Je tam horko. Tam v Karviné, v Karviné ...

                                                          Smrt v cíli

                                              Euforie v prvním kole

                                              A osvěžení před startem

Je druhá sobota v červenci.  Je hrozné horko, dusno, náznak bouřky.  Je pozdní odpoledne. Víte, co budu dělat?  Každý rok-pokud budu zdráva?  Stát na startu Karvinské desítky.

Letos jsem v 17:00 hodin očekávala startovní výstřel už po čtvrté.  Teploměr se pochopitelně pohyboval někde okolo 30 stupňů. Tradičně jsem bojovala s hladem, který nezaplašila ani velká vanilková zmrzlina a perník hodinu před startem. Přesto všechno jsem měla bezvadnou náladu a těšila se na pekelných 10 kilometrů.

Loni jsem celý závod zaběhla v čase 53:07. Pro letošek jsem si  přála alespoň minutové zlepšení. Byla jsem odhodlaná jít do závodu naplno, vedro nevedro. Věděla jsem, že mě čekají čtyři kola, převážně rovinka, ale také prudký seběh hned na začátku a stoupání v závěru každého okruhu.

První kolo se mi běželo tak lehce, pohodově. Druhé bylo k přežití, třetí bylo o nesmírné únavě . Čtvrté kolečko bylo s vypětím všech sil, nakonec však provázené radostí z dosaženého času 51:52. Jaké jsem měla během závodu myšlenky, zda jsem měla nějakou taktiku, jaký jsem si držela průměrný čas -absolutně netuším. Horko mi úplně všechno vypařilo z hlavy. Tuším jen, že jsem někdy od 5-tého kilometru usilovala o předběhnutí Renči z BK SAK Karviná, na 9-tém kilometru se mi to téměř povedlo, aby se pak kousek před cílem ukázalo, že letos je Renata zkrátka ještě pořád  lepší.

V cíli jsem dostala medaili a padla na kolena. Jak já si přála lehnout! To mi ale kluboví kolegové nedovolili. Nalili do mě asi tak půllitr vody a musela jsem svou únavu rozchodit. Rozchodila jsem se směr sprcha a pak zpátky na náměstí, kde souběžně probíhala tombola, vyhlašování výsledků a živá konverzace se všemi známými. Hlad mě kupodivu přešel, ale vychlazený Radegast ve mě takřka zasyčel.

Ve své kategorii jsem pro tentokrát skončila na 4.-tém nebo 5.-tém místě. Ale v tombole jsem vyhrála trojbalení jakéhosi Stimolu. Bacha! To není žádný prostředek k odstranění ženského bolehlavu nebo něčeho podobného (na to se přece od dob Járy Cimrmana ordinuje potměchuť). Stimol je údajně likvidátor únavy. Nesjou to žádné bobule, je to prášek, který se sype do vody a pak se vypije. No, myslím, že pár týdnů budu sbírat odvahu k jeho konzumaci. Pak se ale vyhecuji!!!