Je větší srna nebo jelen? "Jarní" etapa LYSACUPU 5.1.

Koleno po silvestrovské procházce na Lysou horu nezaznamenalo žádný problém. Přesto neběhám.  Chodím plavat, jezdím na elipticalu a chodím. Chodím po lese s holemi a celkem mě to baví. Od chození s holemi po lese není zas tak daleko k chození s holemi po horách.A hory u nás na Ostravsku jsou přece Beskydy a Beskydy jsou přece Lysá J.

Takže jsem nedělní pozdní ráno fičela s Berďou, Keňanem a Kubou směr hráz přehrady Šance, odkud se dnes běžela další etapa Lysacupu. Za poněkud jarních podmínek – 10 C, rozkvetlé sedmikrásky a zpěv ptactva.

U Šancí jsme shodou okolností zaparkovali hned za autem, kterým přijela Klára Rampírová. Obratem jsme si zkontrolovaly svá zranění a ortézy. Klára si totiž asi ve stejnou dobu jako vykloubila rameno. Shodně jsem konstatovaly, že se to lepší, nicméně bez ortézy by to zatím nešlo. Hned jsme ale byly dvě zástupkyně v kategorii „ IŽ – invalidní ženy“. Musím upozornit Luďu, aby tuto kategrorii do příští etapy vyhlásil.

Já trasu z Šancí miluju. Je hodně těžká. Hned na začátku parádně prudké stoupání, pak asi tak dva kilometry nudná rovinka J a pak opět prudký výstup vzhůru. Lysou horu z téhle strany nikdo nemá zadarmo.

Protože sníh už téměř všude roztál, obula jsem si pro tentokrát terénní „Inovejty“ bez hřebů. Nicméně jsem nechtěla nic ponechat náhodě a v baťohu na zádech si nesla hřebové Orocy. Tentokrát jsem se rozhodla jít celou trasu, nicméně svižným turistickým tempem a bez běhání. Proto jsem se na startu zařadila na zadní pozice a po celou etapu mi mou zadní pozici nikdo nevzal, držela jsem se jí jako čert J J. No samolitr, že trochu přeháním – poslední jsem skončit nechtěla, ale dvousté místo asi ještě dlouho atakovat nebudu.

Šlo se mi krásně. V uších mi hrály svižné „EJSÍDÝSÍ“, vzduch byl svěží, občas mi na krk spadlo hafo dešťových kapek, které po nočním dešti zůstaly v korunách stromů. Touto svou svižnou chůzí jsem se nebezpečně vzdálila poslednímu místu, když jsem po cestě „dala“ pár soupeřů. Však oni mi to kluci a holky vrátili při oné dvoukilometrové rovince. Bála jsem se běžet, jsem sem tam klusnula a tak mě všeci předběhli.

Nevzdávám se nikdy!!! Na následujícím stoupání jsem pár jedinců nejen dohnala, ale i předehnala. Tričko jsem měla durch propocené, ale mikina přes něj tepelně izolovala. Cca dva kilometry před vrcholkem se objevila namrzlá místa, zbytky sněhu, led. A tak jsem se rozhodla nelitovat toho, že mě zase všichni předběhnou, přezula jsem se do botů s hřeby a valila nahoru. Své zpoždění jsem zase stáhla.

My na zadních pozicích jsme bojovali do posledního metru, to si nemyslete, že se flákáme J A tak jsem byla ráda, když jsem se vnořila do mlhy a vichru, který vládl na vrcholu a mohla si u Ludi a Vlaďky pípnout čip. Následoval hladící bod a šup za zbytekm teamu do Kameňáku. No už si tam všichni hověli, cpali se česnečkou a zaobírali se pitným režimem.

Malá ale významná odbočka k tomu týmu. Od ledna běhám za Vodní záchrannou službu. Přispěly k tomu všechny ty Lysacupy, Lysohorský čtyřlístek, Horská výzva...Zkrátka jsem se pomalu z kategorie „asfalťák“ přesunula do kategorie „horák“ a jednou možná i triatlonista – ryzí hobík amatér J

Kluci navrhli a pak vlastně i rozhodli, že zpátky půjdeme schůdnější a neklouzavou cestou přes Butořanku a Mazák s tím, že na Šance doběhnou, vsednou do auta a vyzvednou mě u Mazáku, abych nemusela tolik šlapat. To bylo VRCHOLNĚ GENTELMANSKÉ gesto a já jim za něj děkuji. Tím, že valili napřed, šla jsem kus cesty sama.

A tak se stalo, že jsem v protisměru potkala živě diskutující skupinku turistů. Probírali zajímavé téma a totiž Je větší srna nebo jelen? Argumenty měli asi takové:“Ty jo, taková srna, to je velké jako kráva, kam se hrabe jelen“. „ A hele, jak se vlastně jmenuje samice od jelena?“ „No nevím, asi laň, ne“?  Moc mě ta debata pobavila. Protože i když jsem pravidelným návstěvníkem ZOO,  nedokázala jsem si vybavit, které to zvíře je vlastně větší J. Teď na mě dcera Anetka volá, že větší je určitě jelen, manžel přikyvuje, tak to asi bude pravda J.

Od Butořanky začalo svítit slunce, na Mazák to bylo už jsen kousíček a sotva jsem si sundala bundu, přijeli kluci. No paráda. Moc krásná neděle to byla. Už se těším na další víkend.

P.S: Teď čtu výsledky. Z 305 účastníků jsem skončila na krásném :-) 289-tém místě s časem 1:23:17.