Nastartovala jsem v Dolní Lhotě, osobák se málem konal v Hrabyni a Haba Haba zůstal v Hooblandu

             Tak se mi poslední dobou hezky běhá...No běhá – paradoxně toho za duben a květen moc natrénováno nemám. Pondělní běhání jsem vyměnila za posilovnu (Ocelák se blíží!!!) a víkendové dlouhé běhy v případě pěkného počasí nahradily celodenní cyklistické výlety s rodinkou (a to v rámci oceláckého tréninku jezdím se „zátěží“ v podobě Markétky v cyklosedačce). Jenomže  se učím odpočívat. Dva dny v týdnu prostě nedělám nic...

            A ještě jedno předsevzetí dodržuji. V roce 2012 se účastním jen závodů, které se mi hodně líbí a snažím se zkrátka v té bohaté termínovce vybírat. Přesto anebo spíše právě proto mě letos závodění ve většině případě baví.

            Dolnolhotskou desítku jsem 28. dubna běžela jenom úplnou náhodou. Tento závod totiž každoročně koliduje s Brněnským půlmaratonem. Jenomže letos jihomoravský kraj neposkytnul na závod dotaci a tak se nekonal. Bylo mi to líto, ale ne zas tak moc, protože Dolní Lhota se ukázala být kvalitní náhradou!!! Ve 30-ti stupňovém vedru za slunečného počasí se mi podařilo po celý závod udržet tempo i kopcích a druhou polovinu jsem dokonce zaběhla rychleji o minutu a něco. V cíli jsem se radovala z času 51:00. Pod 50 minut jsem se sice nedostala, ale s ohledem na počasí bych stejně rychleji běžet nedokázala. Vždyť na trati zkolabovali 2 zkušení a rychlí borci. Na 3. a  6. kilometru jsem podle návodu J. Gallowaye přešla na chvíli do chůze a tak jsem během celého 10-ti kilometrového závodu nepocítila žádnou krizi, žádnou křeč a byla plna energie a síly. Mírně kopcovitá trať mi vyhovovala na 120%. Závod se mi moc líbil a mou radost nezkazila ani skutečnost, že 1) už na mě v cíli nezbyl ani řízek, ani párky a 2) skútr jsem v tombole nevyhrála.

            Dny se překulily a je tady 8. květen a s ním tradiční Běh osvobození Ostravy. Startuje se u památníku 2. světové války v Hrabyni a po 15- ti kilometrech se dobíhá na stadion Arrows v Ostravě – Porubě. Letos pořadatelé vymysleli novu trať – odklonili se od hlavního tahu mezi Hrabyní a Ostravou a závodní trasu vedli po vedlejších cestách a cyklostezkách. Určitě to bylo ku prospěchu a bezpečnosti závodu.

            Teď mírně odbočím. Do závodu jsem šla bez ambicí. Šla jsem se jen proběhnout. V sobotu jsem totiž na kole ujela 60 kilometrů a včera si dala do těla v posilovně. V nohách jsem ještě našlapané kilometry cítila, ale do Hrabyně jsem se moc těšila. Byla jsem na novou trasu skutečně moc zvědavá zvlášť poté, když jsem se dozvěděla, že...“v ní má být více kopců...“. Můj „nestresový“ přístup k závodu potvrzuje i skutečnost, že jsem po dlouhé době běžela bez stopek a foot-podu. Zkrátka jen tak.

            No první čtyři kilometry byly spíše o rovině a sebězích. To není moje parketa! Snažila jsem se proto zabavit a živě konverzovala se spoluzávodníky.K tomu se mi v hlavě pořád přehrávala jako kolovrátek jedna a táž písnička: Haba Haba zůstal v Hooblandu....To jsem se nezbláznila. To jsem se jen dnešní brzké ráno dívala s Markétkou na Jim – Jam a její oblíbený seriál Hoobíci. Je to o takových plyšových mimozemšťanech a Markétka tento seriál nejenže miluje, ale ona pokaždé vyžaduje, abych si přisedla do křesla a sledovala ho s ní. A ta melodie je vážně chytlavá...

            Hurá – na pátém kilometru se rovinka změnila v táhlé stoupání a to se mi líbilo. Stoupání zabralo cca 3 kilometry, po nich následoval seběh a opět mírný kopeček a najednou tu byla občerstvovací stanice s vodou a ionťákem. To už jsem věděla, že mám za sebou 10 kilometrů a osvěžená nejen tímto zjištěním, ale i vodou, jsem pokračovala směr Ostrava. Kopec dolů, krátký kopec nahoru, seběh (...“Haba Haba zůstal v Hooblandu...“) rovinka, kopeček, rovinka a byla jsem na stadioně. Nohy jsem měla nějaké lehké, dech se mi zklidnil a já jsem s překvapením zjistila, že jsem na tu štreku potřebovala 1 hodinu 18 minut a 56 vteřin.

            BEZVA dopoledne. Korunované výhrou v tombole. No ten skútr to sice nebyl,ale odnesla jsem si kartónek Radegastů. Plna dojmů jsem telefonovala manželovi a ani ne tak za čas, ale spíše za to pivo jsem byla pochválena.

            Informativní sms s časem jsem tradičně poslala i Ultraliborovi. Téměř okamžitě mi zavolal zpět, aby mi sdělil, že jsem zaběhla osobák. Důvod k ještě větší radosti...Ale jak tak píšu tenhle příspěvek, mrkla jsem se do diáře a zjistila jsem, že se osobák dnes nekonal. Ten mám z loňské Ludgeřovické 15 (1:18:11). Dnes jsem tedy zaběhla svůj druhý nejlepší čas a i to je fajn...