No neběhejte kolem, když je tu tak krásně...Přístav v Marina di Campo
Monte Capanne, 1018 m.n.m. jsem nevyběhla, ale vylezla. Nádhera!
Itálii mám už celkem projetou-sever, jih, pobřeží, vnitrozemí, moře i hory. Vždy jsem se vracela nadšená. Líbí se mi italština, chutná mi italská kuchyně, chutná mi Prosecco a Frizzante, ujíždím na zmrzlině. Líbí se mi italský temperament, způsob života, líbí se mi uniformy carabinierů. A teď, se dvěmi malými caparty, hodně oceňuji, že Italové milují děti. Není problém vzít je sebou kamkoli v kteroukoli denní či noční hodinu.
Letos mě dovolená zavedla na italský ostrov Elba. Elba je ostrov sportovcům zaslíbená. Můžete ji celou přejet na kole, můžete si ji celou oběhnout, můžete se tady potápět, plavat v tyrkysově modrém moři a také si odskočit do hor spáchat nějakou tu turistiku.
My jsme s rodinkou zakotvili v městečku Marina di Campo. Odtud jsme podnikali výlety do dalších měst na pobřeží, navštívili i vesničky v horách. Vylezli jsme na nejvyšší horu ostrova Monte Capanne vysokou 1018 m.n.m. A hlavně se každý den koupali, každý den na jiné pláži. Zkrátka parádně aktivní dovolená. Jenomže já si na ostrov přijela i zaběhat...
Můj první běh na Elbě byl poněkud chaotický. Vyběhla jsem před sedmou hodinou ranní, kdy slunce ještě tolik nepražilo, ale nevěděla jsem,kudy se vydat. Rozhodla jsem vyběhnout z Marina di Campo do nějaké jiné vesnice či městečka a pak se vrátit. Běžela jsem po silnici a ačkoliv jsem nebyla jediný běžec a okolní krajina byla moc hezká, uhýbat projíždějícím autům mě moc nebavilo. Svých plánovaných deset kilometrů jsem si sice odkroutila, ale nebylo to úplně to „pravé ořechové“.
Následující ranní výběhy už byly o něčem jiném. Našla jsem si okruh o pěti kilometrech, který vedl z kempu přes městečko až do přístavu v Marina di Campo. Trasa se chvíli klikatila kolem hotelů, chvíli vedla parkem a z velké části kopírovala pláž. Na ostrov jezdí hodně německých a rakouských turistů. To se odrazilo i na „skladbě“ a počtu běžců. Běhalo nás zkrátka hodně. Chvíleme jsem si připadala jako člen běžecké skupiny z filmu Forest Gump. Běhají všechny věkové kategorie, běhá hodně žen. Co mi bylo moc sympatické je to, že jsem se se všemi míjejícími běžci zdravila- slovně, úsměvem, mávnutím ruky. To se mi doma bohužel moc často nestává.
Celkem se mi podařilo vyběhnout pětkrát a tak jsem si z Elby po deseti dnech vezu naběhaných 50 kilometrů. Jasně, že jsem chtěla běhat denně. Ale takový průkopnický návrh mi v rodině bohužel neprošel, i manžel měl přeci dovolenou a tak jedno ráno jsem si já běhala a on se staral o holky, abychom si následující ráno naše role prohodili. I když, aby bylo jasno- manžel neběhal, manžel raději spal...:-))
Z čistě ženského hlediska přidám ještě jedne postřeh – nevím, zda ti vypracovaní, sympatičtí, vysocí, usmívající se běžci jsou na Elbě pravidlem, nebo zda jsem měla jen mimořádné štěstí a ocitla jsem se v pravý čas na pravém místě. Každopádně bylo na co koukat!!!
P.S. Další postřehy na www.bezvabeh.cz
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat