Těsně před startem křtíme kolíka Kulaka
Mariánské Hory a starostka před vyběhnutím
Ostrava - jih ví, čím potěšit hladové běžecké žaludky
Starosta připnul Kulakovi další stužku a vlevo
stojící Sokolík Versace sleduje, zde vše probíhá
dle etikety
Na radnici Ostrava - jih poprvé došlo i na kulturu
Že s některými členy MK Seitl poběžím letos štafetu, jsem se dozvěděla někdy na jaře. Počátkem léta jsem už věděla, že se poběží 2 dny napříč ostravskými obvody a v srpnu jsme znali nejen přesný termín a složení štafety, ale hlavně jsme se dozvěděli, že svým během přispějeme k podpoře kandidatury Ostravy na Evropské hlavní město kultury 2015.
Před během proběhlo několik organizačních schůzek u Josífka. Náš běžecký tým ve složení Liba, Danuš, Lenka, já, Ultralibor, Sokolík, Petr a Jindra jsme si rozdělili trasu, převzali jednotné oblečky a propadli předstartovní nervozitě. I když ne tak docela - zejména ženská část štafety se zachovala chladnokrevně zodpovědně a ještě pár dní před startem si tzv. „nechala udělat hlavu“.
Štafetový běh odstartoval 2. září 2010 v 8.00 z Vítkovického stadionu. Nejprve byl ale pokřtěn štafetový kolík - po oblití vodou z Ostravice získal přezdívku "Kulak", což je údajně hornické pojmenování jakéhosi dřevěného trámu v dole. A pak to začlo - po výstřelu ze startovní pistole se přes nás přehnal roj nažhavených mlaďochů, kteří se patrně rozhodli 2 km na Vítkovickou radnici sprintovat. Náš běžecký tým v plném počtu však zachoval rozvahu a po nějaké chvíli se naše tempo ustálilo na cca 6min. na kilometr. I to se ukázalo být rychlé, takže jsme na radnici ve Vítkovicích dorazili s mírným předstihem. Aby ne, když nám po celou dobu byla v patách Policie!!! Nic jsme však nespáchali - hoši měšťáci zkrátka kus štafety běželi s námi.
Po ostužkování kolíka Kulaka jsme pokračovali skrz areál Dolních Vítkovic do Mariánských hor. Problém nám stále činilo tempo, byli jsme rychlí. Pak se však do věci vložil náš Ultralibor, předvedl nám, jak se běží stovka a my se zklidnili. Zklidnili jsem se natolik, že jsem pro samé rozjímání přeběhli kolem radnice v Mariánských Horách a museli se vracet. Na druhý pokus se podařilo a paní starostka Janáčková nám nejenže připnula na Kulaka další stužku, ale dokonce si kousek zaběhla s námi. Mariánské hory byla trasa i pro naši Danuš-vyskočila z doprovodného vozidla se Sokolíkem v zádech. Sokolík vůbec po celou dobu štafety plnil záslužnou funkci - chválil nejen sebe, ale pravidelně sděloval, že i my jsme skvělí. Nezanedbatelná je i jeho úloha hlavního imagemakera - tu nám opravil límeček, tu odstranil špínku z kalhot, byli jsem zkrátka stále jako ze škatulky. Tím si vysloužil přezdívku Versace, kterou mu už patrně nikdo neodpáře...
Mám pocit, že snad téměř nikdo z běžců nechtěl příliš využívat doprovodné vozidlo k odpočinku, stále jsme byli na trase v počtu 4 až 6-ti osob.
Z Mariánských hor vedla naše trasa na radnici Ostrava - jih. Tady se nám dostalo velmí vřelého a pohostinného přijetí. Naše srdce a žaludky zaplesaly...Všichni běžci jsou nenažraní...Clebíčky, koláčky, ovoce, voda, káva...Nic jsme se nežinýrovali a doplnili v družném rozhovoru energii. Před startem další etapy nám hezky zazpíval sbor a kolem 10.20 hod. jsme pokračovali dál. I v tomto případě si starosta kousek zaběhl s námi...
V Bělském lese po uběhnutí 15 km má dnešní trasa skončila . Spěchala jsem domů za batoletem Markétkou, takže co se dělo v Polance, St. Bělé, Porubě apod. nevím. Ale shrnu dojmy za první tři etapy: počasí bylo parádní, ani horko, ani zima, semtam sluníčko. Celou dobu běhu nás doprovázeli mlaďoši - studenti a žácí různých škol, Městkou policii jsem už zmínila, junioři fotbalisté Vítkovic, také jsem zahlédla, jak se spontánně přidali běžci v cyklodresech. Pan Horák, Policie, Hallootto nás v doprovodných vozidlem bedlivě hlídali, abychom nesešli z cesty. Zkrátka jsme si to všichni užívali a BYLO TO FAJNE!!!
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat