Jakýsi tanec v rámci předstartovní euforie :-)
Rok se s rokem sešel a já se v sobotu 21. května opět postavila na start náročného závodu – Štramberské desítky. Poučena loňským deštivým počasím a blátivým terénem, stála jsem na startu obutá do krosových, nikoli silničních běžeckých botiček. Letos však počasí ukázalo svou jinou tvář. Místo bláta sucho a prach, místo deště slunce a horko.
Ráno se mi teda moc nechtělo, ještě na poslední chvíli jsem zvažovala, zda místo náročného pobíhání v kopcích nedám raději přednost rekreačnímu běhu v Bělském lese a okolí. Naštěstí nad mou přirozenou leností zvítězila chuť vidět se opět s ostatními členy běžecké sekty násobená chutí dát si po dobrém závodě kvalitně vychlazenou desítku.
Při prezentaci jsem obdržela startovní číslo 82, což svědčilo o vysokém poštu starujících. Nakonec nás bylo 97 a rekord v počtu účastníků byl tak překonán.
Jsem neskutečný sklerotik. Teprve až po odstartování závodu jsem si totiž uvědomila, že jsem si stále ještě nekoupila baterii do footpodu, nemohu si tudíž měřit uběhnutou vzdálenost a průměrnou rychlost a ze svého sportesteru mohu využít maximálně tak stopky. Rozhodla jsem se běžet naplno, nebát se „to pustit“ z kopců, nezpomalovat do kopců a celkově si vylepšit loňský čas.
Štramberská desítka totiž není žádná „brnkačka pro děcka“. Je náročná nejen zvlněným terénem, ale také různým povrchem trati, protože během deseti kilometrů mnohokrát stoupáte, mnohokrát klesáte, běžíte tu po asfaltu, tu po trátě, tu po štěrku. Odměnou vám ale jsou krásná panaromata, výhled na Štramberskou trúbu a pokud zavane příznivý větřík, můžete ucítit i vůni pečících se štramberských uší.
Větší část závodu jsem běžela sama. Až poslední tři kilometry před cílem se mi podařilo postupně předběhnout asi tak 5 běžců, mezi nimi i Dědka beskydského a to se počítá! A cílový čas? Je zkrátka BEZVA – 55:20, což oproti loňskému roku znamená zlepšení o 1 minutu a 20 vteřin.
V cíli jsem vypila snad litr vody a své bezva běžecké tričko jsem mohla ždímat. Ale pak následovala sprcha a jako bonus jsem si svou svou věrou souputnicí Danuš a klubovým náborářem Laďou dala pivo. Teda jak mi chutnalo!!! Užila jsem si i vyhlašování výsledků, neboť mezi úspěšnými bylo mnoho kolegů z domvského oddílu MK Seitl.
A užila jsem si i sobotní večer a odpoledne. Čekala na mě totiž rodinná oslava, venkovní grilování v milé společnosti. Až na oslavě jsem si uvědomila, jak moc mi ve Štramberku vyhládlo, takže jsem provedla ukázkový nájezd na bohatě prostřené stoly. No posuďte sami, snědla jsem: dvě grilovaná kuřecí stehna, jeden špíz, jeden plát bůčku, jednu klobásu, jeden grilovaný plněný lilek, jedna kuřecí prsa, šest zákusků a asi dvacet jednohubek a tím vším jsem se odstřelila do stavu ne nepodobného nirváně!!!
Ráno se mi teda moc nechtělo, ještě na poslední chvíli jsem zvažovala, zda místo náročného pobíhání v kopcích nedám raději přednost rekreačnímu běhu v Bělském lese a okolí. Naštěstí nad mou přirozenou leností zvítězila chuť vidět se opět s ostatními členy běžecké sekty násobená chutí dát si po dobrém závodě kvalitně vychlazenou desítku.
Při prezentaci jsem obdržela startovní číslo 82, což svědčilo o vysokém poštu starujících. Nakonec nás bylo 97 a rekord v počtu účastníků byl tak překonán.
Jsem neskutečný sklerotik. Teprve až po odstartování závodu jsem si totiž uvědomila, že jsem si stále ještě nekoupila baterii do footpodu, nemohu si tudíž měřit uběhnutou vzdálenost a průměrnou rychlost a ze svého sportesteru mohu využít maximálně tak stopky. Rozhodla jsem se běžet naplno, nebát se „to pustit“ z kopců, nezpomalovat do kopců a celkově si vylepšit loňský čas.
Štramberská desítka totiž není žádná „brnkačka pro děcka“. Je náročná nejen zvlněným terénem, ale také různým povrchem trati, protože během deseti kilometrů mnohokrát stoupáte, mnohokrát klesáte, běžíte tu po asfaltu, tu po trátě, tu po štěrku. Odměnou vám ale jsou krásná panaromata, výhled na Štramberskou trúbu a pokud zavane příznivý větřík, můžete ucítit i vůni pečících se štramberských uší.
Větší část závodu jsem běžela sama. Až poslední tři kilometry před cílem se mi podařilo postupně předběhnout asi tak 5 běžců, mezi nimi i Dědka beskydského a to se počítá! A cílový čas? Je zkrátka BEZVA – 55:20, což oproti loňskému roku znamená zlepšení o 1 minutu a 20 vteřin.
V cíli jsem vypila snad litr vody a své bezva běžecké tričko jsem mohla ždímat. Ale pak následovala sprcha a jako bonus jsem si svou svou věrou souputnicí Danuš a klubovým náborářem Laďou dala pivo. Teda jak mi chutnalo!!! Užila jsem si i vyhlašování výsledků, neboť mezi úspěšnými bylo mnoho kolegů z domvského oddílu MK Seitl.
A užila jsem si i sobotní večer a odpoledne. Čekala na mě totiž rodinná oslava, venkovní grilování v milé společnosti. Až na oslavě jsem si uvědomila, jak moc mi ve Štramberku vyhládlo, takže jsem provedla ukázkový nájezd na bohatě prostřené stoly. No posuďte sami, snědla jsem: dvě grilovaná kuřecí stehna, jeden špíz, jeden plát bůčku, jednu klobásu, jeden grilovaný plněný lilek, jedna kuřecí prsa, šest zákusků a asi dvacet jednohubek a tím vším jsem se odstřelila do stavu ne nepodobného nirváně!!!
.jpg)
1 komentář:
Výborný závod,supr počasí,BEZVA lidé,vynikající pivo = krásně nastartovaná sobota :-)))))
Okomentovat