No vůbec se mi nepovedl...Hervis 1/2 maraton

Hervis ½ maraton v Praze. Závod, na který jsem se opravu moc těšila. Vyrazila jsem z Ostravy prvním ranním Pendolinem a kolem deváté hodiny jsem už byla v Praze, kde mě už čekali oddíloví kolegové. Mé prvotní nadšení se shledání s nimi však téměř obratem vystřídalo zděšení. Tak např. věčná puboška Danuš mé dosud 100% pozitivní ladění přeměnila na pesimismus. Povykládala mi totiž o všech svých zraněních, o tom, jak to poběží jen na účast a jak je vlastně všechno špatně. Úplně jsem cítila, jak na mě přenesla všechnu svou nervozitu.  Laďa po lehkém zápalu plic také nebyl v ideální formě a tak situaci zachraňoval Rejža v doprovodu Ivy Canon. Je neuvěřitelné, že 3 hodiny před startem závodu nepopisoval žádnou svou aktuální nemoc nebo zranění. Moribundus se mu pro tentokrát vyhnul, pominu-li skutečnost, že asi tak 30 minut před startem si stěžoval na bolavý kotník a ztuhlou krční páteř.

Já jsem se cítila po sportovní stránce skvěle. Věděla jsem, že mám naběháno, že jsem nějaký ten čas věnovala i silovému tréninku, byla jsem vyspaná a zdravá. Dokonce jsem 3 dny před závodem dodržovala životosprávu – žádný alkohol, jen spousta vody, samé těstoviny a jiné pomalé sacharidy. Cítila jsem se výborně. Navíc jsem si v pátek řekla, že když Kometa porazí Plzeň, je to znamení shůry, že já ten půlmaratón zaběhnu pod 1:50. Další znamení představovala jízda Michala Březiny na MS v krasobruslení – vydedukovala jsem si, že pokud zajede dobře, je to znamení , že i já budu spokojená s výsledným časem v cíli. A jak všichni víme, po povinných jízdách v pátek byl Březina druhý. To jsou takové moje myšlenkové pochody před každým důležitějším během, takové moje psychické berličky dodávající mi sebevědomí.

Vzhledem k tomu, že start závodu byl až ve 12 hodin, měli jsem dost času na přípravy. V klidu jsem se převlékli, schovali batohy, v klidu jsme našli svůj startovní sektor. Po startovním výstřelu trvalo 2 minuty a pár sekund, než jsem se s Rejžou pomalu chůzí dostala na startovní čáru. Zmáčkla jsem stopky a běželi jsme. Bohužel prvních 5 kilometrů jsem měla hodně pomalé, běžela jsem je něco přes 28 minut. Dav závodníků nás prostě s Rejžou moc rychleji nepustil. Alespoň jsem nepřepálili začátek. Od 5-tého km jsem měla v úmyslu začít zrychlovat, cítila jsem plno energie. Jenomže – sotva jsem se rozběhla, buch, vrazila jsem do běžce přede mnou, případně jsem někomu šlápla na paty. Když jsem chtěla někoho předběhnout, musela jsem mít hodně ostré lokty, občas si pomoci lehkým žduchnutím, případně kličkovat mezi tím obrovským množstvím závodníků jako nějaký zajíc. No to pro mě není.

Podle mých plánů a taktiky se mi nedařilo vůbec nic. Nedodržovala jsem pořádně  chodecké pauzy podle Gallowaye, nedařilo se mi zrychlovat plynule- pouze chaoticky, jen když jsem našla místečko a hlavně jsem si ten závod vůbec nedokázala užívat. Byla jsem naštvaná, zklamaná, otrávená. Ani mi moc nepomáhalo Rejžovo utěšování, že to neva, že nebudeme závodit, že pojmeme Hervis ½ maraton jako kvalitní trénink. Na 8-mém kilometru jsem zkrátka závodění vzdala a už jen tak běžela do cíle. Nakonec to bylo za 1:53:24. Nic moc. Ani zadýchaná jsem nebyla. Byla jsem naprosto bez nálady…celý zbytek dne a také kousek neděle. Pak jsem to hodila za hlavu. No a co, vždyť to byl jen závod! A i přes tu bídu z mezičasů vyplynulo, že jsem zrychlovala.

No a v pondělí už jsem měla zpět svůj pozitivní náhled na věc. Na internetových stránkách půlmaratonu jsem totiž zjistila, že v kategorii KZBS jsem skončila mezi ženami pátá. BEZVA!!!

Nejsem škarohlíd. Všechno, co jsem shora napsala, je má zkušenost. Vím, že pro jiné účastníky to byl vydařený závod a že jim právě také masové běhy vyhovují. Musím totiž vyzdvihnout bezvadnou atmosféru, kterou nám připravili diváci – podél tratě jich bylo opravdu hodně a povzbuzovali, co to jen šlo. Povzbuzovali i dobrovolníci. A ten báječný hudební doprovod v průběhu celého závodu, ta spousta skupin, co hrála a zpívala jako o život!!! Co se také hodně povedlo, jsou medaile, které obdržel každý závodník. Jsou jedním slovem nádherné…

P.S. Jo a jen tak mimochodem – Kometa v sobotu s Plzeň prohrála a Březina nakonec taky medaili nezískal….