Zklamání z půlmaratonu...

Závodím hodně v Polsku, maraton jsem si odběhla v Rakousku, na další se chystám do Slovinska a závody v sousední „tak trochu jiné cizině“-na Slovensku opomíjím. Jen jednou jsem v Košicích běžela 1/2maraton, bylo to v roce 2008, a od té doby nic.

 S tím bylo třeba něco udělat. Nakazila jsem touto myšlenkou klubové kolegy (nakonec se nás sešlo devět) a tak jsme v sobotu 13. 8. společně vyrazili na Rajecký maratón nebo půlmaraton. Já jsem si teda troufla jen na půlku. Už v propozicích závodu jsem se totiž dočetla, že Rajec není trať pro osobní rekordy.

 Teď malá odbočka. Trénuji na Ostravský maratón. Trénuji na vysněný čas pod čtyři hodiny. Podle tréninkového plánu jsem měla za úkol půlmaratón zaběhnout v čase 1:52:00. To vycházelo na kilometr průměrnou rychlostí  5:15, což není tak strašné.

 Rajec závodem žije! Na náměstí, kde se startovalo a zároveň byl i cíl, to prostě pulsovalo. Spoustu stánků s pivem, limem a všelijakými grilovanými dobrotami. Stánky s pouťovými cetkami. Pódium, na kterém střídavě hrála dechovka, popík,  střídavě tančily soubory lidových tanců. A k tomu plno diváků a fanoušků. Počasí nevyzpytatelné. Chvilku dusno a horko, chvíli zataženo a o něco chladněji.

 Prezentace proběhla hladce a bez zdržování a tak jsem v 10:00 hodin dobře naladěna a plna očekávání stála na startu. Od prvního kilometru se mi běželo moc dobře. Na 5.-tém kilometru jsem měla mezičas něco kolem 26 minut. Na každé občerstvovačce jsem pila a něco zobla. Desátý kilometr jsem probíhala už s časem 54 minut. To nebylo dobře, znamenalo to, že zpomaluji. Na jedenáctém kilometru následovala pro půlmaratonce obrátka do cíle, maratónci běželi dál. Právě na té obrátce jsem pochopila, proč jsem zpomalovala. Došlo mi, že jsem celých 11 kilometrů běžela do mírného kopce. Jenomže i když zbývajících 10 kilometrů do cíle bylo ve znamení mírného klesání, mé nohy přepadla únava a já jsem nebyla schopná zrachlit. Na 19.-tém kilometru mě jako bonus přepadla křeč. 1:55 v cíli. Ani to, že jsem ve své kategorii z 22 běžkyň skončila šestá, mě nemohlo rozradostnit.

 Byla jsem strašně zklamaná, měla jsem na sebe obrovský vztek, chtělo se mi brečet. Ačkoliv už trénuji, stále se mi nedaří. Paradoxně nejlepší letošní čas(1:53 a něco) jsem zaběhla v dubnu v Pardubicích, kdy jsem neměla moc natrénováno a jela jsem si jen provětrat hlavu od učení se na rigo. V srpnu už mám titul v kapse, čistou hlavu, běhám, snažím se a nic z toho…

 A tak jsem se rozhodla. Další zkušební půlmaraton poběžím 3. září v Hrabové. Zkusím běžet na krev. Pokud se mi ani tam nebude dařit, Ostravský maratón zabalím. Nechci zažít zklamání z času přes čtyři hodiny. Nechci se stresovat něčím, co mi má správně přinášet radost. Vždyť běhat jsem začala pro dobrý pocit z pohybu, pro endorfiny v cíli. Dokud nezrychlím na půlce, do velkého maratonu nepůjdu. Howgh!!!

 Ale jinak bylo v Rájci  BEZVA!!! Měla jsem sebou parťačku pubošku Danuš. Danuš svou kategorii vyhrála. Svým nadšením a rozjuchaností mě spolehlivě nakazila. Nacpaly jsem se pozávodními těstovinami, zmrzlinou, melounem, trdelníkem, pivem a koktejly. Hulákaly jsem na lesy, tedy páchaly tradiční pozávodní výtržnosti. Ve vší slušnosti, skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví jsme určitě nenaplnily a nebylo to ani na přestupek J

Organizátorům Rájeckého půlmaratonu a maratonu patří pochvala úplně za všechno. Skvělé zázemí pro závodní, hodnědobře zásobených občerstvovacích stanic. Značení kilometrů. Fanoušci. Bohatý program v cíli. Spoustu dobrot. A i to počasí nakonec nezklamalo.