Olšinky Cross aneb kterak buřty rozhodly o mé účasti na závodě

Naprosto profesionální plánek nové trati závodu




Šťastný Radůz zatěžuje obě kolena, Natálka a Roman pořadatel se šťastně tisknou



Z MK Seitl jsem nejvyšší

Život je krásný...nejsem vegetarián a nejsem abstinent....

Jestli si někdo myslí, že se mi ještě v sobotu dopoledne chtělo na nějaký závod, tak se krutě mýlí. No možná v pátek jsem o nějakém víkendovém závodění uvažovala. Ale velice krátce a bez zásadního odhodlání. V sobotu totiž bylo vedro a mi se nechtělo vůbec nic. K večeru ale přišla bouřka, ochladilo se a já jsem si sedla k internetu. Četla jsem si stránky MK Seitl a znovu narazila na propozice II. ročníku 9,6 km dlouhého běhu Olšinky Cross. S nastalým ochlazením můj mozek začal pořádně vnímat, co je napsáno v propozicích a objevil, že propozice do Olšinek nabízí malé občerstvení v cíli. Můj šestý smysl zavětřil klobásky a pivo.
Zkontaktovala jsem našeho Radůze, vetřela se mu do auta a v neděli ráno vyrazila směr Kravaře. Počasí bylo jakž takž – ani horko, ani zima, ani slunko, ani déšť, vítr tak akorát. Ideální na sportování. Trochu mě zarazilo, když Radůz při pohledu na mé relativně čisté běžecké botky řekl něco o tom, že v Olšinkách je vždycky blátíčko a na zpáteční pozávodní cestu do Ostravy bych se měla přezout.
Pořadatel nás po příjezdu informaval o dvou zásadních skutečnostech. První byla ta, že vzhledem k noční bouřci, vichřici, přívalovému dešti, možná i lehkým záplavám musel změnit trasu, protože ta původní je neprůchozí. K nové trase nakreslil plánek, kterému jsem ale absolutně nerozuměla. Věděla jsem , že se budu muset soustředit na běžce před sebou a nespustit je z očí. Druhá zásadní informace se týkala toho, že z důvodu změny trasy se start o půl hodiny odkládá.
Z MK Seitl jsem na startu zaregistrovala Vaška Procházku, Natálku Pščolku, Radůze a sebe. Přiznám se ale, že všechny členy oddílu stejně neznám, takže pokud jsem někoho nejmenovala, hluboce se omlouvám.
Startovní výstřel zazněl v 10.30. Představu o čase jsem měla, říkala jsem si, že budu spokojená, když 10 km zaběhnu za cca 52 minut. Povrch trati byl asi tak z 50% asfalt a z 50% tráva, kaluže a bláto, blátíčko. Běželo se mi celkem dobře. Slovo celkem zdůrazňuji, protože jsem v nohách krátce po startu pocítila čtvrteční 28,5 km dlouhý trénink. A ačkoliv už nepanovalo tropické horko jako v minulých dnech, s ohledem na vysokou vlhkost vzduchu jsem po asi třech minutách byla „úplně durch“-to je stav, kdy mám propocené i tkaničky u bot. Ale to neznamená, že si nějak stěžuji, podmínky pro závod jsem měli všichni stejné.
Na trati byly částečně značeny kilometry – druhý, čtvrtý, šestý a osmý. Podle značení mi vycházelo, že běžím kilometr pod pět minut. Snažila jsem se jít pořád stejné tempo a poslední kilometr do cíle zrychlit. Doběhla jsem s časem 48:53. Nejprve jsem měla ohromnou radost, protože by to letos konečně znamenal na 10 kilometrů čas pod 50 minut. Bohužel jsem se ale brzy dozvěděla, že i tato nová trať měří něco kolem 9,6 km. Takže zase nic...
Nic však netrvá věčně, tedy ani zklámání z času. Jsem materiálně založený jedinec s orientací na kus žvance. Proto jsem poté, co jsem obdržela občerstvení v podobě buřtu, hořčice, kyselých okurek, chleba a piva, naprosto pookřála. Ovládlo mě pozávodní nadšení. A budu šířít věhlas závodu Olšinky Cross v celém regionu.
Oficiální výsledky zatím nemám k dispozici. A fotky ze stupně vítězů přeposílám našemu paparazzimu Rosťovi, který je zcela jistě rád a profesionálně okomentuje a umístí na stránky MK Seitl. Já přináším jen obrázky pocitově – zážitkové!