Lysacup - Mazák, kamarádka ortéza a stovkař Stoša

Týden uběhl jako voda a překulil se k další etapě Lysacupu. Dnes z Mazáku. Trasa celkem běhavá, když můžete běhat. Když ne – 3 kilometry asfaltu (šeď, šeď) a teprve až od Butořanky akce J.

Podařilo se nám udat dítka (díky mami a tati J ). A tak jsme na Mazák jeli tři. Já, Robert a náš kamarád Richard, který je rovněž zarputilý Lysohorec. Kluci se ale vydali po vlastní ose, asi tak půlhodinku před startem.Co jiného jim, také zbývá, když nemají čipy, že jo...

Já se vydala hledat mezi všemi parkujícími auty někoho našeho. Dlouho nic, až jsem zaslechla jakési chichotání. To Deni, Ivon, Jarek a Berďa popisovali tričko pro Stošu. Běžel totiž dnes svůj STÝ Lysacup. To mi hlava nebere, kde to synek nasbíral??? Takový mladý a už takové jubileum J. Všici jsme se mu na tričko podepsali a Berďa ho pak utajeně vynesl na vrchol (tričko, ne Stošu), aby mu bylo po dobytí mety slavnostně předáno. Ale to vím jenom z doslechu, jsem to nestihla J Co jsem ale stihla byl start, na kterém jsme s dvojčaty Stošovo běžecké oblečení oblepily nálepkami se značkou 100.

A pak už přišel start. Spořádaně jsem se zařadila na svou pozici na chvostu. Na koleně moje aktuálně nejlepší kamarádka ortéza. Držela pěkně a tak jsem si zkusmo první kilometr zaběhla. Po asfaltu to šlo a koleno neprotestovalo. Kilometr a dost! Přešla jsem do svižného turistického tempa, na uších opět ejsýdýsý ( já teda nechápu, proč jsem to dříve neposlouchala, funguje jako doping ) A už tu byla Butořanka, bláta hafo, ale svítilo slunko, furt mi to dobře šlapalo. Z Butořanky na Lukšinec lidí jak na Václaváku, už mě to někdy štve, ale zase to chápu, vysvitne slunko a všeci Ostraváci šup na Lysou.

 

Od Lukšince sem tam led a asi tak poslední kilometr regulérní náledí. Ortéza – neortéza, bojím se pádu a tak jsem přezula do botek s hřeby. V tom okažilku mě předběhla soupeřka Majka z X-Trail Orlová. Zachovala jsem ale chladnou hlavu, protože mi bylo jasné, že s hřebíkatými botami ztratím strach z náledí, získám jistotu a přidám na tempu. Stalo se!

To už jsem začala potkávat běžce, kteří si to valili dolů. No fakt nejsem rychlík, trochu mi to nahlodalo morálku, ale svítilo to slunko a bylo fajně, tak mi bylo shnilo se stresovat J. Předposlední zatáčka pod vrcholem – potávám kolegyni Evu z práce a je mi jasné, že v pondělí nemožu simulovat, když jsem v sobotu zdravá na Lysé. Poslední zatáčka a ... NEVIDÍM DĚDKA Beskydského. To je škoda. On mě vždycky plácne po dupě a já na poslední metry připadám.

Koho ale vidím je Robert a Richard, zrovna došli, tož to nastartuju, chci trochu frajeřit, jak ty Lysacupy běhám. Luďa pípne čip a šup na škopek! R+R do Šantánu, ale já fičím do Kameňáku.

To se mi to fajně píše,

když mám tři zelené v břiše.

Slovo, věta, odstavec,

Kurde – já su umělec J!!!

Ano, 3 zelené jsem vypila. Budiž mi omluvou, že byly malé. Ale Stoša slavil tu stovku, tak jsem nemohla odmítnout, to by mu to potom třeba neběhalo. Já teda zelenou nemusím. Na druhou stranu – zelená je na rozdýchání a člověk si po ní nemusí čistit zuby, bo má tak jako tak svěží dech.

V Kameňáku jsem si odchytla i Luďu a lobovala za vypsání speciální kategorie „Invalidní ženy“. Asi to nevyjde, Luďa cosi říkal o sloučení s kategorií „Těhotné ženy“ a do toho už fakt nejdu J.

A tak jsem se rozloučila se slavícím Kameňákem (fakt se téměř otřásal v základech) a v Šantánu si vyzvedla R+R. Kluci jsou dolů rychlejší a tak jsme se domluvili, že oni pro auto na Mazák a já si trasu o 2km zkrátím a nechám se vyzvednout na Ostravici u transformátoru.

Cestou dolů jsem se kochala. Pořád jsem se otáčela a koukala se, jak je dnes ta Lysá hora zalitá sluncem. No pro samé kochání mi na Butořance v blátě pěkně podjely nohy a už jsem se válela v blátě. Byl to však dopad do měkkého a mazlavého, takže bez následků, nepočítám-li lehce zablácený outfit J.