OSOBÁK!!! Ludgeřovická 15 je zkrátka...BEZVA

Zmiňované první stoupání hned po startu. Ještě stíhám Paparazziho a usmívám se...

A už je tu cíl a já usilovně mačkám stopky. Na tváři už není úsměv, ale výraz vyšťavenosti.

Na tohle Jára Cimrman-mimo jiné i nejlepší rakousko-uherský a český atlet všech dob říkával: "Můžeš se ohnout, ale zase se narovnej :-) "

Druhý ročník Ludgeřovické 15. Na tom jsem nemohla chybět. Závod na 15 kilometrů s perfektním zázemím. Trasa kopec nahoru, kopec dolů, přes vesnici, lesem, kolem bunkrů. Prima lidi a v cíli párek, pivo a s trochou štěstí i výhra v tombole.

Den „D“ byl letos stanoven na sobotu 2. dubna. Moc jsem se chtěla zlepšit oproti loňskému roku, toužila jsem neskromně po osobáčku na 15 kilometrů (vyběhala jsem si ho v roce 2008 na čas 1:19:32 v polském Rybniku). Také jsem se chtěl a letos poprvé trochu opálit, protože předpověď počasí hlásila slunečno s teplotou kolem 20-ti stupňů. Jak se však ukázalo už na startu v 10:00 hodin, zase to byla předpověď počasí „pro Pražáky“. Na Prajské totiž pršelo.

Nejsem schopná odhadnout, kolik se nás letos sešlo závodníků, určitě to ale bylo více, než loni. Alespoň mezi ženami.

Je to hodně náročný závod. První stoupání následuje už po startu. Náročnost ale vynahrazuje pěkná trasa, která z velké části vede lesem. Na cca 5-tém a 10-tém kilometru je občerstvovačka s vodou.Takže se mi běželo poměrně dobře. A rozhodla jsem se zariskovat a jít naplno už asi od třetího kilometru. Hodně mě bolely nohy, dech se mi nedostával. Jinak jsem se cítila BEZVA. Poměrně brzo se ustálilo pořadí běžců, žádné velké předbíhání se nekonalo (tedy alespoň mezi námi na zadních pozicích). Zase jsem si nevzala footpod, takže jsem uběhnuté kilometry mohla jenom odhadovat. Do cíle mi zbývaly snad jen dva kilometry, když mi došlo, že by to i mohlo vyjít... Pohled na stopky v cíli mi to potvrdil. Bylo na nich 1:18:12. OSOBÁK!!! A jako bonus oproti loňské Ludgeřovické 15 zlepšení o 2 minuty a 40 vteřin. Víc, než jsem očekávala.

Radostí a únavou jsem padla na kolena, k nohám našeho předsedy Hallootty. Ten však místo slov obdivu spustil vodopád slov zcela jiného charakteru: „Lenko, kura, ty máš styl na 24-ti hodinovku, takové cupitání. Nohy nezvedáš. To není styl na 15 kilometrů.Kura. Jak nebudeš zvedat ty nohy, tak se pořádně nezlepšíš. To my (patrně myslel my správní bardi a praví běžci) , když jsme přicházeli na závod hodinu předem, pořádně se rozvičili, udělali běžeckou abecedu, rovinky a teprve pak jsem šli na start. Ale kura vy mladí-přijdete 5 minut před závodem a hned běžíte.“ No má pravdu, ten náš předseda. Ale on to s námi myslí dobře!

Povzbuzena Otíkovou kritikou, šla jsem se nejprve řádně vyklusat, provést strečink a teprve potom násedovala báječně horká sprcha a výborná klobása (papriková hmmm), pivo a relax.

Vyhlášení vítězů se mě sice osobně netýkalo, zato jsem se moc těšila na tombolu.Byla hodně bohatá pestrá. Nevěřili by jste, jak jsou ale běžci pivochtiví – nejen my echtamatéři, ale i ti rychleběhající. Mezi cenami bylo totiž i 10 kartonů s pivy-byly rozebrány jako první, okamžitě. Na mě se bohužel nedostalo. Ale i já jsem nakonec něco vyhrála...

Takže mi ta sobota moc hezky začala. A osobáček mě těší i dneska. Jak je ale všechno relativní – já jásám a pro někoho jiného by byl můj čas třebas potupný. No a to je právě na běhání kouzelné-běhám hlavně sama pro sebe, podle svého a pro svůj dobrý pocit.