Proprděný noční 1/2 maraton v polském Rybniku

Noční běh a závodění mají nesporně několik výhod. Většinou je chladno. Nepraží slunce. Není tolik vidět, jak blbě vypadáte, když jste uřícení. Ze závodu můžete rovnou do hajan. Jsou zde ale i určitě negativa. Tak předně se vám můžou vzbouřit biorytmy-je přirozené v noci spát a ne někde pobíhat. Za celý den jste unavení a proč se ještě dorážet  závodem. A v mém případě je tu ještě jeden problém-občas bývám večer přejezená k prasknutí.

Jako tuto sobotu. Dopoledne jsem strávila s Markétkou na pískovišti. Pak jsem ji během procházky v lese uspávala. Doma jsem páchala domáci práce-vaření, žehlení, uklízení -zkrátka jsem si od rána nesedla...A abych se dorazila, odpoledne a navečer jsme celá rodinka  na zahradě grilovali. Zase jsem propadla obžerství-jednohubky, dort, klobásky, víno a ...fazolový sálát!!! Právě tato pochutina se později ukázala jako stěžejní.

Večer jsem totiž s puboškou Danuš, Laďou, Ivou a Jirkou vyrazila směr polský Rybnik, kde jsme chtěli běžet 2. ročník nočního půlmaratonu. Start závodu byl až ve 22.00 hodin, takže jsem se naivně domnívala, že když v 17:00 přestanu pojídat, do závodu vše strávím a do cíle doběhnu hladová. Hahaha. Fazole jsou takové nepředvídatelné...

Už krátce před výstřelem startovní pistole jsem pocítila jakousi těžkost v krajině břišní. První dva kilometry ještě šly, soustředila jsem se totiž na to, abych nešlápla na nohy nějakému běžci přede mnou. Sotva se však běžecký peleton na třetím kilometru roztrhal, začlo mé malé drama. Prd, prd,prd. Hrozně jsem se styděla, ale tělu vždy neporučíš. 4-tý kilometr prrrrrrrrrrrrrrd, prrrrrrrrrrrrrd. No, nikdo vedle mě, tak mi to už tolik nevadilo. Navíc mi toto permanetní upouštění bioplynu ulovilo od přetlaku na žaludku. 5-tý kilometr a skupinka běžců kolem mě.Prd, prd, prd. Pro jistotu jsem si přidala hlasitost ve svém mp3 přehrávači, abych ty flatulační zvuky tolik nevnímala. Prrrrrd, prrrd, nás se ale Lenko nezbavíš, jsme tady s tebou, prd, prd, prd. Sedmý kilometr, sláva, přestávka u občerstvovací stanice. A co mi provedl ionťák? Dodal mi energii a nejen mi, i mým věrným pronásledovatelům,prrrrrrrrrrrd, prrrrrrrrrrrrrrd, prrrrrrrrrrrrrrrrd. No a co, taková zapálená cigareta přece otravuje vzduch daleko víc, než mé tělesné pochody. No a co třeba takový Mittal Steel, ty jedy, co vypouští do ovzduší. Prd, prd, prd. No vida, mám za sebou druhý okruh. Prd, prd, prd, Lenko, mi ti pomůžeme, mi tě nakopneme. A skutečně. Nevím přesně, jak funguje dvoutaktní motor prdícího trabantu, ale já jsem ve třetím kole dost přidala na rychlosti. Prd, prd, prd, popožeňte mě. Prrrrrrrrrrrrd popoženeme, je tu dvacátý kilometr a najednou cíl. Někdo mi sundává čip z nohy, věší mi na krk medali a já jsem najednou opět za dáma. Sotva jsem totiž zastavila, doprděla jsem. Doprděla jsem na čase 1:55:04. No dobrý, pod dvě hodiny. Pro radost z pohybu.

V šatně zařvu: „Danuuuuuuuuuuuuš, jsi tu? Jseeeeeeeeeem!“ A vezu se v pozávodní euforii. Vyměňuji si s puboškou dojmy ze závodu, nejsme nadšené ze svých časů, ale je nám hrozně fajn, smějeme se, štěbetáme, hodnotíme si své „špeky“,  přidává se i Iva. Sprcha spláchne únavu. Mám chuť na pivo, které však nikde není k dostání. Nevadí, jdeme se už i s Laďou a Jirkou najíst a pak už jen čekáme na vyhlášení výsledů. Holky jsou na bedně, já ne, čert to vem,  nakonec  zjišťuji, že jsem ve své věkové kategorii doběhla 14.-tá.

Zpáteční cesta autem se nedá popsat a obsah naší  konverzace v autě nelze  zveřejnit. Celých 40 kilometrů z Rybniku do Ostravy vtipkujeme, smíchy někdy až brečím, vůbec necítím únavu, nohy mě přestaly bolet, nejradši bych zase honem někde běžela...A na ty prdy prdím J

P.S. Závod byl BEZVABEZVABEZVA. Poláci zkrátka běhání fandí. Běželo cca 400 běžců. Trať vedla centrem města, převážně po asfaltu a převážně po rovině, běželi jsme třikrát sedmikilometrový okruh. Každý jsme při prezentaci, která velmi rychle odsýpala,  dostali tričko. Po doběhu krááásnou medaili. Pití a občerstvení na trati v podobě vody, ionťáků, rozinek, banánů a čokolády. Po doběhu teplá polévka. Šatny se nacházely v objektu krytého bazénu v Rybniku, takže i sprch bylo dostatek a dokonce i tekla teplá voda. Vyhlašování výsledků proběhlo ve velmi příjemné atmosféře. Bude-li mi za rok sloužit zdraví a budu-li mít čas, určitě se moc ráda zúčastním i třetího ročníku.

                                               Naše během zdrogované trio při vyhlašování.

                                                           Medaile se vážně povedla