Únor bílý, pole sílí a já mám 146

Je li lidová pranostika pravdivá, pak v létě a na podzim můžeme očekávat nadúrodu úplně všeho. Jen já nemůžu očekávat nadúrodu osobních rekordů. Únor mi moc příležitosti k trénování nepřinesl. Zato se mi ale podařilo neplánovaně 3x!!! vyběhnout na trať organizovaně.

Další etapa Lysacupu

V sobotu 2.2. jsem neodolala další etapě  Lysacupu - trasa vedla od železničního přejezdu v Ostravici, na vrchol to dělalo nějakých 6,7 km. V Ostravici neležel téměř žádný sníh a poprchávalo. U  Butořanky se ale počasí změnilo jakoby mávnutím kouzelného proutku – začalo hustě sněžit, foukal vítr a s vystoupanými metry se přidávala mlha.

Ještě v Ostravici před startem jsem zaslechla, že je celý vrcholek Lysé Hory zledovatělý, z toho mě úplně mě jímala hrůza. Jsem vážně neobratná a na ledu kloužu, padám a propadám hysterii. Naštěstí jsem měla od kolegy z práce (díky Peťo J )půjčené nesmeky. Nasadila jsem je hned za Butořankou. Náledí nakonec nebylo téměř  žádné, protože vlivem teplot kolem 0 C byl led změknul a částečně ho zasypaly nové přívaly sněhu. Každopádně musím uznat, že při stoupání ve sněhu nesmeky pomáhají, přinejmenším psychická opora to je!

Lysá hora má vážně nějakou magickou moc. Protože se mi šlo moc fajn. To může mít 3 příčiny: 1) jsem už trošinku trénovaná 2) šla jsem pod své možnosti 3) pomohly ty nesmeky. Skončila jsem asi 20-tá od konce, což je pokrok J . Výstup mi trval  asi 1:20 hod., s výjimkou prvních dvou kilometrů, kdy jsem lehce klusala, jsem zbývající část šla svižnou chůzí. A zhluboka dýchala. Čistý vzduch…pro Ostraváka nevídaný nápor kyslíku na mozek. Za ty naše blízké Beskydy jsem vážně moc ráda.

Zpáteční cestu jsem téměř celou vyklusala. Tady už jsem nesmeky ocenila, neklouzala jsem a měla jsem jistou a pevnou nohu. Moc jsem si tuto etapu užila a splnila si závazek – každý měsíc v průběhu Lysacupu alespoň jednou na Lysou

Potworny biem zimowy

Dva týdny po Lysacupu jsem vlastně pořádně neběhala, nejprve bylo nemocné malé dítko, poté viróza skolila mně a nakonec i  větší dítko. Na trénink prostě nezbyl čas.

Přesto jsem v neděli 17.2. statečně stála na startu v polském Rybniku. Závod už svým názvem "Potworny bieg zimowy" signalizoval, že to nebude jen tak něco. Šlo totiž o krosový běh. Trasa se mi líbila. Vedla hlavně podél řeky, v přírodě. Jenomže celá byla pokrytá tajícím sněhem ,takže mi poněkud podkluzovaly nožky. Okopávala jsem si kotníky a tiše u toho nadávala. Hodně sprostě.

Vůbec mi to neběželo-já si myslím, že hlavně kvůli mé přetrvávající povánoční „nadváze“. 2,5 kg navíc jsou zkrátka poznat. Jenomže mě tak chutná, vůbec se nedokážu omezit. Na závodním okruhu jsem dvakrát potkala našeho fotícího předsedu Halloottu. Volám na něj: „Otíku, už nežeru, fakt mi to neběží“. Na to předseda kontroval: „Lenko, to není nadváhou, vždyť ty teď skoro vůbec neběháš“. Nakonec jsem byla v cíli za 57:28 minut. Důležité tedy je, že „to bylo pod hodinu“

                                 Cajdy-cajdy a okopané kotníky

A pak se  vše v dobré obrátilo. Pořadatel nám zajistil občerstvení v podobě bigosu. To je moje oblíbené jídlo. Polské národní. Do toho mi běžkyně Kamila z konkurenčního BK SAK Karviná dala i svou porci. Žije teď zdravě podle jídelníčku Petra Havlíčka. Hubne a na tratích zrychluje. A v tom je to jádro pudla. Má disciplínu J Já mám zase ten její bigos.

                                 S Kamčou - dárkyní bigose

Z našeho oddílu se nás sešlo dosti. Laďa, věčně uřvaná J  puboška Danuš, Švarcík, Ultralibor se synem Matesem (také mě předběhl), Andy a Iva. Všichni byli rychlejší!!!

Tak nějak vnitřně cítím, že by to chtělo nějaké předsevzetí….zhubnout….začít více běhat….zrychlit J. Už vím kdy - možná až roztaje sníh.

Úplně neplánovaný Lysacup

            Měla jsem ve čtvrtek svátek a sešly se mi nějaké ty finanční dary. A tak jsem KONEČNĚ zrealizovala nákup nové krosové obuvi. Inov 8 Roclite 275 GTX. Četla jsem na ni hodně dobré recenze a pochvalně se o téhle obuvi zmiňovali i kolegové. No na noze botky sedí úžasně, papučky. Jenomže co sedí na noze v prostorách sportovního obchodu, nemusí už tak bezva sedět na trati. Kde bych to jenom otestovala…na horách….jaká náhoda – v sobotu se koná poslední závod Lysacupu.

         A tak jsem se zcela neplánovaně postavila v Malenovicích u Rajské boudy na start 5, 7 km dlouhého pochodu. Zdůrazňuji slovo pochod. Borci běželi. Já s ohledem na velké převýšení běžela jen po občasných rovinkách, zbytek pohybu bych nazvala svižnou chůzí.

                                     Hole od Ježíška a na nohách nové botky

 Hustě sněžilo, v lese téměř bezvětří a celkem teplo, ale na otevřených prostranstvích hrozná fujavice, na vrcholu Lysé hory mlha jak mlíko. Šantán zavátý až po střechu, uvnitř smrádek – ale teploučko a co je nejdůležitější – čaj a zelňačka a Lysohor. V Šantánu jsme se srazili s manželem, který celou trasu šel svým tempem. Dala jsem mu cca 10 minut náskok a nakonec jsme dorazili skoro ve stejný okamžik. Lepším se!!!!

                        Už jen Mrazík chybí....

Přes ten vichr a mlhu nezbývá říct než NÁDHERA!!! Už mám jasno, jak a kde budu trávit víkendy příští zimní sezonu.  Dolů jsem to po občerstvení vzali seběhem. To byly endorfiny. Volala jsem juchů, paráda, to je BEZVA!!!

                                Kdo hledá i Šantán najde

Důležitou roli v mém bezstarostném pohybu sehrály nové „Inovaty“. Mám z té "turistiky" o dvě třídy lepší pocit. Boty nepodkluzují, do sněhu se jakoby "zakousnou", takže nemusím do každého kroku vydávat tolik energie. Jsou dost lehounké a přesto mi nebyla zima. Svou roli určitě hraje i goretexová membrána.

A aby těch BEZVA zážitků nebylo málo, na zpáteční cestě jsme se s Robertem stavili v hotelu Montér na bazén, vířivku  a horkou páru. To byl naprosto dokonalý relax. Nádherně jsem si vyčistila hlavu. A plíce J

Všechno se tak pěkně sešlo, že jsem se na chvíli mohla zastavit v hotelu Freud v Ostravici, kde probíhalo vyhlášení celého 4-měsíčního Lysacupu. Padlo nějaké to pivko s Vodními záchranáři a doslechla se o nové „výzvě“. Jmenuje se Lysohorský čtyřlístek…

         Dnes je 28. únor a já mám naběháno pouhopouhých 146 kilometrů. Zase o něco méně … Jenomže mám takový pocit, že o co méně kilometrů, o to více zážitků. Vždyť v lednu jsem poprvé běžela v Tuřanech, v únoru jsem sice vynechal Rohálovskou desítku, zato si ale dala dva Lysacupy. Nestěžuji si.

         No tak hlavně to zdraví a veselá mysl, ať se mě stále drží J