28. říjen jedině na Porubském 1/4 maratonu

Jako by toho běhu nebylo až až. V neděli maraton a v sobotu Porubský 1/4 maraton. Přiznávám dobrovolně, že kdyby nešlo o pohárový závod, asi bych chyběla. Jenomže letos to vypadá na celkové 3.místo a tak ačkoliv mi bylo jasné, že to bude běh ve stylu "cajdy-cajdy", musela jsem !

Ráno jsem ještě stihla umýt okna, pouklízet byt, předpřipravit pohoštění na odpolední oslavu narozenin Anetky. Domácí práce jindy tolik nenáviděné mi poskytly předzávodní zahřátí a částečný strečink. Na prezentaci jsem se díky tomu cítila uvolněně a v pohodě.

Osobák mám z roku 2008. Dala jsem ten 1/4 maraton za 48:04. Loni jsem zaběhla za 49:40 (nebo tak nějak, ale určitě pod 50 minut). Letos bylo jasné, že budu spíše šmatlat a vyklusávat. Ještě v nohách cítím maraton. 

A nejen maraton. Zvrtla jsem si kotník. V práci a ve středu. Hrála jsem si na dámu - podpatky a tak podobně. Běžela jsem po chodbě, v rukách jakési dokumety a prupisku. Prupiska spadla na zem, já to nezaregistrovala a uklouzla jsem na ní. Křup křup - ozval se můj kotník. Ač za dámu, zařvala jsem jedno sprosté slůvko začínající na "k", končící na "a" a znamenající jednu ženskou profesi. Bylo mi to málo platné, noha mě bolela a celou středu jsem propajdala. Ale ve čtvrtek už bylo lépe no a v pátek téměř dobře.

                   Je jedno, jak běžíš. Hlavní je u toho dobře vypadat :-))

Uběhnout porubský 1/4 maraton znamená zdolat jednu 500 metrů dlouhou rovinku a pak 6 okruhů. Je zajímavé, že i když běhání okruhů bytostně nesnáším, v Porubě mi nevadí. Dost rychle utíkají, my pomalouši se zamícháme mezi rychlíky a tak se pořád něco děje.

                          Skoro to vypadá, že běžím rychle :-))

Hned od startu jsem zvolila jedno tempo, kterým jsem odběhla 5 okruhů a do 6. kola přidala. Běželo se mi moc dobře, vydařilo se počasí i účast - rekordních 200 běžců. To skýtalo záruku, že nebudu poslední. Došmatlala jsem to za 53 minut a něco. Od třetího kola mě kotník přestal trápit a bylo mi fajn. Pod 55 minut jsem závod zvládla a tak kromě toho, že v cíli nebyly párky s pivem, není závodu co vytknout. Dokonce mě na start závodu přišla povzbudit naše sekretářka. Fandila jako profík. Moc mě to potěšilo.

Ale když tak nad vším přemýšlím, jednu vadu a dost výraznou, musím závodu vytknout. ZASE jsem NIC nevyhrála v TOMBOLE!!!