Puboška Danuš je sakra dobrý parťák
Od Štěpánského běhu 26. prosince jsem nebyla na žádném závodě. No ne, že bych neběhala, ale co napadl sníh, rozjely se závodnické pudy mého manžela na běžkách a nějak se u těch našich holčiček musíme s hlídáním vystřídat. A navíc – abych byla upřímná – jsem si dala do letošního roku závazek, že si budu závody opravdu VYBÍRAT a UŽÍVAT a nebudu se stresovat, že někde chybím....Času je vážně málo.
Proto jsem měla velkou radost, že se dnes konal v Bělském lese – kousek od mého domova, první ročník závodu Zimní běžecké ligy – 7,4 km na pilince, což představuje přesně 8 okruhů. Moc jsem se těšila. Těšila jsem se na běh, na lidi a také na slibované občerstvení v cíli: tatranka, čaj a ...RUM.
Na startu se nás sešlo 30 běžců. Hlavní organizátor závodu – náš Raduz z MK Seitl a také člen naší běžecké skupiny Forresti-měl všechno perfektně zorganizované. Prezentace odsýpala a závod odstartoval přesně v 10:00.
Ale co to? Už na prvních metrech jsem pocítila olovo v nohách. Vážně to šlo hodně ztěžka-že by ještě následky mého juchání na MK Seitl párty v pátek?. Naštěstí se mě ujala puboška Danuš, která si včera zaběhla tréninkových 30 km a dnes byla ochotná pojmout běh jako společenskou záležitost. Nejprve jsme plynně konverzovaly, i když na nějaké to vyměňování receptů to nebylo. Od čtvrtého kola jsem už jen hekala a veškeré mluvené slovo zajišťovala Danuš, která měla energie na rozdávání. Po osmém kole jsem byla vyřízená a jako blecha šťastná, že už vidím cíl.
Dala jsem to za nějakých 39 minut, což nakonec není tak zlé. Radovala jsem se především z toho, že jsem neskončila poslední.A na přesný čas si počkám, až ho vrchní časoměřič Sandokan zveřejní na stránkách MK Seitl.
Čaj v cíli byl dobrý, tatranka rovněž a rum byl (jak jinak) vynikající J. A nakonec jsem si ten závod ještě o něco prodloužila – šla jsem si v lese vyklusat, takže dnes si do běžeckého deníku můžu zapsat 12 odběhnutých kilometrů.
Proto jsem měla velkou radost, že se dnes konal v Bělském lese – kousek od mého domova, první ročník závodu Zimní běžecké ligy – 7,4 km na pilince, což představuje přesně 8 okruhů. Moc jsem se těšila. Těšila jsem se na běh, na lidi a také na slibované občerstvení v cíli: tatranka, čaj a ...RUM.
Na startu se nás sešlo 30 běžců. Hlavní organizátor závodu – náš Raduz z MK Seitl a také člen naší běžecké skupiny Forresti-měl všechno perfektně zorganizované. Prezentace odsýpala a závod odstartoval přesně v 10:00.
Ale co to? Už na prvních metrech jsem pocítila olovo v nohách. Vážně to šlo hodně ztěžka-že by ještě následky mého juchání na MK Seitl párty v pátek?. Naštěstí se mě ujala puboška Danuš, která si včera zaběhla tréninkových 30 km a dnes byla ochotná pojmout běh jako společenskou záležitost. Nejprve jsme plynně konverzovaly, i když na nějaké to vyměňování receptů to nebylo. Od čtvrtého kola jsem už jen hekala a veškeré mluvené slovo zajišťovala Danuš, která měla energie na rozdávání. Po osmém kole jsem byla vyřízená a jako blecha šťastná, že už vidím cíl.
Dala jsem to za nějakých 39 minut, což nakonec není tak zlé. Radovala jsem se především z toho, že jsem neskončila poslední.A na přesný čas si počkám, až ho vrchní časoměřič Sandokan zveřejní na stránkách MK Seitl.
Čaj v cíli byl dobrý, tatranka rovněž a rum byl (jak jinak) vynikající J. A nakonec jsem si ten závod ještě o něco prodloužila – šla jsem si v lese vyklusat, takže dnes si do běžeckého deníku můžu zapsat 12 odběhnutých kilometrů.
.jpg)
1 komentář:
Parťačko , diky za pokec, alespoň jsme spolu stačily probrat to,co jsme nestihly na Ostravském maratonu:-):-):-)
Okomentovat