Tento víkend byl na běžecké
události opravdu bohatý. V sobotu se běželo na Pustevny a dnes další z etap
Lysacupu. Anebo pohodový běh kolem „rybníku v Rybniku“. Zvolila jsem
pohodu. V Rybniku jsem už totiž neběžela více než rok. A v Polsku závody dělat umí, i dnešní
11,5 km dlouhý „Bieg wokol zalewu“ to potvrdil.
Jen to počasí...Příroda nám nadělila mrazivo a Mittal Steel společně s lokálními
znečišťovateli vzduchu – alias domkaři topícími si snad starými pneumatikami –
smogovou situaci. Naštěstí téměř celých
11,5 km v Rybniku vede lesem, kde
už bylo „dýchatelno“. Vlastně jen první
kilometr nebyl schovaný pod stromy. O to více byl zajímavý pro fanoušky techniky,
neboť běžcům bylo umožněno běžet skrz areál rybnické elektrárny...
Taktika pro dnešní den byla
jednoduchá. Běžet tempem mého manžela. Chtěli jsme si totiž před koncem roku ještě
jednou zazávodit. S obdobnou myšlenkou nastoupili na start “Černí jezdci“, tedy Viktor s manželkou Kamilou z konkurenčního
PK SAK Karviná. Viktor vracel Kamile její podporu během etap Lysacupu. Naše
skupina si báječně sedla nejen tempem,ale i poctivým dodržováním Gallowayeových
chodeckých přestávek a vhodně zvolenými konverzačními tématy J.
Veliký kus cesty s námi běžel Dědek Beskydský. Dědek je drak. Už asi měsíc
má zlomená žebra,ale závislost na běhu u něj vítězí nad bolestí . A tak své
polámané tělo nastartoval k pohybu i dnes. Běžíte-li s Dědkem, máte o
zábavu VŽDY vystaráno. Zásoboval nás veselými historkami ze života a prokládal
to vtipy. Asi tak na desátém kilometru jsme Dědkovi trošku odběhli, což se možná mohlo jevit poněkud nekolegiální,
nicméně už nám začínaly zimou poněkud tuhnout nohy a bylo třeba je rozbíhat.
Do cíle naše čtyřčlenná skupinka doběhla s úsměvem
na rtech a ruku v ruce. Myslím, že jsem se ani nezadýchali, což koneckonců
v tom nepříznivém počasí bylo jedině dobře.
Co se mi na Rybniku
moooooooooooooooooooooc líbí, je
občerstvení v cíli. Čajíček, káva, voda, sušenky...ale hlavně BIGOS. Je to
mé nejoblíbenější polské jídlo. Mám ho tak ráda, že se mi i zdálo, že jsem ho
dostala málo...klidně bych snědla i pět regulérních porcí...taková je to
dobrota.
Nedílnou součástí vyhlášení
závodu je pokaždé i tombola. Dnes se obzvláště vydařila. Vyhrála jsem karton
plnotučných mlík. Tím jsem se předzásobila asi tak na 5 dní dopředu, moje mladší
dcera Markétka je mlékosajka obecná.
Robert vyhrál menší termotašku. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že se do
ní vleze přesně 6 vychlazených piv. Čili ideální na letní turistiku J. Kamila vyhrála
plyšovou hračku. Co s ní potomka
zatím nemajíce? Darovala ho mé Markétce (Ó to bylo posléze doma radosti...tedy
až do doby, než se o hračku porvala se starší Anetkou).
Nicméně vrcholem tomboly byl malý vánoční
stromeček, který jsem vyhrála na závěr. Báječně se bude hodit holkám a křečkovi
do pokojíčku.
Ráda si v Rybniku zase něco
zaběhnu. Protože mě dnešní den naladil správnou předvánoční pohodou. A protože
(jak už jsem psala na začátku) v Polsku zkrátka závody umí J
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat