Do roka ha do dne I´ll be back :-)

Půlmaraton Rohov – Kietrz. Loni jsem ho běžela poprvé. Totálně se mi nepovedl. Pršelo a bylo celkem chladno, běžela jsem to opravdu už jen na „morálku“, v cíli jsem byla po dvouhodinovém několik minut trvajícím trápení. Samotná trasa se mi ale líbila – jeden velký okruh, kopečky. A tak jsem loni prohlásila známé Terminátorovo : „I´ll be back J “ nebo též Kozinovo  „Do roka ha do dne J“

Domluvila jsem se tedy s klubovým kolegou Zdeňkem, že letos jim v Polsku a „prajzkém“  příhraničí ukážeme. Zdeněk nabíral dva kolegy. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v jednom z nich poznala Dalibora, mého „metodického vedoucího“ z Porubského sprinttriatlonu. Cesta do Kietrze tak proběhla za všeobecného veselí.

Prezence probíhal v budovách Gymnázia, vše probíhalo rychle, lehce a hravě, byli jsme totiž přihlášení předem a předem jsem i zaplatili startovné. Za zjednodušení platby pro české běžce patří dík starostovi Rohova, který zapracoval na tom, že čeští běžce mohli platil v tuzemské bance.

Už před samotným závodem se nadělovalo: tričko, batůžek, kobereček do koupelny, čokoláda, koláčky, kávička, pivíčko polské provenience. Trochu jsem se zakecala, ale myslela jsem si, že vzhledem k tomu, že se v Polsku nikdy nestartuje na čas, stihneme do 10:00 hodin v pohodě dojít do cíle. No nestihli jsme to, letos byli pořadatelé přesní. Když jsme v družném rozhovoru ploužící se na start zaslechli výstřel z děla, byli jsme nějakých 400 metrů od startu.

Ale nijak jsem se netrápila. Měla jsem vnitřní „tušení“, že mě čeká krásný závod. Počasí pro mě bylo ideální – slunečno, téměř horko. Na uších jsem měla sluchátka s povzbudivou hudbou a před sebou vidinu cíle. Běželo se mi hodně dobře. Dodržovala jsem chodecké pauzy podle Gallowaye a na každé občerstvovačce pila. To bylo v tom vedru nezbytné. A zase jsem měla hlad. I když jsem vydatně posnídala, od 5-tého kilometru mi silně kručelo v břiše. Zapoměla jsem si koupit hroznový cukr a ani karbošneka jsem neměla. Hlava děravá!!! Před očima mi vyvstávaly živé obrazy: bůček, ovar, řízek s bramborovým salátem, větrník, indiánek, grilované klobásky, stejčíček ….trápení obrovské, hlad a mlsnost je sviňa .

Posledních kilometrů jsem neustále někoho předbíhala, kopečků jako by přibylo. Když jsem předbíhala asi třetí ženskou asi v mém věku, říkám si“ Třebas je to moje soupeřka z kategorie, třeba mi právě ona stojí v cestě na bednu v kategorii“. Ale tyto myšlenky neměly reálné opodstatnění, podle startovní listiny startovalo cca 500 běžců a v mé věkové kategorii Ž 40-50 bylo přihlášeno 17 „juniorek“.

Předbíhačka v kopci

Přes veškerou euforii ze závěrečného předbíhání jsem v cíli cítila únavu. Na ex jsem slupla banán, hodně se napila a vyrazila směr šatna. Před budovou gymplu byl prostor, kde byla spoustu masérských stolů a maséři s masérkami masírovali jako o život. Jednalo se studenty nějaké zdravotnické školy. Postavila jsem se do fronty a ejhle, ani jsem nečekala, když ke mně přistoupili dva kluci a šup se mnou na lehátko. No to bylo žůžo. Jeden masíroval levou nohu, druhý souběžně pravou nohu. Takový luxus – stereo masáž. Blahem jsem téměř usnula. Fakt špica relax J a nohy mi hodně poděkovaly.

Po sprše jsem se se zbytkem naší běžecké výpravy vydala na náměstí, kde probíhalo vyhlášení a podávalo se jídlo – hrachová polívka, grilovaná klobása a pečivo. A  jak si tak nacpávám žaludek, klobásu v puse, najednou zaslechnu „Lenka Wágnerová“. Ty brďo, já vážně šla na bednu – 3. Místo v kategorii. Měla jsem obrovskou radost  a nevadilo mi, že jsem byla vyrušena uprostřed debužírování J

Po dlouhém vyhlašování nastala tombola. Já tradičně nevyhrála nic, ale kolega z naší výpravy vyhrál týdenní pobyt pro dvě osoby v penzionu u Baltského moře. Paráda!!!

Půlmaratonský distanc mi vyhovuje asi nejvíce. A Rohov –Kietrz se letos vytáhl. Takže páni pořadatelé “ DO ROKA HA DO DNE I´LL BE BACK“