Partyjo a kde je vlastně ten...SRCH :-)

Běžecká termínovka funguje tak trochu jako katalog cestovní kanceláře. Kdyby nebylo běhu, nikdy bych netušila, že existuje obec s názvem Srch, určitě bych  tápala i  nad tím, kde leží.  Po sobotním půlmaratonu už jsem geograficky zdatná.

Koncem října mě na netu vyhecoval jeden kolega. Prý ať přijedeme do Srchu na maraton nebo na půlku (rozuměj půlmaraton, neééé  štamprdli J ) . Nejprve jsem musela pohlédnout do mapy, pak vyhledat vlakové spojení. A pak šlo všechno jako po másle.

23.11. totiž v termínovce žádný jiný zajímavý závod nebyl (no vlastně až na Lysacup) a tak jsem  vyhecovala uřvanou Danuš,  Andyho a Ultralibora. Ultralibor běžel maraton, my tři zbývající jsme zvolili rozumnější  a pohodlnější variantu. Půlmaraton je asi moje nejoblíbenější  vzdálenost.

Nejela jsem závodit. Jela jsem na výlet. O tom mimo jiné svědčilo i to, že jsme jeli vlakem. Zatímco v Ostravě poprchávalo a bylo pošmourno, v Pardubickém kraji svítilo sluníčko.

Start se trochu opozdil. Pro velký nápor zájemců o závod se totiž poněkud natáhla prezence a tak jsme startovali asi s 15-ti minutovým zpožděním. Půlmaratonce čekaly 4 okruhy po aslfaltové cestě. Začínalo se rovinkou, pak přišlo krátké stoupání na most, seběh, rovinka, otočka, rovinka, stoupání na most, klesání, rovinka, odbočka do vesnice, táhlejší stoupání a pak rovinka, těsně před cílem dokonce mírné klesání. To bylo z taktického hlediska skvělé, z kopečka se vždycky lépe sprintuje.

I když jsem měla na zápěstí sportester, moc jsem průměrný čas nesledovala. Koukala jsem se po okolní krajině, po všech domech, poslouchala jsem MP3 a krok sun krok se sunula se dopředu. Srchem jsem totiž zahájila objemovou přípravu na Maratona di Roma. Mým sršským cílem bylo zaběhnout pod dvě hodiny a nebýt poslední. Část trasy jsem si povídala se závodníkem se startovním číslem 242. Běžel čtvrtmaraton, na pohodu, trošku jsem mu záviděla, když byl po druhém okruhu v cíli a já měla ještě dvě kola před sebou.

Ale od 18-tého kilometru jsem začala zrychlovat. Měla jsem ještě dostatek energie a nakoplo mě i to, že jsem ve stoupání předběhla pár běžců. Nakonec jsem do cíle doběhla za 1:55:57. O 5 minut lepší čas než v Drážďanech. Mohlo by to zlepšování pokračovat, ráda bych si zase někdy půlmaraton zaběhl pod 1:50…Bude-li zdraví a čas k trénování, snad se dočkám……..

V cíli mě čekala naše puboška. Luply jsem asi tři čaje a pak banány, koláčky, zákusek. Do šaten jsem musely ještě kousek popoběhnout, ale pak nás čekala sprcha, bašta a pivo.

Fakt čaj

 

Pořadatelé se snažili. Za 300Kč startovného nám pořadatel poskytl slunečné počasí a téměř bezvětří, zázemí v podobě šaten se sprchami, ze kterých tekla TEPLÁ voda, pitný režim + drobné mňamky na občerstvovačce, tričko, v cíli koláčky, zákusky a perníčky, co napekly místní hospodyňky, dva řízky, pivo. A ještě nás odvezli ze Srchu na nádraží do Stéblové. 10 cuketek z deseti J

 

A co mě čeká příště? Blíží sobota a sním další etapy Lysacupu. Jsem lapena.  Kdo neví, proč, ať mrkne na http://www.bezvabeh.cz/clanek/2139-21-duvodu-proc-behat-lysacup#comments