 minuty navíc. Což je asi nejspravedlivější způsob řešení.

Celá zkormoucená jsem svému manželovi poslala sms o tom, jak jsem poprvé v životě na závodě zabloudila. A on mi jako slova útěchy napsal : „…kdyby byly po cestě obchody s oblečením, určitě nezabloudíš…J“ Má pravdu. Nezabloudila jsem nikdy v Shopping Centru Süd ve Vídni, nezabloudila jsem nikdy v Shopping centru Sfera v Bialsko – Bialej a ani v nákupním centru Chodov. Budiž mi tedy útěchou, že má sobotní ztráta orientačních schopností nemá patrně co do činění s inteligencí. Vždyť nás bloudilo více! Za všechno může Jan Tleskač, Fox Mulder , erupce na slunci a organizátoři J.

Sešla jsem zkrátka z cesty J. Byla jsem moc zklamaná, že jsem tak zpackala běh, na který jsem se moc těšila, mé zklamání násobil fakt, že jsem se cítila na hodně dobrý výsledek, nasvědčoval tomu i můj průměrný čas…Naštěstí se v cíli motala dobíječka optimismu a dobré nálady Lída Šokalová. Šly jsme společně vyklusat, u běhu si povídaly a já se začala cítit lépe. Pak jsem se dozvěděla, že zabloudila i Sylva a když jsem potkaly naši Danuš, která nám celá rozřehtaná sdělila: „…kura baby, to máte úžasné časy, na těch 7 kilometrů, já valím jak urvaná za 32 minut a vy jen tak zlehka a máte to za 26 minut…“ To už jsem se smály i my dvě ze Sylvou. No co, nejde o život!

Už nejsme tak smutné....

A tak jsme si s Danuš a Sylvou daly gulášek, pivko, seděly jsem s ostatními na sluníčku a těšily se na grilované selátko, které podle pořadatelů mělo dorazit v 15:30h. Kolem třetí jsme si odskočily do Oázy v nedalekém parku na kávičku. Klábosily jsem o všem možném, ale o půl čtvrté jsme zaplatily, abychom si stihly urvat kus vepřové pečínky…Jenomže nezbylo nic. Prase dorazilo dříve a naši milí kolegové běžci nám VŠECHNO SEŽRALI!!! Zůstal jen chleba, hořčice a kyselé okurky….