Zima je tady! Po slunečných
etapách s takřka jarním počasím nastává ten „pravý“ Lysacup. Tuto sobotu
se běžel z Malenovic od Rajské boudy kolem Korýtka, Veličky a přes
Lukšinec.
Ještě před startem jsem si
zakoupla nové běžecké boty Inov 8 Oroc 280. Jsou s hřeby, na led a
pořídila jsem si je hlavně na LH 24. Chvíli jsem zvažovala, zda si je hned
nazout a vyzkoušet, zda na ledě skutečně drží.
No jsem hloupá, boty zůstaly v krabici, doufala jsem totiž, že po
cestě bude spoustu měkkého sněhu a
na to mi budou stačit boty do terénu. Jak jsem se mýlila!!!
Už první metry od startu se
objevil led a sněhový poprašek. Stoupání začína hned na asfaltce za hotelem. A
tentokrát mi odhodlání k běhu moc dlouho nevydrželo. Už cca po 500 metrech
jsem přešla do svižné chůze. Cesta kolem Korýtka a Veličky je sice náročná, ale
šla jsem ji letos mnohokrát a myslela jsem si, že mě nic nepřekvapí.
Tak překvapilo. Především mě
překvapilo množství sněhu. A pak hlavně led. Sníh bylo totiž másty hodně ušlapaný
a uhlazený a zledovadělý. Klouzalo to i cestou vzhůru. Byla jsem ráda, že mám
hole, o které se můžu zapřít a držet jakous takous stabilitu. V hlavě se
mi usídlila obavy, jak asi bude vypadat
cesta dolů...při mé neobratnosti....
Od Lukšince začalo jemně sněžit
a objevila se mírná mlha. Přesto zůstávala celkem dobrá viditelnost. Stále jsem
udržovala svoje tempo a pokud to bylo alespoň trošku možné, přecházela jsem z chůze
do poklusu. Bolelo mě úplně celé tělo, i břišní svaly bolely J. Kvůli mlhy nebyl vidět
vrchol s vysílačem, ale tak nějak jsem se orientovala, kde se nacházím a s příbývající
únavou se hecovala tím, že už budu brzy nahoře. Podařilo se mi předběhmout
ještě pár závodníků a už jsem „pípala čip“.
Vzhledem k tomu, že
jsem byla lehce nervozná z cesty dolů, ani jsem se nezdržovala návštěvou
Kameňáku nebo Šantánu. Jenom jsem si tradičně vyfotila rozcestník (bohužel se mi nepovedlu tu krásně
zasněženou fotku stáhnout a přiložit k článku.
Mám nový telefon a zatím s ním ještě bojuji J ) a fičela dolů. Dokud jsem běžela-šla po červené
značce, šlo to. Led byl sem tam a dalo se přejít do hlubšího sněhu. Za
Lukšincem cessta vede po žluté a zelené. To taky ještě šlo, to jsem běžela.
Jenomže pak žlutá značka
prudce zahnula do prava a nastal problém. Prudký sešup dolů byl už celý
zledovatělý.Udělala jsem pár krůčků a zůstala v křeči stát. No nešlo to.
Nešlo se ani vrátit nahoru, abych zkusila jinou cestu. A tak jsem tam tak stála
a začala lehce hysterčit. Už to vypadalo, že budu čekat do jarního tání. Pak se
kolem mě přehnala skupinka běžců a mezi nimi byl i můj zachránce. Chytl mě a
seběhl ten úsek se mnou. Z jedné strany jsem se opírala o něj, druhou
rukou jsem se jistila hůlkou. Ještě jednou mu moc děkuji JJJ.
Pak už to šlo. Sice
jsempárkrát spadla, ale náledí už byl snesitelné a hlavně bylo možné vybrat
alternativní cestu ve sněhu. S ubývajícími výškovými metry led začínal
povolovat, objevovalo se blátíčko a to už bylo prima.
Pivo jsem si vychutnala až v Rajské
boudě,kde na mě čekal zbytek osazenstva našeho auta. Kluci mi říkali, že s ledem
měli také problémy. Jenom Pepa ne. Pepa si totiž obyl ty hřebíkové boty, které
ho podržely.
Mám ponaučení pro příště. Další
zkušenost. Ale s tím svým strachem musím začít nějak bojovat, je to blok v hlavě,
já vím.Já vylezu jakýkoliv kopec nahoru, ale dolů to někdy bývá komedie J Fakt nejsem hysterka, jen
to tak občas vypadá.
Ale stejně se mi tahle etapa
zase moc líbila. Byla pro mě první zimní. Potkala sjem zase plno známých. Loni
jsem stejnou trasu šla za 1:21:54. Letos za 1:13:53. Loni i letos byly
přibližně stejné podmínky. Páni, já se zlepšila JJJ
P.S. A fotka bude dodatečně...až se to naučím...
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat