A za kolik jsem to vlastně uběhla? Chuchelná 10.9. 2011

Chuchelná. Podle propozic závod zařazený do Moravskoslezského běžeckého poháru, závod o délce 15 kilometrů, v terénu a nahoru – dolů. To pravé ořechové. Jeden velký okruh, různorodý povrch, téměř žádný asfalt a hlavně les. Jdu do toho! Ale novým způsobem.

Bez ambicí! Bez stopek! Bez foot podu, který by mi měřil průměrnou rychlost na kilometru. Bez MP přehrávače-nepoběžím sama, poběžím ve skupině  a budu si u toho povídat, nebudu nic řešit. Nezávodím, chci znovu nalézt ve svém sportovním snažení radost, chci běhat pro dobrý pocit. Mé totální znechucení z Hrabovského půlmaratonu se už nesmí nikdy opakovat.

Poprvé jsem si namíchala k pití 11/2 litru ionťáku. Půl lahve jsem vyzunkla před startem, půlku jsem si nechala po doběhnutí. Budu mít sílu! Nebudu mít hlad!  Nikdy jsem podobné prostředky nepoužívala, ale můj běžecký vzor Lída Šokalová mi vysvětlila, že nějak do těla ty minerály a vitamíny vypocené na trati do těla zpátky dostat musím. „Co tělu vezmeš, musíš mu vrátit“prohlásila rezolutně a předala mi k tomu plnou tašku ionťákových koncentrátů.

Nekonala se žádná předstartovní nervozita. Jen jsem se trošku protáhla a v 10:00 hodin jsem vyrazila. Už po 200 metrech jsem věděla, že mi závod bude líbit. Zapovídala jsem se totiž. Nejprve jsem s Andym rozebírala ostravský maratón, různé ultraběhy, osobní rekorda podobně. Na prvním kopci jsem však jeho tempu přestala stačit a tak jsem se porozhlédla po nějaké jiné oběti. Našla jsem ji v podobě Pavla a Jardy z konkurenčních klubů.  A s nimi jsem to táhla vlastně až do cíle. Ježiš, to byla pohoda. Sotva jsme doběhli do lesa, začali jsme probírat, zda náhodou nerostou hřiby a jestli bychom se po nějakých neměli porozhlédnout. Plynule jsem navázali tématem dovolená, pozitivní vliv mořského vzduchu na léčbu astmatu, naťukli jsme problematiku příznivých účinků maďarských termálních pramenů na  běžcovy klouby. Nevyhnuli jsme se samozřejmě ani kulinářským tématům, já jsem hodně propagovala maďarskou národní kuchyni.

Chuchelnou jsem běžela poprvé a tak jsem byla překvapené, jak je celá trasa závodu nádherná. Vede lesem. Dýcháte svěží vzduch. Občas minete nějaký ten rybníček. Nohy klušou po šotolině, blátu a zpevněných lesních stezkách. Až poslední dva kilometry běžíte po asfaltu, ale to už jste  v Chuchelné, je to z kopce a máte to za pár. Měla jsem naprosto čistou hlavu.

 Nesledovala jsme čas  ani kilometry. Bylo mi báječně neboli BEZVA.Až na zmiňovaném asfaltu jsem natáhla krok a přidala do tempa. Zbývaly mi síly. Přesto jsem až do dnešního večera netušila, za kolik jsem v tom cíli byla.  Je mi to fuk. Když jsem ale před chvílí na stránkách závodu prohlížela fotky, narazila jsem i na výsledky. Zjistila jsem, že jsem na těch 15 km potřebovala 1:20:12.

Byl to moc hezký běh!!! Za startovné 50 korun jsme měli k dispozici šatny s teplou sprchou, vodu, oplatek, párek. Shodou okolností a šťastným zásahem  osudu jsem ve své kategorii skončila třetí a tak jsem si domů vezla i odměnu věcnou a finanční. Finanční jsem následně projedla s kolegy z MK Seitl v cukrárně Jařabová v Kravařích. Konaly se zákuskové orgie.  Nejsem s touto firmou nikterak spřízněná. Přesto ji všem vřele doporučuji. Zákusky jsou zkrátka famózní. Je zbytečné kupovat je domů. Domů je totiž nemáte šanci dovézt. „Sežerete“ je přímo na místě.

Naše zmiňovaná konverzační skupinka

A tak jsem celou sobotu, vlastně celý víkend i díky Chuchelné měla dobrou náladu. Je to závod s příjemnou atmosférou a kvalitním zázemím, který si na nic nehraje.  Přijďte za rok také, dáte mi za pravdu.

No a vlastně se už pomalu chýlí ke konci můj tréninkový zápřah. Sobotu 17.9. si dám pooomalu a na pohodu Běh rodným krajem Emila Zátopka – zase bude les a kopečky. No a 24. září (budu-li zdráva) spočinu na startu Ostravského maratonu. Bude to můj čtvrtý start na tomto závodu a celkově 7. maratón. Uvidíme…