Kobeřice FURT a VÍCE

To jsem si v neděli pěkně zaběhala. Na tradiční Kobeřické dvacítce. Dlouho očekávaný první březnový závodní běh. Letos nesněžilo, vítr nefoukal a teploměr ukazoval příjemných pár stupínků nad nulou.

            Nastupovala jsem bez ambicí. No ne, že bych vůbec neběhala. NO NE ASI J Ale to je pořád takové pobíhání kolem 10 km, žádný dlouhý vytrvalostní běh…Vlastně jen na Nový rok jsem si v Tuřanech dala 21 km.   Tudíž  mi bylo jedno, s jakým časem budu v cíli. Jen jsem se těšila….

            Ona už samotná cesta na závod začala pěkně zvesela. Nejeli jsem Danuščiným tankem, ale zvolili jsme jistotu transportéru řízeného rozvážným Jindrou. Jen s tím časem odjezdu to Jindra trochu přepískl, jsa ranní ptáče. Velitelský odjezdový čas byl totiž už v 7:00 hod. Je proto jasné, že v Kobeřicích jsme byli tuuuuuze brzo, už před osmou. Start až v devět. Naštěstí jsme tento neběžecký mezičas vyplnili nesportovní, naštěstí však umírněnou koštovačkou Jindrovy slivovice a Andyho meruňkovice.  Aby nás neskolil zákeřný bacil.

                                         Předstartovní strečink krasavic inteligentních

            Na startu jsem se tradičně s kýmsi zakecala a tak mě startovní výstřel lehce vylekal. No a potom jsem nasadila své tempo a toho jsem držela prakticky až do konce celého závodu. Běželo se mi dobře NO NE ASI J, stoupání jsem nevnímala a z kopečků jsem se snažila běžet rychleji. I když na prudším kopci těsně před 10-tým kilometrem jsem se poněkud zadýchala. A právě v tomto okamžiku se ozval pozitivní vliv několika etap Lysacupu. Nejde o fyzičku, ale o pozitivní myšlení. Protože já si v ten okamžik řekla – nefuň, to není Lysá. Nestěžuj si, není tu žádný sníh, led , mlha a ani tu nefouká. Tato mantra zjevně zabrala, protože se mi právě tady podařilo předběhnout 2 – 3 borce.

            A ještě jedno psychické nakopnutí se konalo. Běžím, běžím a na 15-tém kilometru před sebou v dálce vidím jakousi černovlasou dlouhovlasou dívčinu.  Přiblížím se trochu blíže a  ejhle,  ona Švarcovic Petra. Má soupeřka, která mě vždy o kus porazí. Tak jsem trošku přidala a šlapala ji na paty. Zrychlila i ona a společně jsem doběhli Lídu Šokalovou. Ty brďo, Lídu!!!!!! Nakonec jsem ale doběhla za 1:46:19, Lída za 1:46:18 a Petra ještě lépe! S Lídou to tedy bylo „o prsa vietnamské ženy“  Ale za rok holky už vás DÁM ….NO NE ASI J

          

       

            Jinak Danuš tradičně osobák, Andy osobák, Ultralibor osobák, Rejže rýmečka, takže neběžel. Jak říkám – tradice a nud nuda šeď šeď J.

            Vyhlášení závodu jsem nestihla. Ani puboška Danuš ho nestihla a vlastně téměř žádná běžkyně ho nestihla, protože jsme „klajdaly“ v šatně, neb jsme se dlouze neviděly. Lída nás obdarovala velikonočními perníčky, což  bylo BEZVA, je to Liduš z tvé strany taková hodně hezká tradice J.

                                          Pozávodní bublinky krasavic inteligentních 

            A pak šup do cukrárny Jařabová v Kravařích. Za sebe hlásím velkého větrníka a jakýsi karamelový řez, taky hodně velký. K tomu balíček rodince. A ani zbytek naší běžecké výpravy se nikterak nežinýroval, takže směle mohu prohlásit, že jsem přispěli na rozvoj obce.

            Za rok teda zase NO NE ASI J

P.S. Nezbláznila jsem se. Myslím, že někteří hlášku „NO NE ASI“ určitě pochopí.