Lenkačlenka cestující - díl 2.

Tak už je to tady zase. V sobotu dopoledne se doufám zúčastním nějakého běžeckého závodu avizovaného na www stránkách nejlepšího běžeckého klubu - MK Seitl Ostrava, odpoledne zabalím kufry, podlehnu cestovní horečce a v neděli ráno odcestuji směr Berlín. Starostlivý Hallootto mě včera U Táty ubezpečil, že v Berlíně se pořád běhají nějaké závody...tak snad něco vyjde. Zatím přináším pouze illustrační foto, ale doufám, že se v průběhu mého pobytu najde čas a příležitost uvěřejnit nějaké cestovatelské, kulinářské, sportovní i jiné zážitky.

Ve Vídni se beha na rizky

Nejprve se vsem svym kolegum omlouvam za text bez interpunkce.Na nemecke klavesnici proste carky, tecky,hacky nejsou. No a ted se s vami podelim o svuj prekvapivy objev:
Uz 3x jsem v tomhle krasnem meste na Dunaji navstivila restauraci za ucelem obedu a vecere. V dennim menu byly 3 nabidky. Znala spisovne, nikoliv vsak videnske nemciny, objednala jsem si pecene kureci maso. Prinesli rizek. Rizky mam rada,tak jsem ho bez problemu snedla. Jdu na veceri a objednam si veprove pecene maso, ryzi. Dostanu veprovy rizek a ryzi. Na dalsi obed si objednam pecene kruti maso. Dostanu kruti rizek.Do podobne situase se dostali i kolegove z Nemecka, kteri tem Videnakum take nerozumi.Ja jsem se totiz v nemcine ucila, ze kdyz je neco rizek, tak je to schnitzel a paniert. Gebraten je peceny-ale ve Vidni je to rizek. Budu muset vyzpovidat Ivu Mrozovou alias Brozovou.
Jinak se musim pochlubit. Sla jsem si dnes vecer dat beh kolem dunajskeho kanalu. No a zlomila jsem dalsi 3 kolegy, pricemz mi 2 nestihali.Se slzou v oku ale vzpominam na nadherne trate v Belskem lese. Stezka pro cyklisty a bezce tady sice vede kolem Dunaje a je lemovana stromy a zlatym destem, ale o kousek vyse je silnice s dost intenzivnim provozem.Takze stromy nestromy, nadychala jsem se vyfukovych plynu a po 45-ti minutach jsem radsi beh ukoncila. Nu coz-ve ctvrtek si pujcim kolo a prinesu poznatek o videnskych cyklostezkach. Dnes je utery, zdravim do Taty.

APLAUSE for Libor Homer Svozil!!!!

Toto je Liborův příběh-tak jak mi ho včera odpoledne zatelefonoval do práce. Za účelem zvýšení dramatičnosti a významnosti jsem ho převedla do trošku uměleckého přednesu. Tady je...:

Je úterý 4.3.2008 kolem sedné hodiny ráno. Akční Libor rozrazí dveře své kanceláře a protože po ránu je na Ostravsku zatím klid,omrkne na internetu svou nejoblíbenější stránku. Je to www.lenkaclenka.blogspot.com. Pohlédne na počet aktuálně přihlášených návštěvníků, je sám, je jen jeden jediný mezi celeosvětovými uživateli www stránek. A pak to přijde...pohled jeho bdělého a ostražitého oka sklouzne na celkový počet návštěvníků od založení blogu. Ta číslice vypadá tak jedinečně...3.000...!!!!!

Ano, je to tak. Libor Homer Svozil se stal 3.000-cím návštěvníkem mého blogu. Aplause for Libor!!!!

Lenkačlenka cestující

Vídeň (něm. Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,6 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Ale proč to vlastně publikuji na svém blogu...Nějakou chvíli mě neuvidíte nejen U Táty, ale ani při tréninku v Bělském lese a i nějaké závody vynechám. V neděli 9.3. totiž odjíždím na téměř 3 měsíční stáž po střední Evropě a první štace bude právě Vídeň. Nicméně závazně slibuji předsedeovi Halloottovi, že budu šířit slávu našeho klubu a nebudu zanedbávat ani trénink(určitě si najdu nejen houf spoluběžců, ale i nějaké příjemné běžecké stezky), ani své spolučleny a spolučlenky, které budu obdařovat doufám že pravidelnými reportážemi.

MK Seitlovci jsou "Tvrďáci 2008" a holky navíc medailistky

Titulek skutečně nepřehání. V sobotu 23.2.2008 se členové MK Seitl, jmenovitě Hallootto, Alf Vytisk, Jarka Mathonka, Radka Miturka, Lenkačlenka, Libor Homer Svozil a Dušan (zabijte mě, příjmení jsem zapoměla) zúčastnili v polské Wodzislawi Slaskie III. Biegu Twardziela. Jednalo se o krosový závod v délce 7,2 km a název "Tvrďák" byl velice trefný. Trasa: blátivá, do kopce z kopce, polem, lesem, dědinou, proti větru, proti všem....I přesto tvrdím, že byla hrozně pěkná, protože různorodá. Účastníků bylo poměrně mnoho a to nejen za náš klub a navíc žen-závodnic jsme celkově napočítali cca 20, což je nezvykle hodně.

OPĚT mě překvapily Murphyho zákony-totiž, když fouká prudký vítr, tak vždycky v protisměru. Do zad fouknul cca v trvání 10 vteřin, tím nepovolená doping končil.

Pořadatelé však mysleli na všechno a po doběhu nás nalévali horkým čajem a dobrou polévkou. Pro všechny účastníky byl přichystán diplom, pohár a hezká cena v tombole. S Alfem jsme oba dva vyhráli pálku na ping-pong, tu svou mi Alf gentelmansky věnoval, Radka vyhrála termohrnek, Libor zimní bundu....Ale co se nestalo těsně před losováním tomboly-vyhlašování vítězů. To, že Radka Miturová skončilav ženách celkově 3., to nikoho nepřekvapilo, protože běhá skutečně velmi rychle a navíc chtěla mít závod rychle za sebou, protože spěchala domů, kde zrovna měla od 15 hodin pokládat v kuchyni linoleum. Ale že si v kategorii ženy nad 35 let půjdu stoupnout na bednu i já Lenkačlenka, tak to mi skutečně udělalo obrovskou radost, fakt jsem to nečekala!!!! Bude pizza!!!!!

P.S: Současně byl závod po dlouhé době příležitostí vidět se s Laco Marasem-ač Slovák, je totiž členem pořádajícího klubu FORMA Wodzislaw :-)

7. Potworny Bieg zimowy

Slunečné počasí, krásná trať, milá atmosféra, teplá voda v bazénu a výborný bigos na závěr...Tak by se dal stručně charakterizovat dnešní 7. Potworny Bieg Zimowy, který je současně 1. závodem RYBOST CUPu.

Na start dnešního závodu v polském Rybniku se postavilo celkem 57 závodníků, počítaje v to i děti a neběžce-chodce. Za MK Seitl to byli Libor Svozil a Lenkačlenka, čili já Lenka Wágnerová, doprovázená chodeckým doprovodem sestávajícím z manžela Roberta, dcery Anetky a neteře Johanky. Z nám známých běžců dorazil i Petr Wala s manželkou Martinou a syny Honzou a Vojtou. Zážitky rodinky Walovic si můžete přečíst na jeho www stránkách. Za organizátory závodil a hlavního velení se ujal Grzegorz Wnuk

Závod začal kolem 9-té hodiny a trasa, která vedla nejprve krátce městem a poté kolem řeky, měřila 10 km.Mě osobně se moc líbila, protože se jednalo o přírodní terén, žádný asfalt (s vyjímkou těch ulic) a navíc nám po celou dobu svítilo sluníčko. Teplotu odhaduji tak na +2C, ale nejsem žádná rosnička, takže to prosím berte s rezervou. Běželo se mi dobře, teda nohám se běželo lehce (už jsem totiž zhubla-něco, ale cca od 3-tího kilometru mě začalo píchat pod žebrem, tak jsem musela zpomalit -asi jsem se před vyběhnutím moc napila :-) ) Ale se závěrečým časem 51:03 minut jsem byla celkem spokojená, protože se jednalo o 1. závod v roce 2008.

Co se organizátorům moc povedlo, byla hodinka plavání. Po závodech jsem totiž měli zamluvený bazén s teplotou vody 29C. Je to fantastický relax, všichni běžci včetně doprovodu si rochnili. A aby toho nebylo málo, organizátoři běhu mysleli i na naše žaludky (teda já jsem byla vyhladovělá hrozně), takže jsme po závodě a bazénu měli připravený dobrý oběd. BIGOS.

Zatím ještě nemám v PC natažené fotky, ale budou!!! Alespoň přináším časy, číslo před jménem znamená celkové umístění:

2. Petr Wala 0:37:30

20. Libor Svozil 0:46:04

28. Lenka Wágnerová 0:51:03

30. Wala Jan 0:57:48

Naše rodinky si obešli trasu v délce cca 6,6 km a dosáhly těchto skvělých chodeckých časů (z blízkosti umístění je zřejmé, že se drželi pospolu a věnovali se i konverzaci a krmení labutí):

50. Vojtěch Wala 1:26:58

51. Aneta Wágnerová 1:27:02

52. Robert Wágner 1:27:03

53. Johana Filipová 1:27:05

54.Martina Walová 1:27:36

RYBNIKU ZDAR!!!!!

A další várka fotodokumentace...

1.Tombola,ve které jsem zas nevyhrála...

2.Lenkačlenka a Robertnečlen

3. Otíkova rehabilitace

4. Řek Zorba