Nikdy bych nevěřila, že se to může stát aneb trápení v Třebovicích

Měl to být půlmaraton s časem kolem 1:52 a následné vyklusání 10-ti kilometrů-tak, abych se držela tréninkového plánu na maraton pod 4 hodiny. Člověk míní, ale počasí, forma a kdoví, co ještě mění...
V sobotu se v Ostravě konalo Mistrovství ČR v běhu na 100 kilometrů a kromě toho se jako přidružené závody běžely maraton, půlmaraton a čtvrtmaraton. Chtěla jsem si zkontrolovat, zda se po poctivém tréninku začínám zlepšovat, chtěla jsem si naběhat objemy a také jsem chtěla podpořit a povzbudit ty, co běželi sto kilometrů.
Nevím, co se stalo...První kilometry se mi běžely celkem dobře, byť jsem si ještě na první otočce před naším Halloottou dělala legraci, že se mi nechce. Byla jsem pozitivně naladěná a věřila si.
Jenomže nejprve začalo poprchávat, pak začalo pršet více a více, k tomu zavál vítr a nakonec se počasí dalo charakterizovat slovy klasika: „chčije a chčije“. A mě už na 14-tém!!! kilometru přepadla hrozitánská krize. Asi nejprve uzrála v hlavě, ale pak se bleskurychle přesunula do nohou a já se z průměrného času na kilometr kolem 5:30 dostala nejprve na 6:00 a nakonec někam k 6:30. To už jsem věděla, že je zle. Neběželo mi to. Poprvé za svou běžeckou „kariéru“ jsem přemýšlela, že závod vzdám...Jenže vzdát půlmaraton???
Jsem celkem bojovník a rozhodně nejsem z cukru, takže jsem zatnula zuby a pajdala „statečně“ k cíli. Už jsem ani nenadávala, už jsem brečela. A věděla jsem, že po doběhnutí do cíle se tak maximálně svalím, ale rozhodně dalších 10 km nevyklušu. Asi to na mě to trápení bylo vidět, protože mi asi tak 1,5 km před cílem přiběhl naproti Radůz a doslova mě do cíle dotáhl-pomohl mi tak nejen doběhnout, ale stáhnout čas pod 6 minut na kilometr. Moc za to díky.
V cíli jsem se dozvěděla čas – 2:02:28. Můj nejhorší půlmaratonský čas...Teda jak já byla zdrblá. Naštěstí mě v cíli moji milí běžečtí kolegové utěšovali, že se to občas stane každému, že bylo vážně špatné počasí, že na každého někdy přijde krize.
Nejde-li o život, jde o ... Ale stejně pořád musím uvažovat, co se to stalo. Březnový Hervis ½ maraton v Praze jsem dala za nějakých 1:57, v červnu Olomouc za 1:55 a to jsem nijak moc v tréninku nenaběhala. Od konce června naběhané kilometry zvyšuji, neopomíjím strečink a kompenzační cvičení a Třebovicích zaběhnu ½ maraton za takový hrozný čas. Běhám v tréninku tak málo? Nebo moc? Co sakra dělám špatně? Přiznám se, že jsem si myslela, že se po těhotenství a porodu budu do formy vracet přece jenom rychleji.
Mám trochu obavy, že Wachau maraton nebude závod s cílem zaběhnout konečně pod 4 hodiny. Mým jediným cílem bude ho doběhnout ho a stanovit si tak nový čas, od kterého se budu do budoucna doufám zlepšovat.
Ale to bych nebyla já, abych se ze zklamání brzo neotřepala. Dneska jsem si totiž dala bááááječnou pozávodní regeneraci. V aquaparku Tropicana v polské Wisle. Po cca 4-hodinách plavání, saunování a relaxování ve vířívkách s různou termální a léčivou vodou a následnou konzumací dobrot v místní cukrárně se cítím cca na dvacet a jsem zase plná odhodlání !!!