Repechy Run 22 km poprvé a já u toho byla :-) !!!

Už několikrát se mi podařilo stát na startu úplně prvního ročníku závodu , například i já jsem byla mezi těmi, kdo „odstartovali“ nyní už tolik oblíbený  Olomoucký ½ maraton. S potěšením sleduji, jak  rok od roku nabírá na popularitě. Takže když jsem se úplně náhodou dozvěděla, že mi neznámý běžecký oddíl Maratonský klub Prostějov  pořádá  13.7.2013 první ročník amatérského „nezávodního“ J běhu Repechy Run 22km, neotálela jsem a přihlásila sebe i manžela. A to i přes to, že závod koliduje s jiným závodem – Karvinskou desítkou, jejíž pravidelnou účastnicí jinak bývám.

Repechy Run mě zaujal ze dvou důvodů. Jednak je to dlouhý běh a dlouhé běhy potřebuji do svého tréninku-netréninku na Slezský maraton zapojovat, jednak pořadatelé avizovali běh krásnou přírodou a stoupání na posledních 8-mi kilometrech. To je něco pro mě, asfaltu už bylo dost a kopečky před Lysohorským čtyřlístkem a B7 nutně potřebuji!

V sobotu se nás nakonec na startu v Prostějove sešlo celých 72 běžců, což překvapilo i samotné pořadatele Martina a Andreu Plaché z MK Prostějov. Nebývalým zájmem  se nedali zaskočit, pro každého účastníka měli připravené startovní číslo, které bylo současně i účastnickým listem. Běhu určitě přálo i krásné počasí, které na Hané vládlo – sluníčko a teplo. Kolem deváté hodiny bylo odstartováno. Běželi jsme s Robertem nezávodním tempem, šlo mi o to naběhat hlavně objem kilometrů.  Cestou jsem i žertovala.  Kdykoliv jsem na trase narazila na dobrovolníky-spolupořadatele závodu, kteří stáli na různých křižovatkách, abychom nebloudili, ptala jsem se jich, zda už jsem v cíli, příp. zda vyhrávám. Někteří to vzali vážně a s jistým smutkem v očích mi odpovídali, že mám před sebou ještě hoooooooodně kilometrů, příp. že se nacházím spíše na zadní pozici.  Robert měl strach, aby se nezavařil a tak jsem během běhu i několikrát zpomalili, nicméně jsme se pořád drželi na příjemné průměrné rychlosti cca 6minut na kilometr.

22 kilometrů je dlouhá doba a jak se zabavit? Nejlépe nezávaznou konverzací a kocháním se přírodou. Probrali jsme samá stylová témata jako například – B7, Vassův běh, Horskou výzvu. No a kochání se přírodou? Musím moc a moc pochválit pořadatele za zvolenou trasu. Běželo se nejprve nějakým lesoparkem, pak kolem Plumlovské přehrady, míjeli jsme Plumlovský zámek  a pak vojenských prostorem - repešským žlebem.

Po cestě byly připraveny 2 občerstvovací stanice s  vodou, ionťákem, banány, piškoty, rozinkami, sojovými suky (mňam, za to tleskám obzvláště nahlas). Stejně vybavená občerstvovačka nás čekala i v cíli. Kromě toho jsme každý dostali medaili.

Cíl byl u penzionu Lada a co bylo v tom horko obzvlášť fajn je to, že v penzionu jsme měli k dispozici i sprchu. No a kdo  chtěl, mohl si s pořadateli zamluvit předem odvoz zpět do Prostějova (my jsme toho využili). Toto  vše za lidové startovné startovné 100,--.

Uděluji  Repechy 22 km Runu devět a půl cuketky z deseti. Ta zbývající půlka chybí, aby pořadatelé nezpychli a stejně pěkně se snažili i za rok. A možná by v cíli bodnul řízek s bramborovým salátkem.

Závod, čí spíše běh pro radost, se mi vážně líbil. Pohodová, téměř rodinná atmosféra, běžela jsem tréninkově. Posledních 8 km táhlé stoupání, to se právě běželo oním repešských žlebem. Nádhera - les, potok, stín. Běžím a říkám si - "hmmm, psali že to má být stoupání. No ale já nevidím žádný kopec. No běží se mi trochu hůř, to je asi únavou". Pak jsem začala potkávat cyklisty v protisměru, kteří vůbec nešlapali a přesto svištěli. Jeli z kopce, že...já funěla do kopce, v ten okamžik mi to konečně došlo, že BĚŽÍM KURŇA DO KOPCE, NO NE ASI!!! 

Jak už jsem několikrát zmínila, běžela jsem s manželem. A výhledově dostane "ceres" Celých 21 km se ode mě nechal hecovat, povzbuzovat a vést. A pak najednou frnk a půl km před cílem mi utekl, má tudíž lepší čas. "Pacholek jeden“ J , vůbec se na oplátku nepokoušel mě do posledních metrů povzbudit a vyhecovat!!!! To se nedělá. Neporadíte mi nějakou sankci J ????

Nakonec jsem tedy doběhla za cca 2:24, Robert za necelých 2:23. Vítězná žena Marie Delingerová  doběhla za 1:47, nejlepší muž Ondřej Horák za 1:27. Veselé je, že se jedná o partnerskou dvojici, přičemž na stupně vítězů se postavili i s úplně malým miminkem, tipuji, že mělo maximálně 2 měsíce, což zvyšuje hodnotu Majčina výkonu.