31.12: jse, se moc těšila na Silvestrovskou etapu LC. Další trénink na LH 24. Místo toho jsem ještě před Vánocemi musela
veškeré své plány zrušit a překopat. Zradilo mě koleno v podobě natrženého
křížového vazu. Svou registraci na LH 24 jsem prodala a o noční etapě, která
se šla z Ostravice dne 22.12. jsem si mohla tak maximálně nechat vyprávět.
Naštěstí se někdy události
dají do pohybu tím správným směrem, po týdnu klidového režimu oteklé koleno splasklo, bolest
ustoupila a od lékaře jsem dostala pokyn: začít rozhýbávat plaváním, chůzí a
rotopedem. Verdikt přišel 30.12. No a tak jsem 31.12. dbalá pokynu lékaře
nasadila ortézu, do ruky vzala trekové hole a rozhodla se jít. Na Lysou horu
(nejsem si ale jistá, zda přesně tento typ chůze měl doktor na mysli J ).
Silvestrovská etapa měřila
necelých 9 kilometrů a vedla z hřiště v Ostravici. Jelikož je
silvestrovská, je jedinečná. Spousta běžců jde v převleku. A je vážně na
co koukat. Na startu jsem viděla Supermana, Červenou karkulku, Jana Žižku,
Ježíše, broučka, skauta, účetního, hokejistu - ten to šel na bruslích téměř až
na Lysou horu. Přezouval cca tak kilometr pod vrcholem.
Já jsem ale zas tak moc
riskouvat nechtěla. Rozhodla jsem se koleno nepřetěžovat a tak jsem místo celé
trasy nakonec „startovala“ od transformátoru. Čili nějakých 5,5 km. Šla jsem
pomalu, turistickým tempem. I tak se mi na Lukšince podařilo chytnout velkou
část závodníků a masek. Bylo rázem s kým zdrbnout. Od Lukšince se drobné
mrholení změnilo ve sněžení a objevilo se silné náledí na cestě. Opětovně jsem
byla šťastná, že mám boty s hřeby. Cesta byla místy skutečně „o hubu“ a
když jsem tak pozorovala některé výletníky a sváteční turisty, nestačila jsem se
divit, v jakém obutí a oblečení někteří na Lysou horu vyrazí. Podceňují
ji.
I když jsem v úterý nezávodila,
došla jsem až k „čipové slavobráně“.Důvod byl ten, že jsem chtěla popřát Luďovi
a Vlaďce vššššššecko neeeeeeeeeej do nového roku a poděkovat jim za obětavost,
se kterou týden co týden stojí ve větru a na mrazu a mohli nám změřit čas. A
samozřejmě jsem musela vyleštit hladící bod.
Sluníčko sice tentokrát
nesvítilo, ale nebyla mlha a tak byly i slušné výhledy do oklí. Nakonec jsem se
ale moc nezdržovala a „fičela“ zpátky k autu. No fičela – šla krokem
rozvážným a opatrným. Po cestě jsem narazila na Dědka beskydského alias Jana
Žižku. Zapěli jsme husitské chorály (oparvdu – nahlas a beze studu) a Dědek mi
vyprávěl, které běhy a triatlony musím v roce 2014 určitě absolvovat. No
já pro sichr už nic neplánuji. Ale v hlavě se mi už šrotují různé nápady
na silvestrovskou masku pro rok 2014.
Celou cestu dolů jsem se
vlastně dávala s někým do řeči. Bylo to hrozně fajn. A tak mi ani nevadilo,
že jsem Lysacup zas tak docela nešla. A dokonce zbyl čas na pivko a nějakou tu
baštu s kamrády v Ostravici v hospodě U Tkačů.
Nakonec ten rok 2013 zas tak
špatně neskončil...Jen jsem si znovu uvědomila, že zdraví je to úplně
nejdůležitější. I vám ho do roku 2014 ze srdce přeji plné hrsti!!!
2 komentáře:
Ahoj Lenko, díky za pěkné počtení a držíme ti s Barčou palce, aby ti vyšly alespoň některé předsevzetí a plány pro rok 2014! Až při tom povídání, kdy jsme spolu scházeli k transformátoru jsme si uvědomili, jak je vše relativní. Člověk si může naplánovat co vše bude chtít zažít a stačí jedna malá nehoda a plány jsou ty tam. Zdraví je to NEJ co máme... Držíme ti palce, ať jsi brzy opět ve formě a na tom eLHáčku se budeme snažit aj za tebe! A doufám že tě brzy opět potkáme buď na Lysacupu, nebo jiné akci. A je jedno, jestli "závodně", nebo rehabilitačně...tyhle akce bereme i jako společenské události, kdy si povykládáme s lidmi stejné povahy a životního stylu
Děkuji Řím Týmu za povzbudivý komentář!!!!
Okomentovat