S kolíkem Kulakem napříč Ostravou. Štafeta 2015, den druhý.

Martinov-poprvé se to "zvrhlo"



Sfárali jsem v Hornickém muzeu



V Michálkovicích jsme projevili slabost pro
uniformy



Vbíháme na Masarykovo náměstí

A štafeta je na náměstí, na pódiu, má za sebou

125 kilometrů. Konec!

Páteční ráno nám nenachystalo optimistický start. V 8:00 hodin v Porubě pršelo a obloha nevypadala, že toho deště nechá. Přesto jsme vyběhly směr Pustkovec. S Libou a Danou jsme tzv. „drbny“ , klábosily jsme a nevnímaly, jak nám 4-kilometrová trasa ubíhá. Ono nám totiž navíc cestou teklo do bot a běžely jsme proto svižně.
Radniční tamtamy patrně fungují rychle a pověst o naší „nenažranosti“ nás předchází, neboť hned na radnici v Pustkovci se podávaly výborné koláče. A mohli jsem se všichni na chvilku schovat před deštěm. A uschnout.
Z Pustkovce vedla cesta do Krásného pole a pak směr Plesná. A v Plesné se počasí umoudřilo, přestalo pršet a tak jsme se mohli kochat nejen pěknými dřevěnými sochami, ale i zpěvem dítek z mateřské školky. Děti se vůbec nestyděly, měly radost, že se můžou předvést a nám všem se to moc líbilo.
Z Plesné se už naprosto pohodově běželo do Martinova. A tady se to poprvé zlomilo...Martinovský starosta dospěl k názoru, že nás cestou může přepadnout ledasjaký bacil a proto jsme poprvé „vypálili červa“. Vážně jsme to dělali pro dobro věci, protože jsme nemohli připustit, aby náš tým oslabila nějaká infekce.
Přes zastávky v Třebovicích, Hošťálkovicích a Lhotce ( všichni starostové nás vřele přivítali a hojně pohostili) vedla naše běžecká pouť do Petřkovic. Tady mě na náměstí čekal fan klub, tedy jeho rodinná část, což bylo milé překvapení. Současně byly Petřkovice i první „exkurzní“ zastávkou. Kromě přivítání na radnici nás totiž čekalo i Hornické muzeum, kterým probíhala i část běžecké trasy. Velmi stylově kousek její části vedl i podzemím, museli jsme tedy nasadit helmy a „sfárat“. V Hornickém muzeu jsem coby správný Ostravák byla už několikrát, ale se štafetovým kolíkem a ve společnosti atletů poprvé. Po vyfárání překvapení nebralo konce. Tak nejprve hornická svačina – chléb se sádlem, škvarkami a cibulí a pak to zapláchnout hornickou vlajkou. Vlajka je barvy černé a zelené. Zelená symbolizuje povrch, trávu a černá je zem a uhlí. Převedeno do tekuté formy rovná se velká „štamprdle“ a v ní dole zelená a na ní fernet. A musíte to vypít, protože je neslušné odmítnout hostitele. A určitě je to po tom sádle a škvarcích zdraví prospěšné.....Navíc - kdo nemaže – nejede.
V Hornickém muzeu jsme nabrali mírné zpoždění a bylo nutné časovou ztrátu dohnat. Proto byli z našich řad vybrání nejrychlejší běžci – Petr, Versace Sokolík a Ultralibor. Běželi jako vítr, takže na náměstí Sv. Čecha v Ostravě - Přívoze jsme byli téměř včas a mohli se k nám přidat děti ze základních škol. Bylo znát, že čekání neholdují, protože jakmile dostali povel ke startu, urvali se a pádili. Na radnici Slezské Ostravy už s námi ale nedoběhli.
Ze Slezské Ostravy jsme se mírným stoupáním dostali až do zoologické zahrady. A tady i zrovna odpočívající členové štafety vystoupily z doprovodných vozidel a oproti původnímu rozpisu jsme přes ZOO běželi všichni. Prohlídka zahrady připomínala tak trochu nájezd japonských turistů. Byla to svižné a přesto báječné.
Služebním východem jsme se dostali rovnou do Michálkovic a naše další zastávka byla u dolu Michal. Opět jsem proběhli jeho areálem a pak nás čekalo přivítání paní starostkou, zpívaní dětí a hornická svačina s vlajkou. Už jsme byli profíci, takže jsme všichni věděli, jak ke konzumaci přistoupit. Nenabrali jsme žádné zpoždění, naopak jsem nabrali mladé hasiče, děti ze škol a běželi směr Radvanice.
Hahá, z Radvanic jsme vyběhli, aniž bychom se ubezpečili, zda jsme všichni. Nebyli, to jsme zjistili ale až na naší další pauze, tentokrát v areálu Ostravského hradu. Přiběhl Ultralibor a zašeptal mi do ouška, že jsho ho pro samé focení a „čurpauzy“ zanechali v Radvanicích na radnici. Nebyl by to ale Ultralibor, kdyby se z takové banální šlamastyky nedokázal vymotat. Zvolil nám neznámou zkratku a na hradě byl téměř dříve, než ostatní členové výpravy. Na hradě se nám věnovala paní kastelánka a vzhledem k časové rezervě jsme měli i čas k jeho prohlídce.
Štefeta se blížila ke svému finále. Přeběhli jsme přes lávku Unie a za doprovodu obrovských loutek doběhli na radnici městské části Moravská Ostrava a Přívoz. Starosta nám na štafetový kolík uvázal poslední stužku. Připojili se junioři z HC Vítkovice, neodpadli mladí hasiči a přidali se ještě další. A pak už posledních 2,3 kilometrů vedlo přes ul. 30. dubna, Stodolní, Nádražní, Čs. Legií a Poštovní na Masarykovo náměstí.
A najednou byl konec...Byli jsme plní euforie, ale taky trochu smutní, že už nikam dál nepoběžíme. Moc hezky jsme si oba dny užili, protáhli si tělo a snad přispěli k dobré věci. Teď jenom musíme do středy držet palce, aby Ostrava Plzeň porazila.