Kurňa ať je vichr, zima, na trati je vždycky prima - 1/4maraton Lenkyčlenky

Nekecám - sníh a kluzko na startu

Ale jinak na trati pohoda

A odměňování v cíli

      Sotva jsem dnes ráno (po násilném probuzení řvoucím batoletem) mrkla ven z okna, myslela jsem, že mám vlčí mlhu. Včera bylo teplo a slunečno a dnes sníh a teplota na nule. A aby toho nebylo málo, začalo přisněžovat. Jsem teplomilná, nesnáším zimu a tmu, umírám s nástupem zimního času a k životu se probouzím asi tak v polovině května.
       Ale poslední sobota v měsíci listopadu už čtvrtým rokem patří ¼ maratonu Lenkyčlenky. Letos byl závod zařazen do poháru Rybost. Přesto jsem byla překvapena poměrně velkou účastí – na tu slotu slušných 42 běžců a k tomu 6 nadšenců, kteří si troufnuli na ½ maraton.
       Myslím, že účast na tomto závodě bere každý jako spíše rekreačně-společenskou záležitost. Je to báječná příležitost zasportovat si před nástupem vánočního shonu. Je to příležitost se po doběhnutí srazit u piva či lima a popovídat si. No a je to samozřejmě i příležitost něco vyhrát. Letos jsem to pojala jinak. Upekla jsem hned dvě perníková srdce – jedno pro absolutního vítěze v mužích a druhé pro absolutního vítěze v kategorii ženy. Zároveň jsem si ale řekla – proč neodměnit i někoho na zadní pozici? Každý si zaslouží povzbudit, nejen „nabušenci vpředu“, ale i absolutní hobíci běhající pro radost. Proto jsem cenu připravila i pro 23-tího muže a 7-mou ženu v cíli. Pořadí jsem vybrala nahodile...ani jedna cifra není mé šťastné číslo :-).
       Na startu byla zima. Trochu to klouzalo a strašně hodně fučel vítr. Ale hned po prvním kilometru jsem se zahřála, nabrala provozní teplotu a pohodové tempo. Nebylo kam spěchat, nevyhrála jsem přece své zdraví v loterii...ještě tak někde uklouznout nebo třebas ztratit hlas...
       Stejně se ale přiznám, že i přes tu relativní pohodu jsem se těšila do cíle. Dorazila jsem asi po 54 minutách, kopla do sebe horký čaj a spěchala do šatny. Vzhledem k tomu, že vyhlášení výsledků nastalo až v pravé poledne, byl čas na konverzaci, během které jsme i plánovali další, už 5-tý ročník ¼ maratonu Lenkyčlenky. Bude – ne v Třebovicíh, ale v Bělském lese. Současně se mi v hlavě šrotí i hromada dalších nápadů. Myslím, že to bude moc fajn!
      Srdce si letos domů odnesli Roman Baláž a Ivana Zbořilová z Baláž Teamu, ačkoliv se na vedoucí ženské pozici dlouho držela naše tryskomyš Danuš. Patrně si ale cílem řekla, že je tlustá a nemá na žádnou sladkost nárok, proto vedení přepustila právě velmi štíhlé Ivě...nevím-to je fabulace,tak se holky nezlobte:-). Detailní výsledkovou listinu najdete na www.mkseitl.blogspot.com. 

       Běžecké dopoledne mělo nakonec wellnes dohru v podobě relaxace v aquaparku na Olešné. Té se už účastnila i má rodinka a zejména holky si to užily dosytosti. Jenže ač ve vodě, stejně jsme celou dobu všichni plánovali další a další běhy. Díky tomu jsme ve vířivce konečně vyřešili největší dilema MK Seitlovců pro rok 2011. V září 2011 jsme totiž chtěli běžet maraton v Berlíně. Bohužel na stejný termín náš Hallootto přesunul termín Ostravského maratonu – 5O.tého ročníku. Můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom vést spory, ale je naší morální povinností domovský klub při této významné příležitosti podpořit. Takže si 24. září 2011 radostně odběhneme Ostravský maraton, abychom se pak na 30.října 2011 přesunuli do Ljubljaně – tento maraton byl totiž také v dlouhodobém hledáčku našeho zájmu.

  Tak a teď mi to nedá – MOC DĚKUJI Haloottovi, Jarce Maratonce a Sandokanovi za pomoc. Bez jejich časoměření, papírování a organizování by nebylo možné ¼ maraton uskutečnit. A moc děkuji vám běžcům, kteří jste dnes přišli. Udělali jste mi radost!!!