Pokuším se předběhnout soupeře - Ich moechte dem Laufgegner ueberholen
Jsem v cíli a jsem grogy - Im Ziel bin ich erschoepft
Pivo je nejlepší ionťák - Das Bier ist der beste Getraenk fuer Sportler
Čekáme na vyhlášení výsledků
Zubaté sluníčko a vichr z hor nás přivítaly v sobotu 3. dubna na Hasičském ¼ maratonu v Jilešovicích.Přesto, že závod není zařazen v Moravskoslezském běžeckém poháru, na jeho startu se sešlo okolo 90-ti běžců.
Ačkoliv Jirka Brož závod pořádal už po čtvrté, já osobně jsem ho běžela poprvé. Trasu jsem vůbec neznala, jen jsem věděla, že vede kolem Hlučínského jezera a závěrečných cca 500 metrů do cíle je pořádný stoupák.
Pořadatel určitě nečekal, že poběžíme krosový závod v bahně. V předchozích dnech totiž pršelo, takže okruh kolem jezera byl pěkně rozmáčený a rozbahněný. Ale ono je to vlastně asi jedno-např. já vyznávám tzv. teorii prvního šlápnutí a zaklení. To znamená, že slovním doprovodem :…“k…a, to snad není možné…“ komentuji pouze první šlápnutí do bahna a kaluže. Pak si nožky na vodu v botě zvyknou, blátíčko se po kontaktu s chodidlem pěkně zahřeje a nevadí.
Běželo se mi celkem dobře. Jenže se mi na přibližně 2-hém kilometru porouchal můj sporttester, takže jsem běžela naslepo – nevěděla jsem, který kilometr běžím a jakým průměrným tempem běžím. Povedlo se mi i trochu zabloudit (v areálu kempu jsem mezi budovou recepce a různými budkami nenašla v plotu ten správný východ ) a musela jsem se vracet, ale ztráta mohla činit tak cca 1 minutu . Opětovně jsem si tedy od srdce zaklela (ještě, že mám tak bohatou slovní zásobu), vrátila se a pak už běžela správně.
Na celou trasu svítilo sluníčko, byla jsem ráda, že běžím pouze v tričku a kraťasech, protože mi chvílemi bylo opravdu horko. Trochu méně se mi už líbil prudký vítr, ale co se nedá změnit, tím je lepší se nezabývat a nerozčilovat se. Běželo se mi celkem dobře. Posledních 500 metrů ale bylo skutečně brutálních. Stoupání je skutečně hodně prudké, snažila jsem se nezpomalovat, takže mi v cíli bylo pěkně špatně od žaludku. Je vidět, že jsem se „neflákala“, i když výsledný čas 00:55:51 by mohl svědčit o opaku..
Oč horší byl finiš, o to příjemnější bylo občerstvení v cíli…Nejprve teplý čaj, pak pivíčko a nakonec chleba se sádlem a škvarkami. Ne jeden…více jsem jich snědla…nebudu uvádět počet, ať mě nikdo neobviňuje z obžerství. Jirko Broži, ještě jednou díky za pěkný závod, za rok se hecnu zase.
Ačkoliv Jirka Brož závod pořádal už po čtvrté, já osobně jsem ho běžela poprvé. Trasu jsem vůbec neznala, jen jsem věděla, že vede kolem Hlučínského jezera a závěrečných cca 500 metrů do cíle je pořádný stoupák.
Pořadatel určitě nečekal, že poběžíme krosový závod v bahně. V předchozích dnech totiž pršelo, takže okruh kolem jezera byl pěkně rozmáčený a rozbahněný. Ale ono je to vlastně asi jedno-např. já vyznávám tzv. teorii prvního šlápnutí a zaklení. To znamená, že slovním doprovodem :…“k…a, to snad není možné…“ komentuji pouze první šlápnutí do bahna a kaluže. Pak si nožky na vodu v botě zvyknou, blátíčko se po kontaktu s chodidlem pěkně zahřeje a nevadí.
Běželo se mi celkem dobře. Jenže se mi na přibližně 2-hém kilometru porouchal můj sporttester, takže jsem běžela naslepo – nevěděla jsem, který kilometr běžím a jakým průměrným tempem běžím. Povedlo se mi i trochu zabloudit (v areálu kempu jsem mezi budovou recepce a různými budkami nenašla v plotu ten správný východ ) a musela jsem se vracet, ale ztráta mohla činit tak cca 1 minutu . Opětovně jsem si tedy od srdce zaklela (ještě, že mám tak bohatou slovní zásobu), vrátila se a pak už běžela správně.
Na celou trasu svítilo sluníčko, byla jsem ráda, že běžím pouze v tričku a kraťasech, protože mi chvílemi bylo opravdu horko. Trochu méně se mi už líbil prudký vítr, ale co se nedá změnit, tím je lepší se nezabývat a nerozčilovat se. Běželo se mi celkem dobře. Posledních 500 metrů ale bylo skutečně brutálních. Stoupání je skutečně hodně prudké, snažila jsem se nezpomalovat, takže mi v cíli bylo pěkně špatně od žaludku. Je vidět, že jsem se „neflákala“, i když výsledný čas 00:55:51 by mohl svědčit o opaku..
Oč horší byl finiš, o to příjemnější bylo občerstvení v cíli…Nejprve teplý čaj, pak pivíčko a nakonec chleba se sádlem a škvarkami. Ne jeden…více jsem jich snědla…nebudu uvádět počet, ať mě nikdo neobviňuje z obžerství. Jirko Broži, ještě jednou díky za pěkný závod, za rok se hecnu zase.
Fuer MEPA Sportsverein:
Am Samstag bin ich wieder einen Wettkampf gelaufen – nicht einen ½ Marathon, sonder nur ¼ marathon (d.h. 10, 5 Km) . Die ganze Strecke, die um einen See gefuehrt hat, war sehr verschiedenartig: Schotter, Matsch, Lachen und Asphalt . Und 500 Meter vor dem Ziel starke Steigung. Das Wetter war nicht ideall - sonnig aber sehr windig. Im Zeil habe ich die Zeit 00:55:51 gehabt.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat