Brno čeká na start 1/2 maratonu
Je libo sedmimílové boty?
Idylka u kašny. Je krátce před závodem a já netuším, co mě čeká.
V roce 2007 to byl PRO MĚ první závod v životě. PRO BRNO to byl po dlouhé době první půlmaraton. A já byla s Ultraliborem u toho. Pamatuji si tu svou první předstartovní nervozitu a tu úžasnou euforii v cíli...Na startu nás bylo něco okolo stovky běžců....
Běžela jsem i v roce 2008, v roce 2009 jsem vynechala – ono v pátém měsíci těhotenství se dá běžet maximálně 10 kilometrů. V roce 2010 mi start překazily plané neštovice. Až zase letos...Věděla jsem, do čeho jdu. Trasa vede centrem Brna a také Pisáreckým parkem. Běží se dvě kola.
Strašně moc jsem se těšila. Měl to být první pořádně dlouhý pozkouškový závod. Předpověď počasí zněla optimisticky. Všechno vypadala tak optimisticky...30. dubna se běžel ještě jeden hodně pěkný závod v okolí Ostravy. Dolnolhotská 10. Brno je však srdeční záležitost, dlouho jsem se nerozmýšlela a věděla jsem, na startu kterého závodu budu v sobotu stát.
Organizace Brněnského půlmaratonu byla bezchybná. Pár dní před startem jsem ještě emailem obdržela instrukce-kdy a kde převzít startovní číslo, kde jsou šatny, kde sprchy po závodě a jako bonus možnost „vyplavat se“ v bazénu Městských lázní v centru města.
Na startu jsem byla klidná jako želva. Mám pocit, že veškerou svou nervozitu jsem vyčerpala 27. dubna v Praze. Letos se nás sešlo hodně – přibližně 300 závodníků. Jen to sluníčko hřálo trochu moc...
Odstartováno bylo ve 14:30. A já už asi po pěti minutách na trati tušila, že to bude boj. Hlava běžela v pohodě, ale bylo velké horko-troufám si tvrdit, že na sluníčku bylo hodně přes 30C. K tomu těžké předbouřkové dusno a silný vítr, který rozhodně nefoukal do zad. Prvních 5 kilometrů se běží po asfaltce přes centrum města v plném provozu bez možnosti schovat se v jakémkoli stínu. Kolem 5-tého kilometru vběhnete do Pisáreckého parku. Na jednu stranu paráda-stín a svěží vzduch. Na stranu druhou dlouhé a úmorné stoupání.
První kolo mi uběhlo hodně rychle. V polovině trati jsem měla čas něco kolem 55 minut, což není sice oslnivé skóre, ale s ohledem na panující vedro jsem byla vcelku spokojená. Na 12-tém kilometru jsem měla čas 1:03. Celkem dobré, řekla jsem si. Ale pak to přišlo...PEKLO, PEKLO,PEKLO. Sluneční výheň. Nulový stín. Neskutečné dusno. Na 15-tém kilometru jsem měla čas 1:22. To znamená, že jsem tři kilometry běžela v průměrném tempu něco přes 6 minut na km. Hrůza! Úplně mě to rozhodilo. A zároveň jsem od 15-tého kilometru začala předbíhat hodně soupeřů. Oni nemohli. Neběželi, ale šli. Horko je udolalo. Od 15-tého kilometru mě vlastně nikdo nepředběhl. Obzvláště ne v kopcích Pisáreckého parku. Nebylo mi ale do smíchu. Bojovala jsem sama se sebou. Nohy vážily snad tunu. Jazyk se mi lepil na patro i přesto, že jsem poctivě na každé občerstvovací stanici pila. Strašně moc jsem si přála mít všechno za sebou.
20-tý kilometr v Nových sadech byl značený. Ale tentokrát nezafungoval jako doping. Nebyla jsem schopná zrychlit. Já už jsem neměla vůbec žádnou sílu. Nebyla jsem schopná zrychlit tak, jak je to u mně obvyklé. Ani žádný sprint do cílové brány se nekonal. Došmatlala jsem se a byla šťastná, že žiju a dýchám...
Cílový čas byl vemi špatný. 2:00:41. O celých 12 minut horší, než při mé poslední účasti. Ale vůbec jsem se tím netrápila. Byla jsem šťastná, že jsem závod nevzdala. A ačkoli čas nebyl nic moc, ve své kategorii jsem v tom množství účastníků skončila ve své kategorii 6-tá. Zkrátka jsme všichni běželi pomaleji než obvykle.
Teda jak mě bolely nohy!!! Ale nesmím svádět všechno na horko- Je pravda, že pro samé studium jsem posledních prá týdnů neměla čas na pořádný trénink. Ale nechci se vymlouvat. Beru 30. duben jako první den mé pozkouškové závodnické kariéry. Prostě jsem si zaběhla kvalitní trénink. A začnu na sobě znovu pracovat. To půjde, to půjde, to půjde!!!
I přes tu obrovskou únavu už ale dneska vím že za rok se v Brně objevím znova. Je to prostě srdeční záležitost. Pět let jsem tady studovala, dalších pět let bydlela a odbyla si první závodní běh. Závod není jednotvárný, trasa je náročná, ale rozmanitá. A navíc diváci-fanoušci jsou zde báječní!!!
Běžela jsem i v roce 2008, v roce 2009 jsem vynechala – ono v pátém měsíci těhotenství se dá běžet maximálně 10 kilometrů. V roce 2010 mi start překazily plané neštovice. Až zase letos...Věděla jsem, do čeho jdu. Trasa vede centrem Brna a také Pisáreckým parkem. Běží se dvě kola.
Strašně moc jsem se těšila. Měl to být první pořádně dlouhý pozkouškový závod. Předpověď počasí zněla optimisticky. Všechno vypadala tak optimisticky...30. dubna se běžel ještě jeden hodně pěkný závod v okolí Ostravy. Dolnolhotská 10. Brno je však srdeční záležitost, dlouho jsem se nerozmýšlela a věděla jsem, na startu kterého závodu budu v sobotu stát.
Organizace Brněnského půlmaratonu byla bezchybná. Pár dní před startem jsem ještě emailem obdržela instrukce-kdy a kde převzít startovní číslo, kde jsou šatny, kde sprchy po závodě a jako bonus možnost „vyplavat se“ v bazénu Městských lázní v centru města.
Na startu jsem byla klidná jako želva. Mám pocit, že veškerou svou nervozitu jsem vyčerpala 27. dubna v Praze. Letos se nás sešlo hodně – přibližně 300 závodníků. Jen to sluníčko hřálo trochu moc...
Odstartováno bylo ve 14:30. A já už asi po pěti minutách na trati tušila, že to bude boj. Hlava běžela v pohodě, ale bylo velké horko-troufám si tvrdit, že na sluníčku bylo hodně přes 30C. K tomu těžké předbouřkové dusno a silný vítr, který rozhodně nefoukal do zad. Prvních 5 kilometrů se běží po asfaltce přes centrum města v plném provozu bez možnosti schovat se v jakémkoli stínu. Kolem 5-tého kilometru vběhnete do Pisáreckého parku. Na jednu stranu paráda-stín a svěží vzduch. Na stranu druhou dlouhé a úmorné stoupání.
První kolo mi uběhlo hodně rychle. V polovině trati jsem měla čas něco kolem 55 minut, což není sice oslnivé skóre, ale s ohledem na panující vedro jsem byla vcelku spokojená. Na 12-tém kilometru jsem měla čas 1:03. Celkem dobré, řekla jsem si. Ale pak to přišlo...PEKLO, PEKLO,PEKLO. Sluneční výheň. Nulový stín. Neskutečné dusno. Na 15-tém kilometru jsem měla čas 1:22. To znamená, že jsem tři kilometry běžela v průměrném tempu něco přes 6 minut na km. Hrůza! Úplně mě to rozhodilo. A zároveň jsem od 15-tého kilometru začala předbíhat hodně soupeřů. Oni nemohli. Neběželi, ale šli. Horko je udolalo. Od 15-tého kilometru mě vlastně nikdo nepředběhl. Obzvláště ne v kopcích Pisáreckého parku. Nebylo mi ale do smíchu. Bojovala jsem sama se sebou. Nohy vážily snad tunu. Jazyk se mi lepil na patro i přesto, že jsem poctivě na každé občerstvovací stanici pila. Strašně moc jsem si přála mít všechno za sebou.
20-tý kilometr v Nových sadech byl značený. Ale tentokrát nezafungoval jako doping. Nebyla jsem schopná zrychlit. Já už jsem neměla vůbec žádnou sílu. Nebyla jsem schopná zrychlit tak, jak je to u mně obvyklé. Ani žádný sprint do cílové brány se nekonal. Došmatlala jsem se a byla šťastná, že žiju a dýchám...
Cílový čas byl vemi špatný. 2:00:41. O celých 12 minut horší, než při mé poslední účasti. Ale vůbec jsem se tím netrápila. Byla jsem šťastná, že jsem závod nevzdala. A ačkoli čas nebyl nic moc, ve své kategorii jsem v tom množství účastníků skončila ve své kategorii 6-tá. Zkrátka jsme všichni běželi pomaleji než obvykle.
Teda jak mě bolely nohy!!! Ale nesmím svádět všechno na horko- Je pravda, že pro samé studium jsem posledních prá týdnů neměla čas na pořádný trénink. Ale nechci se vymlouvat. Beru 30. duben jako první den mé pozkouškové závodnické kariéry. Prostě jsem si zaběhla kvalitní trénink. A začnu na sobě znovu pracovat. To půjde, to půjde, to půjde!!!
I přes tu obrovskou únavu už ale dneska vím že za rok se v Brně objevím znova. Je to prostě srdeční záležitost. Pět let jsem tady studovala, dalších pět let bydlela a odbyla si první závodní běh. Závod není jednotvárný, trasa je náročná, ale rozmanitá. A navíc diváci-fanoušci jsou zde báječní!!!
.jpg)
3 komentáře:
Dík za opravdu realistický popis, podepisuju všechno, bylo to fakt těžší než obvykle! A současně gratuluju!
JJ, ta druhá půlka byla drsná, jediné co mě udržovalo v pohybu byla občerstvovačka u Anthroposu a stín v druhé půlce :D
Taky jsem si to letos vyžral i když jsem šel vyloženě opatrně a výslednej čas mě nezajímal. V cíli se mně motala hlava jak po deseti pivech. Jo a čas o 6 minut horší než před rokem.
Okomentovat