Kateřinský běh Hrabovou - tu zkoušku jsem nemohla oslavit lépe

Je to bezva být u zrodu nějakého závodu a pak se účastnit všech jeho ročníků. A je bezva, když se u takového závodu pokaždé vydaří počasí, atmosféra a lidi.

Přesně o tomhle je Kateřinský běh Hrabovou. Letos jsem 28. dubna běžela už jeho třetí ročník. A nenechte se mýlit, je to sice jen 5 km, ale já 5 km potřebuji za jednu z nejtěžších disciplín. Běží se totiž výrazně rychleji než má nejmilejší disciplína ½ maraton, takže v cíli bývám vždy pěkně vyřízená. I když letos jsem se šetřila, neboť v sobotu poběžím v Brně 5. ročník ½ maratonu(má citová záležitost, u jejíhož prvního ročníku jsem také byla...)
Protože jsem si stále nebyla schopná zakoupit baterii na svého sporttesteru, běhám na pocit. Tudíž si nemohu zkontrolovat průměrnou rychlost na kilometr. A nějak jsem se zapoměla před závodem podívat, jak jsem ho běžela loni. Stejně to není vůbec důležité. Stále se totiž vezu na vlně pozkouškové euforie, tak proč řešit nějaké tu minuty, sekundy apod.
Nakonec jsem do cíle doběhla za 24:40, šestá ve své kategorii. Což bylo o něco málo lepší než loni. Co bylo ale URČITĚ výrazně lepší než loni, byl program po závodě. Já jsem totiž se svou milou běžeckou sektou oslavila ten svůj doktorát. Padlo na to nějaké to množství Becherovky (neupřesňovat, hlavně neupřesňovat!!!) . Nikdy dříve mi tak nechutnala. To je jako sen. Mít čistou hlavu, veškerý stres pryč, žádný spěch za učebnicemi a biflováním.
Po dlouhé době jsem sebou na závodě měla obě holky. Byly také nadšené. Na pískovišti v areálu hřiště si totiž brzo našly „parťáky“ a krásně si hrály. Vůbec se jim nechtělo domů. Po pravdě-trochu se to natáhlo :-))