Sobota ve znamení Karvinské desítky

Tak se moderuje dětská tombola

Robert poprvé na startu

Běžecká rodinka

Anetka běží a baví jí to

Moderátoři na startu

Sobota 11. července proběhla v naší rodině ve znamení běhu. Podnikli jsme hromadný nájezd na 5. ročník běhu městem Karviná. Předchozí dva ročníky jsem běžela hlavní závod, pokaždé se mi v Karviné moc líbilo. Letos jsem poprvé byla v pozici moderátora, pozorovatele, fotografa a fanouška.
Nejprve k tomu moderování. Mirek Kravčík coby člen konkurenčního, ale hlavně organizačního týmu závodu BK SAK Karviná (alias Černí jezdci) požádal mně a Rosťu Bažanowského o kolegiální výpomoc. Nejprve jsem s radostí souhlasila, ale pak mě trochu (kecám-hodně) přepadla nervozita a obavy, zda se nezakoktám a nebudu plácat nesmysly. Ale co člověk jednou slíbí, měl by splnit a když by bylo nejhůř, mohla jsem např. začít simulovat porodní bolesti a ze závodu se zdekovat J Podobně nervozní byl i Rosťa, který mě před závodem několikrát se slzou v oku žádal, ať odpočívám, nikde neběhám a nezpůsobím si předčasný odjezd do porodnice, protože v takovém případě by byl na moderování sám.
Přiznám se bez mučení, že počáteční ¼ hodinka byla krušná, naštěstí se začínolo během předškoláků na 200 metrů. A nervozita byla pryč. Následoval běh mladších žáků na 400 metrů, starších žáků, moderování dětské tomboly, kondiční běh na 800 metrů a u hlavního závodu – ženy 5 km a muži 10 km jsem zjistila, že se vlastně báječně bavím. Vyhlášení výsledků už byla třešinka na dortu a u tomboly pro hlavní účastníky běhu jsem se občas musela kousat do rtu, abych se nesmála na „plné pecky“ (při takovém druhu smíchu totiž semtam chrochtnu anebo hýknu a to jsem do mikrofonu předvádět nechtěla).
Závod na 400 metrů – mladší žáci – běžela moje Anetka. Skončila pátá. Ale to není důležité. Bylo důležité, že běžela naplno, projevila soutěživého ducha a přeběhla i nějaké starší kluky. Od malička se jí snažím vést ke sportu a myslím si, že Karviná ji přiblížila k názoru, že běhání je vlastně moc fajn (organizátorům díky za medaile a dárky pro všechny účastnivší se děti).
Kondiční závod na 800 metrů běžel manžel Robert. Byl to jeho první závod v životě udělal mi moc velkou radost, že se přihlásil. Před závodem byl lehce nervozní, dokonce si ode mě nechal poradit i nějaké cviky na zahřátí a lehký strečink. Doběhl šestý. To není špatné, neuplynulo totiž moc dlouho od jeho operace kolene. V cíli mi říkal, že se i závod líbil a za rok by to zkusil zase!
Domů do Ostravy jsem dorazili až kolem 20.30 hodin. Byla jsem dost ucaprtaná, ale spokojená. A spokojený byl i Robert-doma byla tichá domácnost, protože z celedenního mluvení jsem byla tak unavená, že už jsem večer byla ... POTICHU!!!!