Letos zažívám tak pohodovou
předvánoční atmosféru, jako už dlouho ne.Všechno tak krásně plyne...cukroví
napečeno, dárky zabalené, kapr naporcován, dokonce i adventní věnce a svícny
jsem vyrobila. No okna teda umytá nemám, ale to je mi vážně šumafuk...
Existuje ještě něco, čím vánoční
atmosféru ještě umocnit? Nějaký prožiteček v podobě endorfinů? Po dnešku
vím, že existuje. Říká se tomu Lysacup a
jeho noční etapa z Ostravice v délce 6,8 km s převýšením 879 metrů.
Dlouho vypadalo, že se na start
postavím sama, jen s kolegou z práce, kterého přezdívám Rychlonožka. Pak
mi asi hodinu před odjezdem zavolala věčná puboška Danuš, že by teda jela a s ní
i náš aktuálně hladce oholený LD. Páni, jakou já měla obrovskou radost a tak
když mě Danuš po 15-té hodině nabírala svým „tankem“, vesele jsem hlaholila.
Ve Frýdku jsme naložili
Rychlonožku a byli jsme komplet. Start této etapy byl v 16.30 od
železničního přejezdu v Ostravici, což nám poskytlo příjemný komfort v podobě
zázemí v hotelu Freud-mohli jsme vyčkávat v teple.
Trochu odbočím. Ukecala jsem letos Ježíška, aby mi na dnešní etapu
zapůjčil čelovku Mammut, kterou mi oficiálně nadělí až v pondělí. A jak
byl tak v dobrém rozmaru, zapůjčil mi i své trekové hole. To abych mu v pořádku
doťapkala domů.
Start se opozdil jen o pár
minut.To bylo něco – cca 300 lidí a spoustu světýlek z čelovek a odlesků z reflexních
prvků na oblečení. Zamávala jsem Pubošce, která zvolila tradiční metodu start –
cíl, LD jsem v jeho rychlosti ani nepostřehla a cca počáteční
jedenapůlkilometr jsem běžela s Rychlonožkou. Někde za transformátorem mi
utekl, ale dá se říci, že asi tak do 3-kilometru jsem lehce klusala. Poté, co
mě právě na onom 3-tím kilometru předběhl Dědek Beskydský (kterému už údajně
srostla žebra), přešla jsem do rychlé chůze. Musím přiznat, že s hůlkami se
šlape lépe.
Byla to nádhera,kousek pod Lukšincem se šlo takovou zasněženou plání.
Čelovky osvětlovaly sníh, který se třpytil jako tisíce malých drahokamů. Poprvé
jsem zahlédla vysílač na Lysé Hoře. Vzduch tak nádherně voněl, po ostravské
inverzi ani stopa. Záměrně jsem si nebrala MP3 přehrávač, takže jsem vnímala i
všechny zvuky. Chvílemi padaly drobné sněhové vločky. Ježíš na tom světě je tak
krásně...
Rychlá chůze mi sedla. Zdálo se
mi, že mi Garminy pípají jeden kilometr za druhým. Za tmy cesta skutečně utíká
daleko rychleji. Vůbec jsem nepociťovala únavu. Přede mnou jsem viděla
světýlka, za mnou světýlka. Chvilkami jsem se zastavila, abych se pokochala tou
krásnou kolem mě. Inverzní počasí způsobilo,že vrcholky okolních kopců
vystupovaly z mlhy.A jak krásně se mi dýchalo...
Cca 2 kilometry pod vrcholkem se
začaly objevovat úseky, které značně podkluzovaly. Cestou nahoru jsem ale
dokázala případným pádům zabránit. A pak
jsem najednou byla nahoře.Minula jsem dvojici namakaných kluků, kteří poté, co
mě minuli, pronesli „Ty jo, voni ještě někteří běží?“Odpověď druhého „Nee, to
jsou už jen túúúúristi“ J
To mě pobavilo. Asi jsem vypadala velmi pohodová. Tak jsem poslední desítku
metrů doběhla, abych se vzápětí při odevzdání čipu dozvěděla, že se nemusím
bát, že určitě nejsem poslední.
No tak jo,ten mobil zas tak bohovsky dobře nefotí. Ale fakt jsem to já....
Na vrcholu Lysé Hory panovala
téměř bezvětří. Okolojdoucí turista mi na mou prosbu udělat foto alespoň
mobilem, zahlásila jsem se textovkou manželovi, že jsem to za 1.20 hod. dala a rozběhla
se dolů. No cesta dolů mi už dala zabrat. Asi tak pětkrát jsem spadla, z toho
jednou hodně bolestivě a na kamenech si narazila loket, zápěstí, prdelu a
koleno. Chvílemi jsem běžela úplně sama. Musím pochválit Mammuta. Svítil hodně
kvalitně, i na turistickou červenou značku.I tak jsem dvakrát pro jistotu
zastavila a počkala na docházející skupinku Lysacupistů, abych se neztratila.
Po 19-té hodině jsem dorazila do Freuda,
kde už čekali Puboška, LD a vzápětí i
Rychlonožka. Endorfiny námi cloumaly,
mám pocit, že jsem dnes večer prožila pohádku. A pravou adventní atmosféru...i
s neumytými okny. Endorfiny jsme patrně nakazily i paní servírku, která si
se zaujetím vyslechla naši krátkou reklamní vsuvku na téma bezvabeh.cz
Prý jsme si s Danuš podobné...no alespoň prdlé jsme tak nějak stejně
A pak už jen rychlá cesta domů.
Markétce jsem stihla před usnutím odvykládat Červenou karkulku (šla Karkulka
někdy Lysacup?), zazpívat 4 ukolébavky a poté i ona pod návalem mých endorfinů
lehce usnula. A endorfiny patrně zapůsobily i na brambory, které jsem dala
vařit na bramborový salát. Uvařily se nečekaně rychle, dalo by se říci, že v osobáku
J.
Někdy nám ta Ostrava dává
zahulit...zvýšený obsah popílku v ovzduší...kriminalita...nezaměstnanost...Zato
ale máme coby kamenem dohodil Beskydy. A tam Lysou horu...Lysacup...BEZVA BĚH J
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat